Chlapec s kamínky
Sophie Loubière
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372311/bmid_chlapec-s-kaminky-MnM-372311.jpg
4
265
265
Elsa Préauová je zcela obyčejná důchodkyně. Jako všechny podobné osamělé staré dámy, i ona bývá tak znuděná – zejména v neděli –, že pozoruje, co se děje u sousedů. Velmi rychle si uvědomí, že u rodiny, která se usadila ve vedlejším domě, je něco špatně. Dvě sousedovic děti vypadají naprosto normálně, ale čas od času se objeví další chlapec – smutný, hubený, zjevně se s ním nezachází dobře. Dítě, které vypadá, že volá o pomoc. Dítě, které jí připomíná jiné… Vyzbrojena svou odvahou a jistotou, Elsa je posedlá jediným úkolem: pomoct tomuto malému chlapci. Ale co může dělat, když jí policie i sociálka tvrdí, že chlapec neexistuje? A kdo je doopravdy Elsa Préauová? Zmatená starší dáma? Babička, která trpí osamělostí? Nebo žena, která věří tomu, co vidí?... celý text
Detektivky, krimi Romány Thrillery
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
L'enfant aux Cailloux, 2011
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a tak jsem si ji vzala. Začátek byl hroznej, nedokázala jsem se začíst, nevěděla jsem kdo je kdo..a tak jsem si tady přečetla komentáře a zjistila jsem, že je na tom stejně víc lidí..ale že se vyplatí počkat na zlom a pak to bude bum plesk úplně překvapivé! A tak jsem pořád čekala na zlom..přišel se stránkou č. 177 a pak jsem byla teda opravdu překvapená!
Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a vybrala jsem si ji proto, že mě zaujala svou obálkou. Ze začátku jsem při čtení dá se říci trpěla. Děj byl moc nepřehledný a v každé kapitole se autorka obracela k jiným postavám a jiné době. Chvílemi jsem si až myslela že takovou knížku snad ani nedočtu, ale přemohla jsem se a výsledek tohoto příběhu stál za to. Celou dobu jsem stála při hlavní hrdince Else a věřila jí všechno co podnikla nebo viděla. Bylo jasné že je starší žena a že by už mohla mít nějakou nemoc, ale celou dobu jsem si to nějak odmítala připustit. Obdivuji to s jakým odhodláním a citem autorka její příběh vypráví mě místy až dojímalo. Na závěr bych chtěla jen napsat, že vy co si plánujete knihu přečíst nenechte se odradit prvními stránkami a dočtěte to, protože konec děje bude stát za to.
Ač mi zpočátku nevyhovoval autorčin způsob vyprávění, příběh mě záhy vtáhl do děje a knihu jsem přečetla během několika hodin. Pokud bude mít někdo stejné pocity, nenechte se odradit. Kniha rozhodně stojí za přečtení!
Říkáte si, je ta paní bláznivá, nebo má pravdu? Chvíli tak, chvíli tak a pak zjistíte pravdu. Dobře se to četlo, ale zase je to kniha, ke které se pravděpodobně nevrátíte, aby jste si jí přečetli znovu.
Pro mně byla kniha napínavá až dokonce. Měla jsem ji přečteno za chvilku. Moc se mi libil příběh
Začátek rozpačitý a divný, ale pak to neustále graduje a konec je skvělý. Vlastně celou dobu přemýšlíte, jestli je to duševní porucha matky nebo pravda, které nikdo nevěří.
Knížku jsem objevila úplnou náhodou zde na Databázi, líbila se mi černobílá obálka s houpačkou (na podobnou houpačku, kterou někdo neznámý pověsil na buk v lesíku za chalupou u babičky, se chodíme houpat s dětmi:-)
Nejdřív jsem zkoušela číst jako e-knihu, ale pak jsem si ji stejně došla vypůjčit do knihovny...
Od prvních stránek mě autorka vtáhla do vyprávění. Střípky ze života Elsy Préauové mě nesmírně bavily. I bez zbytečného vysvětlování jsem získala náhled na některé momenty její životní poutě.
"Oni nevěří, že žiješ, ale mýlí se.
Stačí, abych zavřela oči, a vidím tě.
Máš na sobě hezké květované šaty
a na vlasy sis v rychlosti uvázala šátek.
Myslím, že mě objímáš a pláčeš.
Tváře mi voní po tvých polibcích.
Jdeš tak rychle, že tě vlak už odnáší.
Vrátíš se. Jsem si jistá, že se vrátíš.
Je to jenom jméno na papíře.
Tatínek se zmýlil.
Všichni se zmýlili." (s. 19)
Elsu jsem si skutečně oblíbila. Její láska k dětem, odvaha vidět a jednat, její systematičnost na jedné straně, ale i její paranoia a neočekávané chování mi poskytlo čtení plné emocí. Cítila jsem napětí, strach, tlouklo mi rychleji srdce, byla jsem šokovaná, potěšená, pobavená, bylo mi smutno (hlavně, že už to skončilo)... Stará dáma mě nepřestávala překvapovat. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné někoho znám tak dobře, aby nás nemohl šokovat...
"Vzpomínky patří k životu, nevím, v čem by mohly škodit." (s. 88)
"Nepoložila sis někdy otázku, jakým směrem by se ubíral můj život, kdybych měl normální matku?"
Paní Préauová se ironicky usmála.
"Tak především: co je to normální matka?" (s. 123)
Na knize mimo jiné oceňuji originální názvy částí, že vyprávění obohacují dopisy a výňatky z deníku Elsy a že jsem byla téměř do konce držena v nejistotě ohledně chlapce s kamínky a také vnuka Bastiena. Hlavní část příběhu se odehrává v roce 2009, ale mnohdy jsem si mohla představovat, že se příběh odehrál více v minulosti (atmosféru starší doby mi pak ale narušila např. zmínka o mobilu:-)
"Soudržná rodina je založena na upřímnosti, ne na zamlčovaných strastech." (s. 58)
Tato francouzká autorka je pro mne velkým objevem...
Zaujala me obalka a jeste ke vsemu jde o thriller tak jsem ji musela precist a nelituji. Zacatek trochu zvlastni, zmateny, ale pak jsem hltala kazdou stranku a starou pani si oblíbila i kdyz byla jaka byla...
Zvláštní knížka, vynikající a určitě jedna z těch, na které se nezapomíná. Psychologický román a thriller v jednom.
Elsa Préauová je učitelka v důchodu, je velmi vnímavá, šťouravá, svým způsobem vtipná, hraje na klavír, posílá často stížnosti a jiné dopisy na všechny strany, je posedlá zdravým životním stylem, ale je taky trochu bláznivá, znepokojují ji moderní vynálezy a vymoženosti, slyší pořád divné zvuky v domě a v kabelce s dvojitým dnem nosí kladivo. Tato dáma si všimne, že v zahradě vedlejšího domu, osamoceně od dvou dalších dětí si pod smuteční vrbou hraje chlapec s kamínky. Elsa postupně podle dalších pozorování dojde k závěru, že se jedná o týraného chlapce. Jenže nikdo jí nevěří. Existuje skutečně chlapec jen v její představivosti?
Elsu jsem si i přes její šílenosti (nebo možná i kvůli nim) zamilovala.
Nejdřív mě knížka moc nezaujala, pak už jsem nedokázala přestat číst. Při čtení jsem si užila dost všech možných emocí, od smíchu, kterého bylo pravda méně, až k pláči. Od autorky jsem četla Černý kafe a byla jsem nadšená, u této knížky je to zase jiné a zase jsem nadšená a musím ji doporučit. A obálka je krásná.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nejzajímavější však bylo, jak Laurie nakreslila svoji rodinu: otec a matka stejně vysocí. On držel dýmající klacek (určitě cigaretu), ona měla sukni a jakýsi zvon barvy žloutku na hlavě (vlasy). Laurie je umístila do zahrady u něčeho, co měla být houpačka. Sama sebe zpodobnila vedle nich, byla na obrázku stejně velká jako maminka, v ruce držela růžovou květinu. Kévin byl vedle ní jako koule s dvěma otvory (hlava) a pět hůlek, které měly představovat dvě paže, dvě nohy a trup. Což znamenalo, že ji bratříček nezajímá. Ale paní Préauová se zachvěla nad tím, co dívenka nakreslila v druhé části zahrady. Cosi jako pět hůlek a prázdný kruh.
Do půlky knihy jsem čekala na nějakou zásadní akci, začátek je tedy na můj vkus až příliš zdlouhavý. Posledních 100 stran knihy rozhodně stojí za to a vše vysvětlují. Dej je trochu šílený a přiřazeny za vlasy, ale dle mého názoru kniha stojí za přečtení.
Ze začátku zmatené jako hlavní hrdinka,postupně se napětí stupňuje .Trochu mi to připomíná ženu v okně,té taky nikdo nevěřil.Nečekejte šťastný konec.
Na knihu jsem se chystala především kvůli dobrému ohlasu, ale když jsem se začetla, najednou jsem zapochybovala o kvalitě této knihy. Zpočátku to bylo takové celé zmatené, dost jsem se v tom ztrácela a nemluvím o těch kratičkých kapitolkách, které mi přidávaly na nepřehlednosti, paradoxně. Ale četlo se to nesmírně lehce, i když jsem některé věci nechápala...
Až skoro do více než poloviny jsem byla přesvědčená, že mě kniha už ničím nepřekvapí a nehodnotila jsem ji průběžně moc kladně, ale zvrat na konci mi tenhle názor naprosto vyvrátil.
Za mě promyšlená kniha, z které místy mrazí. Příběh, který nikoho nenechá chladným, je však podaný s nesmírnou gracií a elegancí. Že by to bylo tou francouzskou autorkou?
Kniha mě moc nadchla, byla o první stránky velmi zajímavá. Super překlad...napínavý děj, zvraty...knihu jsem přečetla během 2 dnů...
Opravdu skvělá kniha, od začátku do konce. Baba jedu mě naštvala vraždou jednookého kocoura a pak už jsem hltala stránku za stránkou. Konec hodně překvapil jak člověk vidí jen co vidět chce ač to má hlubší kořeny právě z dětství. A to si pak neseme jako břímě dál... já doporučuji.
Tato kniha je skvělá,tedy člověk musí trošku překonat nudný začátek ,ale potom .....tato kniha je skvěle napsaná a mě se moc líbila :-D
Skvělá kniha. Začátek je pozvolný a čtenář musí hodně dávat pozor aby se nestratil v myšlenkách staré paní. S více načtenými stránkami pak však už nechcete knížku odložit. Děj je skvěle vystavěn a závěr knihy famózní. Vlastně celou knížku jste v napětí či si babička vymýšlí a nebo je to ta otřesná pravda. Uvědomila jsem si jak křehká je ta naše lidská duše a jaké velké následky může mít něco špatného co se nám někdy přihodí.
Začátek knihy mě příliš nenadchl, působil na mě zmateně místy až nudně. Druhá část mě začala konečně více bavit. Nicméně hlavní hrdinka na mě působila dost nesympaticky, to že znala nemoc svého vnuka a nechtěla, aby dál trpěl léčbou, ji neomlouvá. Měla nést vinu za svoje činy.
Chlapec s kamínky
Po celou dobu, co jsem knihu četla, ve mně narůstala jistota, že je Elsa blázen. O to větší bylo moje překvapení na konci knihy. Moc se mi příběh líbil.