Choď za hlasom srdca
Susanna Tamaro
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462577/bmid_chod-za-hlasom-srdca-KDS-462577.jpg
4
25
25
Denníková próza talianskej autorky vzbudila hneď po publikovaní vášnivé diskusie na celom svete, pretože rozkryla jeden z vážnych problémov nespravodlivosti a pokrytectva dospelých voči deťom. Otvára totiž problém neopodstatnenej tvrdosti a žiarlivosti matiek voči dcéram, častých krutostí otcov voči synom, uvažuje o vystatovačných rodičovských obetiach a nikdy neuznanej detskej vďake. Psychologický román je príbehom zrelej ženy, ktorá sa v listoch, písaných vnučke študujúcej v USA spovedá, aby jej, ale aj nám, odovzdala sugestívnu pamäť svojho srdca, poznanie nevyhnutnosti milovať a tvoriť svoju vlastnú osobnosť aj proti vôli spoločenských konvencií. Autorka upozorňuje na civilizačné degenerácie človeka, preintelektualizované vnímanie sveta, na stratu základnej schopnosti žiť a vedieť túto schopnosť odovzdať prichádzajúcej generácii. Kniha Susany Tamaro oslovuje každého, komu ani v treťom tisícročí nie je celkom ľahostajný k životu a perspektíve vlastných detí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Hajko & HajkováOriginální název:
Va’ dove ti porta il cuore, 1994
více info...
Přidat komentář
Příběh plný hlubokých pravd, k nimž žena dospěje až ke konci života a marně je předává arogantní a lhostejné vnučce, která by je přitom tolik potřebovala znát! Ale koloběh od věku nezralosti a neznalosti přes trpké poznání až k pozdnímu - a často již marnému - prozření se pořád opakuje.
V příběhu mne zaujaly věcné zmínky o způsobu - stylu života bohaté italské rodiny v době nástupu fašismu a o "modelu" rodinného života té doby.
Doporučuji.
Jsem vážně ráda, za čtenářskou výzvu, protože bez ní bych po této knize zcela určitě nesáhla. Objevila jsem ji v knihobudce na nádraží a nebýt rozkazovacího způsobu v názvu, asi bych si ji ani nevšimla. A to by byla obrovská chyba, protože v této rozsahem malé knize je ukryto mnoho velmi zajímavých myšlenek a postřehů. Jen namátkou:
Netruchleme, že jsme ztratili matku. Buďme vděčni, že jsme ji měli.
Pochopení, povrchnost nebo moudrost není záležitostí věku, ale cesty, kterou každý z nás ušel.
Dopouštět se chyb je přirozené. Ale odejít, aniž je člověk pochopil, znamená zmařit smysl života.
Nacházet výmluvy, když se nechceš podívat sama do sebe, je ta nejsnazší věc na světě.
Tak to je další z povedených literárních příběhů...
Rekapitulace života jedné ženy, sdělovaná formou vzkazů pro vnučku..
Na rozdíl od poetických dialogů vnuka a dědečka u Backmana zde zaznívá realita života:
"Osud, dědičnost, výchova - kde začíná jedno a končí druhé ? "
"Aby byl člověk silný, musí mít rád sám sebe, na to,aby měl rád sám sebe, musí se poznat do hloubky ..."
A indiánské přísloví :
Než začneš někoho soudit, po tři luny se procházej v jeho mokasínech.
Mnoho moudrých vět a krásné vzpomínky na dětství vnučky, která přečetla Malého prince a zatoužila mít svou růži a svou lišku...
Věty, které babička chtěla vyslovit dřív, než bude pozdě...
Doporučuji.
Krásná, dojemná, pravda života do hloubky popsaná v útlé knížce, která zaujme v mé knihovně čestné místo. Určitě se k ní vrátím.
Je to kniha mého srdce, jedna z nejkrásnějších knih. Je z ní cítit tolik lásky a touhy, tolik věcí je v ní vysloveno,které my obyčejní smrtelníci se bojíme vyslovit a taky neumíme vyslovit. Je tam tolik obyčejné a přitom tak vzácné lásky a hloubky.Miluji ji,je moji přítelkyní stejně jako v dětství jí byla kniha Anna ze zeleného domu.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Běž, kam tě srdce povede |
| 2014 | Odpověz mi |
| 1999 | Udatný Michele a kamarádka lednička |
Chápu, že to může někoho zaujmout, ale mě knížka vůbec nevtáhla. Přišlo mi to jako staropanenské moralizování, povzdechy nad vlastním životem stárnoucí ženy; pokusy o životní citáty, postřehy a moudra, zabalené v takovém nudném balastu okolo.