Chromý osud
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56420/bmid_chromy-osud-wdb-56420.jpg
4
66
66
Kulhavý osud líčí osudy úspěšného prozaika a autora filmových a televizních scénářů Felixe Sorokina v okamžiku tvůrčí krize. Se sorokinovskou linií vyprávění se prolíná jako román v románu tajemný „rukopis v Modrých deskách“, nevydané nejlepší Sorokinovo dílo. Jeho hrdina, spisovatel Viktor Banev, jakýsi Sorokinův variant, žije v autokratickém militantním státním mechanismu, kde se mezi loajálně a apaticky smýšlejícími občany objeví lidé se svobodným uvažováním zbaveným autoritářských ideologických praktik. Tito představitelé nového myšlení jsou však uzavřeni v leproserii, kam mají volný přístup jenom děti. Kolem tohoto ghetta pro malomocné se také odvíjí napínavý syžet, který se dotýká všech postav zalidňujících provinční městečko. Kulhavý osud, pokračující v tradici bulgakovovské prózy, je nepochybně špičkovým dílem společensko-filozofické linie sci-fi literatury.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1990 , Obzor (SK)Originální název:
Chromaja suďba
více info...
Přidat komentář
Myslím, že stálo za to prečítať to až po toľkých rokoch. Najmä ten vložený príbeh Baneva prorocky odráža problémy dneška, keď všetci chcú vybudovať nový lepší svet a nejak sa nás zabúdajú pýtať, či po ňom túžime.
Výtečná kniha.
Přesto, že zasazená do sci-fi, věrně odráží dobu, ve které byla napsaná. Musím zdůraznit i vyspělý jazyk a filozofickou hloubku.
Za mě dost roztříštěná kniha. Dva příběhy jsou jen lehce propojené, zároveň postrádají spád či nějakou jasnější dějovou linku. Kniha mi přišla spíše jakožto vypořádávání se autorů s dobou, ve které žili. Tedy jako ironický komentář ke zkostnatělým a morálně rozvráceným posledním létům Sovětskému svazu. Kniha je zároveň prodchnuta dost dusivou a potemnělou atmosférou, jakousi rezignací a temnými myšlenkami o tom, že to dobré je již za námi a jedinou útěchou v nelehké době je láhev koňaku nebo sličná žena po boku. Některé myšlenky rozkrývající bezzubost a falešnost všech možných ideologií mě zaujaly, naopak stařecké stýskání nad ztracenými iluzemi, které uměle natahovalo děj, mě naopak iritovalo.
Pro mě velké překvapení, náhodně jsem si tuto knihu vybrala jako svou výzvu a eeeee docela dobreeeee xi xi ... nesedla jsem si z toho na prdel, ale stálo za si tyto příběhy slupnout!
Dva príbehy v jednej knihe - jeden o Felixovi Sorokinovi, spisovateľovi, ktorý má momentálne krízu s písanim a Viktorovi Banevovi, taktiež spisovateľovi, ktorý je na návšteve v meste, kde sú mokrošovia.
Boli pasáže, kde som sa bavil, hltal stranu za stranou (ani sám neviem ako), občas sa zasmial, ale bolo to i naopak. Niekedy som sa strašne nudil a prišlo mi to miestami zdĺhavé.
Každý kdo zažil dobu před '89 celkem dobře pochopí Sorokina i jeho fatalistický přístup. Banev je vlastně Sorokinovo alterego, krapet odvážnější, ale i se svýma chybama. Musím říct, že nápad dvou románu v jendom je super a bavily mě oba příběhy. Dost mě dostaly některé úvahy o lidstvu, demokratické volbě atd. Na to kdy vznikly a platí dodnes, a hlavně dnes, je kniha velmi novátorská a pravdivá. Rozhodně to není poslední dílo těchto autorů a tuto knihu mohu jen doporučit.
Výborné. Bohatý jazyk v dialógoch a kopec koňaku v oboch príbehových rovinách. Strugackí sa prezentujú ako vyspelí autori a aj to sci-fi tu využívajú už len okrajovo. Top ich tvorby mám iný (https://www.databazeknih.cz/knihy/les-je-tezke-byt-bohem-13177 , https://www.databazeknih.cz/knihy/piknik-u-cesty-9950 ), ake Kulhavý osud považujem za skrytý klenot ich tvorby.
Nepatřím mezi znalce bří Strugackých ani scifology. K četbě této knihy mě navedlo shlédnutí filmu Гадкие лебеди a následně to,že v nejmenovaném antikvariátu, kolem nějž jsem náhodně procházel, zrovna tuto knihu měli.
Pravověrným scifistům toto dílko asi po chuti úplně nebude. Jedná se spíše o šikovně skryté, autobiografické bilancování. Děj se odehrává ve dvou paralelních rovinách. V první sledujeme stárnoucího, zřejmě úspěšného spisovatele, reflektujícího svou cestu a soukromé boje, coby součást jakési státní byrokratické mašinérie na literaturu, hrozící postupně nahradit autora samocenzurním robotem. Druhá linie nás "skokem" uvádí do paralelního světa, který je vpdst. obashem tzv. "rukopisu v modrých deskách" což je utajené dílo zmíněného pana spisovatele. Zde se ocitáme v jakési uzavřené "zóně" ve které díky meteorologické anomálii (neustále prší) přežívají jistí mutanti nazývaní "Mokroši". Ti jsou samozřejmě subjektem vhodným nejen pro prominentní vědce ale i pro státní politikaření a sem tam i pro přízemnější projevy nenávisti jelikož...si s nimi vpdst. nikdo moc neví rady. Problémem totiž je, že ve srovnání s nezmutovanýmí jedinci, nepředstavují "mokroši" nutně degenerovanější formu života, ba naopak, a navíc, nenásilně na svojí stranu obrací pozornost dětí. Sledujeme tedy skupinku prominentů, kteří se, každý s jiným posláním, setkali v blízkosti přísně střeženého epicentra "mokrochů". Stáváme se postupně svědky jejich názorových rozporů lítajícími nad tématem "mokroši", sem tam se přihodí i nějaké to dobrodružství obsahující především trojúhelník "mokroši" - policie a tajní. Nechybí ani nahlédnutí do soukromých porůznu zničených osudů přítomných "koumáků", kteří se sice rádi sem tam svezou po nezachytitelném tématu "mokroch" ale sami nemají před svým i pod svým prahem zameteno.
Sečteno a podtrženo. Evidentním těžištěm tohoto díla je především vcelku silně pesimistická reflexe nejenom osobního osudu, nejenom člověka drceného anebo formovaného státní mašinérií, ale i úlohy člověka v nejobecnějším smyslu. To vykrystalizuje především v konfrontaci s "mokrochy", kteří sice představují odlišnost, ale nikoliv jasně zlo. V těchto pesimistických monologových eskapádách se nachází, alespoň podle mého názoru, vrcholy tohoto textu, což samozřejmě na mě udělalo jistý schizofrenní dojem, jelikož děj zde hraje pouze jakousi podružnou a nutno říct, že trošku těžkopádnou roli, zatímco do kruhu a v jistých periodách se objevují stále stejně a postupně prohlubující se meditace. Je jasné, že text se dá brát také jako ne zcela otevřená kritika doby konce jistého impéria. Osobně by mi to ovšem přišlo jako zbytečný odvod od nadčasových přesahů.
Pro "scifisty" bych asi za "Kulhavý osud" ruku do ohně nedal. Pro "hloubkaře" nad lidským údělem se sklony k pesimističtějším úvahám...doporučuji.
(SPOILER) Tak tady jsem asi četl naprosto jinou knihu než všichni, co to tady níže komentují. Bratry Strugacké mám opravdu rád, některé jejich knihy jsem četl opakovaně, a tohle byla jedna z posledních, která mi od nich chyběla. A byla to katastrofa. Musel jsem se přemáhat, abych ji dočetl. Kdyby tohle byla první kniha od Strugackých, už nikdy bych nesáhl po jejich další tvorbě.
Sledujeme dva příběhy o dvou spisovatelích. První je o uznávaném spisovateli Felixovi Sorokinovi, který právě prožívá tvůrčí krizi a tráví své dny neustálým vysedáváním s přáteli a diskusemi o literatuře a společnosti. Samý sarkasmus, samá ironie. Druhý příběh je o Viktorovi Banevovi, také spisovateli, což je takové alter ego Sorokina – postava z jeho vrcholného románu, který zatím nevydal. Děj se odehrává kdesi v západní Evropě, v militaristickém státě, kde se objevují tzv. mokrošové, nový vývojový typ člověka. Samý alkohol, pitky, rvačky, dekadence, nuda.
Příběh o Sorokinovi je psán v ich-formě a působí celkem realisticky. Druhý příběh je plný nekonečných dialogů a odehrává se ve městě, kde už několik let jen prší.
K této knize se už nevrátím a jen z úcty k bratrům Strugackým dávám dvě hvězdy. Asi nejsem ten správný cílový čtenář.