Mrazivý okamžik
Camille Ceder
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215380/mid_mrazivy-okamzik-215380.jpg
4
31
31
Christian Tell série
1. díl
Kriminální záhada v srdci švédského venkova. Zatlačte mu oči, pro všechno na světě. Ta spontánní myšlenka ji zcela vyvedla z míry. Slova přišla sama. Námořnicky modrý svetr Helly Hansen byl týž, jaký její otec v zimě nosil pod bundou. Blond vlasy nasákly krví, ztuhly a zčernaly.
Přidat komentář
Odpustit můžeš, ale nikdy nezapomeneš. To by mohl být námět této severské detektivky, kdy jeden " mrazivý okamžik" v životě jednoho, pro druhé znamená smutek, bolest, výčitky, ale ovlivní i jejich životy. Toto vše rozmotává sympatický detektiv Christian. Téma umocňuje strohá severská příroda, ale i náhled do sociální péče o děti.
Niekedy velmi zdlhave opisy typu "kvapkania kavy v kavovare" a cestopisy v style chodenia do prace (ale to je u severanov typicke), miestami som sa obcas stratil, co s cim suvisi a v poslednej tretine to uz dostalo spad. Sympaticke je, ze jedna z hlavnych postav pocuvala The Cure :D
Poněkud zdlouhavé, navíc snaha o psychologii postav vyznívá poněkud sterilně a samoúčelně.
Najprv som sa musela nastaviť na češtinu, potom si zvyknúť na osoby a potom sa už čítalo dobre. Sem tam mi dej prebiehal pomaly, trochu nezáživne a chvíľami som sa od knihy nevedela odtrhnúť.
Román Mrazivý okamžik, jak je psáno na zadní straně obálky, je „přímo hvězdný debut“, „skvělý debut“ a „velmi dobrý román“. Jestliže vás vlna severské krimi stále baví a pokud jste zvědaví, jak má skvělý debut vypadat, je snadné podlehnout, knihu si odnést domů a pustit se do čtení. A pak vás možná čeká přímo hvězdné dilema – totiž kolik hvězd udělit skvělému příběhu zabydlenému psychologicky výborně prokreslenými postavami, ovšem čtenáři předloženému v překladu, který mě málem donutil knihu odložit nedočtenou.
Což mi přijde nefér vůči autorce originálu. Ta při psaní románu plně využila svých profesních zkušeností z oboru psychoterapie a sociální práce. Charaktery jednotlivých postav mají pevný vnitřní základ, jenž je citlivě propojen s jejich činy. Hlavní hrdinové jsou jaksi obyčejní v tom smyslu, že nevyčnívají z davu žádnou svou anomálií - nemají např. fotografickou paměť ani to nejsou alkoholici (to, že vrah se patologicky chová, nepočítám). Jsou tak obyčejní, že jejich obraz je bez výrazných rysů, popis jejich vzhledu je poměrně vágní a to, co nás přiměje vytvořit si k nim vztah je, že jsou nám blízcí svými nedostatky. Vnitřní nejistotou, kterou skrývají, protože se za ni stydí. Chybami, které se zdají být hloupé, ale v hloubi duše jim tak dobře rozumíme.
Do příběhu skočíme rovnýma nohama, žádné stostránkové úvodní pasáže, kterými je třeba se prokousat. Mrazivý okamžik jednoho chladného rána zapůsobí jako studená ranní sprcha - zbystří smysly a rozproudí krev. A my chceme číst dál. Děj se odvíjí ve dvou časových liniích, jejichž pojítkem je trojnásobná vražda. A úběžníkem všech smrtí v této knize je pocit viny. Protože tato kniha je o vině. O pocitu viny a snaze se s ním vyrovnat. Nebo spíš o tom, jak moc je to někdy těžké. "Když je spáchán zločin, není nijak neobvyklé, že vina zalije i ty, kteří se nacházeli v jeho blízkosti...." str. 355
Mrazivých okamžiků nám ostatně autorka nabídne ve své knize hned několik. Jejich síla spočívá v tom, že jsou postavené do kontrastu k všední každodennosti, z ní nenápadně a zároveň neúprosně vycházejí, a když je náhle máme přímo před očima, skutečně mrazí. Protože jsou tak nečekané. Touha uchovat si vzpomínky na dívku, která zemřela příliš brzy, pak může vyústit v "šílenství", snaha vzpomínky na ni potlačit nakonec ochromí duši tíhou viny.
"Jak...jak víme, co je pravdivého ve vzpomínkách z těžkého životního období - to snad víš sám? Paměť je jako zatracené síto - člověk si sám vybírá, co si chce pamatovat, podle toho, s jakou představou sama sebe se... vláčí." str. 352
Dokážu si představit, jak hltám stránky v touze přiblížit se okamžiku rozuzlení, jak splývám s dynamikou příběhu. Ale… Ale číst tenhle text mi chvílemi připadá, jako plavat v zálivu plném naplavenin - každou chvíli mě něco dloubne do žeber. Tedy žádné splývání, jen pracný posun vpřed. Abych si četbu patřičně užila, nesmí text pokulhávat kdesi za příběhem - což se děje u této knihy. A aby se překladu dostalo stejných ovací jako originálu, nesmí korektury dopadnout tak tristně. Už někde u třetí kapitoly mě to naštvalo a vzala jsem do ruky tužku - každou krkolomnou větu, kterou jsem musela přečíst dvakrát, abych ji pochopila (nebo abych odhalila, že je špatně sestavená), jsem si poznačila. Nebylo jich málo.
"Lidé začali utrušovat, že je čas jít." str. 163 (Výraz utrušovat vidím poprvé a mám z něj bolení zubů)
"S pozorností odvedenou od svého vzteku si Tell všiml, jak jí do vlasů okamžitě jako perly sedla vlhkost." str.119 (Potenciál obrazu v jediné větě zmarněný upachtěnou krkolomností.)
„Umlčela ho polibkem a řekla, že je to v pořádku, ale záhy ho nechala samotného, aby vykonala neopodstatněnou pochůzku na venkovním záchodě.“ str. 181 (Tady se má záda začala otřásat opodstatněným sice, ovšem poměrně hořkým smíchem!) Atd, atd....
Četba není jen přísun informací, je to požitek z textu, jeho rytmu, skladby, vhodně volených prostředků. Nedá mi to nevzpomenout Jiřího Levého a jeho knihy Teorie překladu, z níž mi v hlavě utkvěla myšlenka, že překládat knihy není jen řemeslo, je to umění. Že překladatel potřebuje jazykovou představivost a vynalézavost a čím větší je jeho umělecký a jazykový talent, tím dokonalejší prostředky k vystižení této správné interpretace má k dispozici.
Jestliže jsem např. Pentagram ohodnotila jako čtenářskou lahůdku, tato kniha mi (abych zůstala na poli gastronomickém) připomíná spíš Babicovu pánev – nemůžete najít ten pravý výraz? Hoďte tam ten, co máte po ruce. Že to bude chutnat jinak než originál? Ale sníst se to dá, ne?
Je mi hrozně líto, že si ten hvězdný debut nemůžu přečíst v originále!
Stejně jako ve všech severských knihách je menší problém vyznat se ve jménech - ale detektivka je skvělá - mohu doporučit.
Tak nejdřív zase trochu zmatek v osobách a jménech, trochu pomalý průběh, takže jsem začala číst další knihu. Ale později , když jsem si zvykla na postavy a střídání jejich vyprávění, mě to docela chytlo. Je to hodně o psychologii, povahách a minulosti. Nakonec se mi to líbilo, ale teď si dám určitě jiný žánr (a ne ze severu).
Líbilo se mi propracování psychologie postav. Zajímavý pohled do nitra švédské společnosti. Myslím, že hodně narušuje takové to stereotypní uvažování, že skandinávké země jsou téměř bezproblémové. Kniha nabízí mnohem víc než odpověď na otázku "Kdo je vrah?"
Dávám tři plus, skoro čtyři. Kniha se mi nakonec líbila, přestože jsem měla nejdříve problém se začíst.
Příběh je spletitý, zasahuje hodně do minulosti, čtenář ho vnímá očima více postav - a v různé době. Což umožní lépe pochopit konání aktérů, ale kniha je pak méně čtivá.
Než jsem získala přehled o postavách a přestala se mi plést jména, chvíli to trvalo. Jak se nakonec ukázalo, pro děj měly význam i osoby, u nichž jsem to nepředpokládala, pozorně číst tedy nebylo na škodu. Zajímavé pro mne byly i některé informace o systému sociální péče ve Švédsku. Pokud to shrnu - samotná zápletka je smutná, ale zajímavá,líbilo se mi i vykreslení hlavních postav, zvýšilo věrohodnost jejich konání. Pokud bude další díl, ráda si ho přečtu, vyšetřovatelé jsou sympatičtí.