Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12228/bmid_chlapec-a-hvezdy-JXY-12228.jpg
4
125
125
Ladovy obrázky vyvolaly v básníkovi vzpomínky na dětství a mládí, které rámuje přírodní scenérií.
Přidat komentář
Laskavý návrat do dětství provázený obrázky Josefa Lady, provázený slzami. Nejsou to slzy smutku, spíše vás při čtení dostane nostalgie z ubíhajícího času, který ubíhá nám všem... pod rukama upaluje a my nemáme čas ho alespoň na malou chvilinku zastavit. S touto Seifertovou sbírkou se vám to na malou , úplně malinkou chvíli povede. A slzičky nechte v klidu stékat.... stojí to za to.
Nádherná sbírka , která vás opřede jemnými , nostalgickými vlákny vzpomínek. Na dětství, na bezstarostný čas mládí, kdy v zimě úplně jinak v zimě jiskřil sníh ,v létě zrály maliny, na jaře rozkvetly konvalinky a na podzim zlátlo obilí a šustivý zvuk padajícího listí nám odbíjel klidný , dětský čas....
my víme, proč jsi rozechvělý, když ozval se náš starý hlas, tys žil a my jsme odbíjely, pomalu, ale jistě čas"
Tato sbírka má pro mě nesmírnou cenu , její laskavý tón vhání slzy do očí, přesto se nesnaží rozplakat...na tváři vám probleskuje úsměv, přesto se vás nesnaží rozesmát...
Motto:
Snům se nikdo neubrání ....
Chlapec snil,snil bez ustání .....
Ano-zde je výběr snů a vzpomínek našeho básníka ....
A mně se líbila Píseň o vločkách:
Za vločkou padá třpytná vločka
a letíc tiše,ptá se jí
kam spěchá, ať jen chvilku počká
a pak se sešly v závěji ....
A co jsme my v tom koloběhu
utkaní jenom z vodních par .
Vždyť tančíme jak vločky sněhu
pro život nových, příštích jar ....
Je velice těžké psát o něčem, co je tak krásné a chytne každého za srdíčko, protože nás vrací do našeho nejkrásnějšího a nejcitlivějšího období - dětství. Po tváři při čtení a pohledu na obrázky stékají slzy - slzy dojetí, štěstí i smutku.
Nádhera. Mám vydání z roku 1970. Úžasné ilustrace s poezií, která chytí za srdce.
Tuto knihu dostal manžel, ale já ji mám přečtenou první :-D. Kniha je krásná, pohladí, dojme, donutí vzpomínat...
Já jsem tomuhle spisovateli asi propadla, moc se mi jeho básně líbí. Na moderní verše nejsem, ale tenhle autor mě velmi zaujal, najednou v nich vidím tu hloubku... Prostě krása, doporučuji.
Knihu jsem objevil pod nazdobenou jedličkou v době, kdy jsem coby malé pískle tajil dech nad ilustracemi Josefa Lady. Básně Josefa Seiferta mi začaly brnkat na srdeční strunku až v jistém lehce postpubertálním závanu. Dnes, v jakémsi věku sklízení úrod předchozího zrání, jsem zcela a naprosto okouzlen ze spojení obého. Jedním slovem: geniální!
Krásná!️
PÍSEŇ O DĚTSTVÍ
Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.
Četla jsem novější vydání od Vyšehradu bez obrázků J. Lady. Sbírka kraťoučká a krásná, několikrát mě verše dojaly k slzám.
Na poezii moc nejsem, ale tuhle básnickou sbírku miluju už od dětství. Spojení Seifert a Lada je prostě geniální. Když se každý rok láme zima do předjaří, vždycky mi na mysli vytanou verše:
Vody se hnuly, praskl led, kalný proud opřel se o kry. Jdu sněhem, snad už naposled, bořím se, sníh už je mokrý..
Čtvero ročních období na vesnici popisováno malým chlapcem. Krása. To je přesně ten případ knihy, kdy jdete do obchodu, dáte za ní bezmalá 200 Kč, za hodinku máte přečteno, protože je to knížečka útloučká a přesto vůbec těch peněz nelitujete.
Na borůvkách
Jen ostružiny rozhrnu
a překročím pár stínů,
už spěchám cestou po drnu
do stráně na mýtinu.
Převislé větve rozplétám,
cesty jsou zotvírány.
A zas vás všechny najdu tam
už nad plnými džbány.
Život nás hodil na pospas
bez výbavy a věna.
Poznávám tváře, ale čas
už setřel mi z nich jména.
Však přece jenom zůstaly
tu věta, tu pár slůvek
a pod chvojí se usmály
rty černé od borůvek.
Madlenko, co jsi dělala?
ptám se hned nedočkavý.
To je ta, jež se usmála.
Cůpky má kolem hlavy.
Sbíral jsem s vámi jahody,
teď výčitkám se bráním.
Spadl mi lístek do vody,
do světa šel jsem za ním.
Knihu jsem zvolila právě pro její ilustrace. Josef Lada dokázal svou ilustrací definovat obraz, ale i teplo domova. Jeho díla v knihách a na pohlednicích nám dokáží evokovat vzpomínku na rodinu a dětství, přestože nepocházíme přímo z jeho rodných Hrusic. Z jeho vyobrazených postav můžeme cítit soudržnost malého města, pohostinství a vřelost. Také nemohu opomenout české zvyky a tradice, kterými především Ladové kresby disponují. Každá jeho malba, je jako otevřená náruč, do které se může i velký čtenář schoulit a připomenout si tak svět jakým byl, když byl ještě tím malým čtenářem. Nemohla vzniknout lepší publikace ještě s doprovodem Seifertových mistrovských veršů. Krásná kniha pro děti i dospělé.
Básně plynou, hladí i smutní. Jsou rytmické, pravidelné a uklidňují. Tématem je venkov, pohádky, příroda; samá víla a vodník. Bylo příjemné číst si básně před spaním.
Píseň o dětství
Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.
To je prekrásna zbierka, tak krásne básne sú v nej..
Keď sa povie, že sa v našom vnútri rozozvučí zvon, keď sa niekto, niečo dotkne našej duše - Jaroslav Seifert a jeho básne to vo mne vyvolávajú.
Nádhera, nádhera.
❤️
Nádhera! I když knížka vyšla v někdejším Státním nakladatelství dětské knihy, myslím, že ani tak docela pro děti není. Tedy ne, že by si ji nemohly přečíst, nebo že by jim z ní nemohli předčítat dospělí - ale spoustu těch básní dítě nejspíš pochopí jako hezký rým doplněný hezkým obrázkem, a teprve až dospěje a něco prožije, bude umět prožít i slova těch básní a vidět, co tím vlastně básník chtěl říci...
Mě nejvíc zasáhla ta úplně první - Píseň o dětství:
"Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.
Když je nám pět nebo deset, to všechno je taková samozřejmost, že nám připadá zbytečné o tom psát... a o čtyřicet či padesát let později už možná ani nevěříme tomu, že jsme se kdysi brouzdali v potoce, hlavně nechápeme, jak to může být tak dávno, jak to všechno mohlo tak rychle utéct... díky, milí pánové, za tuhle knížku, je příjemné vědět, že i Vy jste to kdysi prožívali podobně...
Noc
Po měkké, vonné trávě
Noc vodí spáče tmou,
Když skloní se k mé hlavě
A vezme ruku mou
I ruku kohokoli,
Hladkou i s mozoly,
Odtamtud, kde to bolí,
Tam, kde to nebolí.
Tam, kde už snad jsme byli,
I tam, kde nebyli.
Když se k nám zblízka schýlí,
Otevře na chvíli
Svým klíčem tajné brány.
A když jsme za branou,
Zavřou se všechny rány
a bolet přestanou.
K dětem se víla vrátí,
Sedne jim u hlavy
A počne povídati
A nedovypráví.
Neb kouzlo konce nemá,
A nikdy nemělo,
Dokud noc ústa němá
Tiskne nám na čelo.
…
A nejradši mám rozhovor dědečka a vnoučete o víle.
"... A byla hezká?" "Jistě byla. Je hezká každá, když je víla..."
Nijak hluboké, ale velmi milé, něžné, lyrické verše. Je to takové příjemné a nenáročné čtení.
Nádherné verše evokující vzpomínky na dětství, nostalgii, krásné obrázky Josefa Lady... Laskavá a vlídná knížka, ke které se ráda vracím.
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
(SPOILER) Od Seiferta jsem četl býti básníkem, tam šlo znát autorovo stáří a zkušenosti. Ale tady jde hlavně o nostalgii, což je u Seiferta běžný formát. Básně se rýmují a jsou doprovázeny nádhernými obrazy Josefa Lady. Dost mě zarazil tento verš:
Karel býval můj kamarád,
nechal tři prsty v cirkulárce
a pak mi někde zmizel v dálce.
Ptám se, také prý umřel snad.
Z básně klouzačka. To jsem tady úplně nečekal. Ale jinak moc krásná sbírka. A stejně jako u býti básníkem chápu proč tenhle člověk získal Nobelovu cenu.