Chtělo by to nový jména
NoViolet Bulawayo
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297735/mid_chtelo-by-to-novy-jmena-YEj-297735.jpg
4
203
203
Originální vyprávění začíná ve slumu v africkém Harare: desetiletá dívka pojmenovaná Miláček má různé kamarády – jmenují se třeba Bastard, Bůhví, Stina. Jejich otcové, případně oba rodiče se povětšinou kamsi vypařili. Jedna dívka je těhotná. Kradou ovoce, hrají si s odpadky. A hlavně sní o tom, že se jim podaří někam odjet, do Ameriky, do Evropy. Miláček má štěstí, jí a její matce se to podaří díky tetičce v Detroitu. Jenomže idealistické představy dítěte jsou jedna věc – a špinavé velkoměsto zasažené hospodářskou krizí věc druhá…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Odeon
Originální název:
WE NEED NEW NAMES, 2013
více info...
Přidat komentář
Autorka pravděpodobně sázela na autentičnost samotného tématu a nutno přiznat, že některé výjevy jsou vskutku děsivé a mrazivé. Je tam ale samozřejmě limitace v podobě mladého věku vypravěčky. Fakt, že některé specifické výrazy nahrazuje jinými - jaksi "dětskými"- je sice na jednu stranu pochopitelné, avšak na druhou stranu často dochází k jakési paralyzaci příběhu a děj občas lehce stagnuje.
Nicméně myšlenky velmi silné a vůbec celý námět je skvělý. Doporučuji !
Tak to byl mazec. Byla jsem nadšená a zděšená zároveň tak hrůzným dějem. Stylem psaní mi to připomínalo Stín banyanu. Hrůzy a bídy Afriky očima malý holky. O tom co je horší, jestli hlad fyzický nebo psychický. Odpověď asi neexistuje. Obojí stoji za h...
Příběhy, které se odehrávají v Africe mě baví. Tématika mě zajímá a jednou bych se do některých afrických zemí chtěla podívat. Tahle kniha ale prostě není nic moc. Je to spíš takový souhrn vzpomínek. Nemá vyloženě žádný příběh, nějaké vyústění, zakončení... Je ale čtivá, takže jestli chcete vědět, jak vyrůstají děti ve slumu v Zimbabwe, nebo nahlédnout do myslí místních lidí (ale jen pod povrch) tak prosím, máte to za chvíli přečtené:)
Mám pocit, že je ve knize napsaná pravda. Je to moje první kniha od afrického autora, kterou jsem četla. Možná právě Afrika bude mým novým důvodem, pro nové knihy. Uvidíme.
Jedno velké oddechnutí po přečtení této knihy. Tentokrát to trvalo a trvalo, než jsem se prokousala až na konec. Vůbec mi nesedl styl, jakým je toto dílo psáno. Z mého pohledu šlo o jakousi křečovitost, která se linula celou knížkou. Vše bylo na sílu, děj neplynul přirozeně chvílemi se čtenář až ztrácí ve zmatečném vyprávění hlavní hrdinky.
Po kapitole, kdy se ona hrdinka Miláček dostává do vysněné Ameriky opět přichází rozčarování, a to jak její, tak mé. Ona je zklamaná z toho, že Amerika není jen ten velký sen o lepším životě a já z toho, že vlastně není ani o čem pořádně vyprávět.
Již nikdy více.
Touto knížkou jsem se na začátku jen těžce prokousávala, ale teď jsem ráda, že jsem ji dočetla. Styl jakým je psaná, je na čtení poměrně náročný - zhuštěný text s minimem rozhovorů a často propletený styl vyprávění, kdy se prolíná aktuální děj se vzpomínkami. Také obsahově se nejedná o žádnou optimistickou literaturu, což jsem ale ani nečekala. Kapitoly na sebe přímo nenavazují, spíše se jedná o útržky ze života hlavní hrdinky. Celé knize přináší trochu zjemnění to, že je vyprávěna očima malého dítěte, které veškerou bídu, chudobu a smutek dokáže alespoň částečně eliminovat díky mládí, kamarádům a hrám. Ty se ale často až krutě přibližují realitě - což však děti přímo nevnímají.
Celkově si myslím, že je vždy dobré si přečíst něco takového, co nás více postaví nohama na zem a přes co dokážeme jasněji vidět to důležité v životě.
A tak přesto, že se mi kniha nečetla zrovna lehce, zaslouží si podle mě alespoň trochu lepší hodnocení. 4,5*
(10/22)
Vypravěčkou příběhu je desetiletá dívka Miláček, která pochází z nejmenované země v Africe. Jednoduchým, otevřeným a dá se říct i dětským způsobem popisuje život svůj i svých přátel a rodiny. Své sny o životě v Americe konfrontuje v druhé části knihy se skutečností, když se jí podaří odletět se svou tetou. Kniha je velmi zajímavá, a jsem ráda, že jsem si ji (i díky ČV) přečetla.
Já četla jen kvůli čtenářské výzvě,ze začátku jsem se musela hodně přemáhat číst dál, je to náročné čtení, žádný šťastný konec opravdu nečekat.
Těšila jsem se na tuhle knížku, ale zklamala mě. Už jen styl, jakým je napsaná mi tak moc nesedí. I to se občas stane.
(SPOILER) Začátek knihy si mne získal svoji výpovědí a autentickým popisem dětskýma očima. Střed byl ponurý a četl se spíš obtížně. Jako kniha před spaním vyloženě nedobrá volba. K dočtení jsem se pak už musela spíš nutit a ztrácela jsem postupně sympatie k postavám i knize. Přečtení nelituji, přineslo mi to zase jiný náhled na zcela odlišnou kulturu a smýšlení. Čekala bych, že nejméně v 16 letech (10. třída) a po X letech v Americe bude vypravěčka mluvit trochu vyzráleji, než to desetileté dítě v Africe a vypravěčský styl se tím s postupem knihy vyvine, k čemuž, z mého pohledu, nedošlo, nebo jen velmi málo. Skutky hlavní postavy by tomu i nasvědčovaly, ale ten vnitřní hlas moc ne. 3 hvězdy dávám jen díky doslovu, který trochu ztlumil moji rozčarovanost, a nevšednímu tématu.
Zvláštní kniha..zajímavá, ale styl mě vůbec nebavil. Docetla jsem jen kvůli ctenarske výzvě
Toto je mimořádně zdařilá kniha, silný příběh. To bude myslím, kniha, ke které se budu vracet častěji.
Nějak nevím co k tomu napsat.. Četla jsem jen díky č. výzvě.. Přišlo mi to zvláštní.. S jistotou vím, že tento styl mě nebaví.
Mladá dívka, která dokáže to, co mnoho lidí ne. Splnit si sen. Odstěhovat se do vysněné Ameriky. Deziluze ve svém pravém slova smyslu.
Kniha mi hodně připomínala dříve čtenou knihu Amerikána, tohle nebylo tak dobrý, na druhou stranu si myslím, že autorka dokázala výborně popsat tu nevýslovně těžkou situaci jak v Zimbabwe, tak i pozdější život hlavní hrdinky ve vysněné Americe. Ten pocit vykořenění a stesku po domově (i když v domově, ve kterém se těžko žije) z celé knihy přímo sálá.
Dětství v rozvojové zemi je přesně takové, jaké jste si vždy představovali. Trpké, depresivní a plné chudoby. A pak je tu Amerika. Ta pohádková země plná neomezených možností, bohatství, jídla a fastfoodů.
Ale život pro dívku s tmavou pletí zde není v podstatě o mnoho lepší než v rodné Africe.
Hořký příběh, ve kterém happyend rozhodně nečekejte.
Kniha je výsledkem prolnutí zjevného nevšedního talentu autorky a její osobní zkušenosti s tématem a angažovanosti v něm. Pohled na rozvojový svět je v knize filtrován přes dětskou naivitu a prezentován jako imaginativní svět dětských her a každodenních banalit. Události toho světa jsou však násilné, děsivé, vzdálené, těžko pochopitelné...
A i když sny dětí jsou po celém světě podobné, autorka ukazuje, jak moc může prostředí ovlivnit jejich výsledky. Druhá část příběhu odehrávající se ve spojených státech je svědectvím o střetu kultur, které si vzájemně nerozumí a proto s sebou z pohodlnosti pohrdají. Svědectví, které je však podané lehce, obratně a bez hysterie.
Práce autorky s dětským jazykem, špatně naučenou angličtinou hlavní postavy i ironií, která jen neznatelně vystupuje v pozadí hrůz sledovaných ne zcela chápajícím dítětem, vybízí k přečtení knihy v jejím originálu. Na druhou stranu i překladatelce patří alespoň jedna pochvalná věta mého komentáře.
"...a tak běžíme za autobusem a střílíme se těma novýma americkýma zbraněma..."
Trpký příběh o dětství v rozvojové zemi, kde to sice nestojí za moc, ale aspoň se tam cítíte být doma. Snění o lepším životě v té úžasné a všemi opěvované Americe. A nakonec samozřejmě vystřízlivění, protože v nové zemi nic není tak jednoduché a skvělé, jak si jedna malá holka představovala. Život není zase o tolik lepší a navíc vámi všichni ti, které jste opustili a "nechali je tam", začnou pohrdat. Žádný happyend nečekejte (ačkoli autorka sama si podle doslovu svůj americký sen opravdu splnila).
Smutná a v dnešní době plné i/migrace pořád dost aktuální kniha.
Štítky knihy
Afrika USA (Spojené státy americké) chudoba, bída Zimbabwe finanční krize imigrace zimbabwská literatura
Kniha ,která mě bavila jen tak napůl. Vůbec mi nesedl styl, jakým je kniha napsaná a dlouho jsem se příběhem prokousával. Nakonec nevím ,co si mám z příběhu odnést, jsem z příběhu celkově zmatený. Jednou stačilo a už to číst nebudu.