Rekviem za sen
Hubert Selby
Příběh dvou mladých narkomanů z newyorského Bronxu a jejich přítelkyně z vyšších společenských vrstev. Kniha o tom, co to znamená být slabý ve společnosti, v níž přežívají jen silní. Žid Harry Goldfarb, jeho dívka Marion i černošský přítel Tyrone C. Love, neschopní žít bez své denní dávky drog, nepřestávají snít o lepší budoucnosti. Noční prací se jim podaří vydělat větší finanční částku, za kterou nakoupí kvalitní heroin, a zapojí se do jeho distribuce. Za získané peníze si chtějí koupit byt, cestovat i otevřít si uměleckou kavárnu. Paralelně se odvíjí příběh Harryho matky Sáry, osaměle žijící vdovy, překonávající smutek a prázdnotu permanentním sledováním televizních seriálů, filmů a soutěží. Sní o šťastném manželství svého syna i o vnoučatech, ale především doufá, že bude pozvána do televize a stane se hvězdou některé show. Přísná redukční dieta i léky na hubnutí a uklidnění ji však přivedou do psychiatrické léčebny. Autor podává nepřikrášlený obraz bezútěšné existence obětí závislosti, snažících se vymanit z šedivé a ubíjející každodennosti, i jejich zmařených nadějí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , MaťaOriginální název:
Requiem for a Dream, 1978
více info...
Přidat komentář
Naprostý totální úžasný mazec. Jedenkrát jsem měl jít na koulovací večírek(ti, kdo vědí, vědí, kdo nevědí a rádi by, ať napíšou privát), měla to být moje premiéra, ale pár hodin před tím mi byl puštěn film podle knihy. Chuť na jakékoliv koule mě přešla raz dva, víceméně mě přešla chuť na všechno a rozhostila se ne úplně nepříjemná přemýšlivá nálada. Asi rok poté mi do rukou přišla i kniha, a po jejím přečtení, po několikerém shlédnutí filmu, už je pro mě příběh příjemnou oddechovkou bez vedlejších efektů...
opravdu stojí za to!
Autorovy další knížky
2001 | Rekviem za sen |
1995 | Poslední odbočka na Brooklyn |
1997 | Píseň tichého sněhu |
"Ještě asi o týden později nemohli sehnat žádný neřezaný herák, a tak znovu zkoušeli přestat brát, jenomže tentokrát byli zpátky na lžičce, ještě než se stihli obléknout. Probudili se dříve než obvykle, žaludek se jim zmítal panickou hrůzou, oči je pálily a teklo jim z nosu a kouzlo drogy všechny jejich bolesti a neduhy v okamžení vyléčilo. Nebylo to tak, že by nemohli přestat smažit, bylo to prostě o tom, že teď nebyl ten pravý čas. Měli moc práce a nebylo jim dobře. Až se všecky věci vyjasněj, tak s celou touhlectou věcí končej a basta, ale teď si zatím vobčas šlehnou, čistě akorát proto, aby byli v pohodě."
...