Znamení rodu
Aleš Pospíchal (p)
Christopher de Glenville série
1. díl >
Thomas Stockton je poctěn, ale zároveň zaskočen úkolem, který dopadl na jeho bedra: stal se správcem hradu Dartworth, neboť jeho vlastník, baron Christopher de Glenville, odjíždí na válečné tažení proti samozvanému waleskému princi Llywelynovi ap Gruffyddovi. Thomas se záhy dostane na stopu tajemství, které prý na hradě po návratu z křížové výpravy ukryl baronův otec a které může změnit běh světa. Pozvolna luští tajemné nápovědy, jež ho k němu mají dovést, a postupně se dozvídá o temnotě, která pojí rod jeho otce s rodem Glenvillů. Až příliš pozdě si uvědomuje, že nemůže věřit nikomu. Existují totiž tací, kteří po tajemství velmi touží ? A ti se nezastaví před ničím...... celý text
Přidat komentář
Myslím, že autor mohl zajímavé téma použít jinak.
Ale konec je zajímavý nic není takové jak se zdá:)
Mám rád historické romány, které spojují napínavý děj, dobrodružství a nějaké tajemství či historickou záhadu. V tomto směru byla anotace docela lákavá, tak jsem se do knihy s chutí pustil. Bohužel během čtení moje nadšení rychle opadalo. Napětí, dobrodružství a záhad bylo dost, snad až příliš. Ale – kapitoly rozsekané na jednotlivé odstavce, z nichž každý popisuje souběžně probíhající děj na různých místech připomínají spíš filmový scénář a působí dost nepřehledně. Až směšné je neustálé objevování se záhadného muže v kápi, pasti nachystané na cestě za tajemstvím jsou jak z Indiana Jonese. A nejhorší je literární stránka. Meče v soubojích „chřestí“ nebo „skřípou o pochvu“, ve dvou na sobě nezávislých soubojích, popisovaných na jedné stránce muži „zmrzli v pohybu“, a vrcholem jsou klenoty typu „Muž sklouzl po jeho noze a za příšerného jekotu se vydal na pád pod věž.“ To už zavání spíš parodií. Škoda, samotný nápad nebyl špatný, ale výsledek je dost tristní.
První kniha tohoto našeho autora, kterou jsem četl a která se zdála býti zajímavou. Nakonec nevím, chvílemi dosti napínavá. Vadilo mi stálé naznačování tajemství kolem hradu, které se vyjasnilo až na samém konci knihy. Velké množství jmen, která se občas pletla. Závěrem bych řekl, dá se to číst, ale chvílemi je to zmatek nad zmatek, který ještě posilují časté skoky do minulosti. Četba vyžaduje docela perné soustředění. Uvidím co se vyklube z další knihy Temnota rodu.
Štítky knihy
Anglie 12. století dobrodružství historické romány
Autorovy další knížky
2011 | Ztracené město |
2015 | Světlo pulsaru |
2008 | Démoni pralesa |
2014 | Srdce Sahary |
2016 | Kamenní strážci |
Kniha mě zaujala, zdálo se mi, že by mohlo jít o zajímavý historický román. Po přečtení pár kapitol mě tento pocit ale rychle opustil a stálo mě hodně duševních sil vůbec dočíst. Kniha je doslova přebitá dějem, zápletkami a dobrodružstvím. Na mě trošku moc. Škoda.