Osmačtyřicátníci
Jindřich Šimon Baar
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206979/bmid_osmactyricatnici-FTg-206979.jpg
4
57
57
Přidat komentář
Druhý díl chodské trilogie je čtivý, líbil se mi ještě víc než první díl. Setkáváme se zde se starými známými postavami, ale objevují se i nové - skvělá je hned úvodní epizodka s pašerákem Zedníčkem v přestrojení za bábu Kokoráčku. Zaujala mě i návštěva paní Králové s Boženou Němcovou u lidového léčitele (hyclíka), podivuhodná smrt dědečka Taračkuc, slavnost s pohůnkem - opozdilcem, kterým byl samozřejmě nešťastník Tomeš Smolík atd. Opět se dozvíme spoustu zajímavých informací o těžkém, ale též radostném životě (především sedláků) v první polovině 19. st. A samozřejmě nechybí spor o lůsy, který se vyhrocuje a vrcholí nečekaným vstupem hraběte Františka.
Prostřední díl trilogie pěkně navazuje. Jak postavami, tak ročním obdobím i popisem důležitých událostí, které jsou součástí našich dějin.
Přes nevýstižný název a nepěknou obálku velmi dobré počtení. Pohodové líčení lidových zvyků spjatých s jarní přírodou, velmi dobrá charakteristika sedláků a situace na malém městě Klenčí. Jedná se vlastně o jakousi kroniku či obrázky ze života městečka, z čehož vyčnívá jediná kapitola opěvující Boženu Němcovou. Lépe se mi četlo než první díl, pokračuje napínavý spor o lůsy.
Knihu jsem četl před mnoha lety. Jedná se o 2. díl z chodské trilogie. Později jsem četl také 3. díl - LŮSY, ale bohužel jsem nečetl 1. díl a tím je kniha PANÍ KOMISARKA. Určitě bych začal prvním dílem, ale myslím si, že jsem knihu neměl doma, proto jsem se pustil do 2. dílu. Knihu PANÍ KOMISARKA mám doma, takže časem bych se mohl do této knihy konečně pustit, ať mám přečtenou celou sérii.
V této trilogii vylíčil autor národnostní a sociální poměry na Chodsku ve 40. letech 19. století, kdy probíhal v regionu spor o obecní lesy mezi chalupníky a sedláky.
Vzpomínám si, že se mi knihy OSMAČTYŘICÁTNÍCI A LŮSY líbily. Vzpomínám si, že v některém z těchto dílů (možná v obou dvou) se vyskytovala také postava Boženy Němcové. :)
Přečteno poprvé pradávno. K Baarově chodské trilogii jsem se dostala už jako dítě prostřednictvím knihy Na Chodsku od jara do zimy, která přece jen je pro dítě stravitelnější a pochopitelnější než kompletní trilogie, ale zas není tak osekaná a výběrová bez nároku na dětské myšlení jako dětem doporučovaný výcuc Hanýžka a Martínek. Vždy o Velikonocích opět pročítám tento díl. Je dobré si připomenout tradice a soulad života lidí devatenáctého století s přírodou. Nebyl to život jednoduchý, i když působí mnohdy idylicky, ale byl to život o hodně pravdivější, lidé neměli možnost odpoutat se od sebe samých prostřednictvím techniky a veřejné mediální masáže a dokázali jaksi reálněji žít a stát nohama na zemi. Většinou. Tímto dílem opět prostupuje notně idealizovaná Božena Němcová. Čtěte, kniha je obohacující, uklidňující, historicky celkem věrná, hodně se dozvíte příjemnou cestou.
Těším se na další díl, jak to dopadne s vlastnictvím lesa. Zajímavé čtení o životě na Chodsku a o boji sedláků s Němci, které vrchnost protěžuje.
Pokračování příběhů z Chodska, pěkně se to čte, mám moc ráda romány tohoto typu.
Velice hezky napsaný román, ve kterém jsou popsány chodské zvyky a tradice na pozadí bojů českých sedláků s německými přistěhovalci a vrchností.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jan Cimbura |
| 1972 | Hanýžka a Martínek |
| 1965 | Paní komisarka |
| 1969 | Holoubek |
| 1975 | Osmačtyřicátníci |
Ve druhém dílu se o slovo hlásí jaro a s ním nejen jarní tradice, ale i polní práce. Ty přerušují jen nejvýznamnější křesťanské svátky - Velikonoce. My je většinou známe ve zkrácené podobě - někdo jako pondělní pomlázku, někdo jako prodloužený víkend a jiní jako "svatý týden". Baar je popisuje v celé šíři, nicméně středem děje je, stejně jako v prvním dílu spor o lesy. V souvislosti s ním ale autor odhaluje navozuje moho témat, která budou aktuální po celou dobu lidské existence. Za nejzajímavější pasáž považuji dilema Kristova poselství o lásce k bližním v kontrastu se sporem který sedláky trápí a kde přísné dodržení Nového zákona vede zákonitě k úpadku po generace budovaných gruntů. Král, který o tom obzvláště silně přemýšlí právě o Velikonocích dostává dvě "církevní dobrozdání", které jej uspokojí jen dočasně. A aby toho nebylo málo, chaos do jeho úvah vnáší paní komisarka, která se upíná k obrodě národa a triviální rozmíšky materiálního rázu šmahem odsuzuje.