Temná je budoucnost
Wolfgang Hohlbein
Píše se rok 2055. V podzemním krytu se z hibernatického spánku probudí Charity Lairdová, nejmladší astronautka kosmické eskadry Spojených Států – Space Force. A když malezne cestu na povrch, naskytne se jí pohled na Ameriku, která se otřesným způsobem změnila. Tam, kde dřív v noci zářily miliony světel New Yorku, vládne nyní tma. Cizí útočníci z vesmíru svedli s lidstvem zničující boj, který přivedl lidskou civilizacii téměř na pokraj záhuby. Jen „wastelanders“, žijící v malých skupinkách v horách, unikli zotročení. Ale právě ti začnou Charity pronásledovat…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Dunkel ist die Zukunft, 1988
více info...
Přidat komentář
Oni nekolonizují Zemi.
Mění ji. Chápete, co tím myslím?
Je to docela jiná vegetace,
jiná fauna, flóra...
možná dokonce i cizí atmosféra.
Pokračování příběhů o pilotce kosmických lodí Charity není tak napínavé, jako to předchozí. Čekal jsem, kde spisovatel naváže, protože konec prvního příběhu byl zajímavý a mohl svou hrdinku vlastně poslat kamkoliv a kdykoliv. Nakonec ten čas není tak dlouhý a vlastně ani podstatný. Charity se probudila, tak jak každý očekával – v budoucnosti. Bylo jen na ní, jak si v té době poradí.
Malá ochutnávka:
Probudila se bolestí. Nepodařilo se jí však tu bolest přesně lokalizovat. Tělem jako by jí probíhaly miliony drobných zvířátek, která se jí zakusovala do masa, do žil, do nervů. A pak jí hlavou projela izolovaná myšlenka, zdánlivě nesmyslná: Bude to bolet. Hrozně bolet. Jednou jí to kdosi kdysi řekl – kdysi a kdesi, milion světelných let v minulosti. Kdy, kde a kdo to byl, už zapomněla. Možná to ani nikdy nevěděla.
No a tady to právě trochu skřípe. Děj je trochu zmatečný., Charity chodí sem a tam, akce skoro žádná, napětí v podstatě nulové. Je to hodně o mluvení a informacích. Pravda však je, že se hodně dozvíme a vlastní konec, respektive rozhodnutí jednoho z nepřátel nám jen naznačilo, že příští pokračování už by mohlo mít i nějakou tu akci a nebezpečné zápletky. Tento příběh je jen průměrem.
Citát: Jste sice všichni blázni, ale aspoň s vámi není nuda.
X rokov po konci sveta precitá Charity z mrazáku, spoluzmrazenec je fuč a spustošenou krajinou sa preháňajú imitácie Mad Maxa dotované emzáckymi vládcami planéty. Druhý diel série je celkovo pútavejší vďaka skúmaniu drsného postapokalyptického sveta pod nadvládou hmyzích kruťákov. Taktiež do deja vstupujú zaujímavejšie postavy ako vodca motorkárskeho gangu Skudder, protivná púštiarka Net a groteskný vyčúraný trpaslík Gurk. Ako hovorí názov knihy, budúcnosť pekne smrdí a každá ďalšia informácia je len horšia, ale ľudkovia sa nakoniec vyhecujú k nejakej rebelii a zamordujú pár hnusných votrelcov. Hrdinovia si podajú ruky a hrrr na ďalší diel, odhaliť tajomstvá Moronov! Efektívne svištiace béčko.
Osobně mi kniha přišla malinko slabší, než první díl, ale děj ubíhal stejně rychle, ani jsem se nenadál a už byl konec.
Kniha začíná probuzením hlavní hrdinky ze stáze. Hned od začátku je nucena bojovat aniž by měla možnost se vyrovnat se stávající podobou země a postavením lidstva.
Autorovy další knížky
2011 | Prsten Nibelungů |
2010 | Krev elfů |
1993 | Návrat dinosaurů |
2007 | Nad propastí |
1999 | Zapomenutý ostrov |
Z nostalgie jsem se vrátil k moji první sci-fi serii a jsem překvapený, že i dnes to je velmi čtivé.
Tento díl je můj nejoblíbenější z celé série: představuje postapokalyptický svět ovládaný Morony, v rychlosti proletí historii války a představí hlavní postavy: kromě Charity a Stonea se poprvé objevuje Skudder, Net a Gurk.
Má to spád, rychle se to čte a čtenář neustále dostává přísun nových informací o světě. Paráda.