Chuďásek Boží: Život sv. Františka
Nikos Kazantzakis
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28475/bmid_chudasek-bozi-zivot-sv-frantiska-Zyr-28475.jpg
4
45
45
Románový životopis italského světce Františka z Assisi, renesančního básníka a zakladatele františkánského řádu. Autor představuje světce jako syna bohatého soukeníka, který celý svůj dosavadní život prožil v přepychu a radovánkách. Teprve těžká nemoc a setkání s potulným žebrákem, který je vypravěčem příběhu a Františkovým přítelem, ho přivádí k duchovnímu životu. Skládá dobrovolně slib chudoby a odchází z domu i se svým přítelem. Zakládá františkánský řád, ale brzy je zklamán hamižností některých svých stoupenců a odchází do hor jako poustevník. Teprve těsně před smrtí se vrací do svého rodiště.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , OdeonOriginální název:
Ο Φτωχούλης του Θεού (Ftōchoulīs tou theou), 1956
více info...
Přidat komentář
Úžasné dílo, kde se Kazantzakis skvěle zmocnil postavy obecně známého světce. Někomu by se mohlo Františkovo počínání zdát fanatické, ale Kazantzakisův František z Assisi měl spíše vyburcovat zpohodlnělého čtenáře dvacátého století. Šlo spíše o Františka z legend a lidového vyprávění. Líbilo se mi, že vypravěc byl jeden z následovníků Fratiška, který světcem nebyl a čtenář tak lépe vnímal všechno to fyzické utrpení, kterým si nejen František, ale i bratr Lev procházeli od nepohodlí až po zimu a hlad.
Kazantzakisovo vnímání, výklad křesťanství a Boha je velmi zajímavé
Mystická, hluboká kniha o síle víry, odvahy i odhodlání. Jistě, František z Assisi nám může připadat jako šílenec. Proč se neobleče? Proč se nenají?... Ale ruku na srdce - nejsou takové postavy, které jdou odhodlaně za svým cílem, tolik třeba i pro náš současný svět? A dokážeme se dnes i my sami nadchnout pro jakoukoli ideu? Dokážeme jí obětovat svou pověst, své bezpečí, své pohodlí? František z Assisi nám může být každý den velkou inspirací.
Nemohu se ubránit dojmu, že hlavní hrdinové jsou pomatení, nevyrovnaní a přecitlivělí lidé vyznavající rozpornou, nesoudržnou a nepromyšlenou filozofii, které jakákoliv zásadní a základní otázka rozpláče anebo na celé týdny uvede do stavu hluboké duševní trýzně.
Příběh je nepřesvědčivý a rozvláčný. Zejména natahovaný závěr Františkova (ne)umírání důkladně ověřil sílu mé vůle.
Podle mě nejslabší kniha od Kazantzakise. Stylově hodně jednoduché, zbytečně dlouhé a poněkud předvídatelné svou jednotvárností.Je to prakticky putování masochistických mnichů dosahujících uspokojení pouze skrze sebetrýznění jež je zde dotaženo do úplného absurdna. Ano, je to o svatém Františku z Assisi a proto není možné očekávat více hloubky a moudrého vhledu jako v jiných autorových knihách, které dávají prostor harmonii těla i duše.
Po přečtení životopisu sv. Františka od Chestertona a jeho srovnávání s Tomášem Akvinským v knize Svatý Tomáš Akvinský jsem sáhl po tomto díle,abych se o světci dozvěděl více. A tato ,jak podotýká sám autor v prologu,báje pravdivější než pravda sama,mne hluboce zasáhla.Svou poetikou,vášnivostí,nekompromisním hledáním Boha a poslušností jeho příkazů,popisu Františka jako neustále se radujícího člověka v těch nejhroznějších situacích,jeho hovory se zvířaty,boj s vnitřními démony,událost při jesličkách v jeskyni a na hoře Alverno , to byly pro mne zážitky na které nikdy nezapomenu a při jejich čtení jsem měl vlhké oči i úsměv na tváři. Z každé stránky by se dal vybrat citát.Za sebe vybírám:„V mém srdci je ještě jedna povídka, bratře Lve. Nechci ji vzít s sebou do země. Vezmi pero a piš:
Když Bůh dokončil práci na stvoření světa a umyl si hlínu z rukou, posadil se pod strom v ráji a unaveně zavřel oči: Jsem unaven,‘ šeptal, ‚trochu si odpočinu.‘ Rozkázal přivolat spánek. Avšak v té chvíli přiletěl stehlík s červenými drápky, usadil se nad ním a volal: ‚Odpočinek neexistuje, klid neexistuje, nespi! Budu nad tebou sedět ve dne v noci a budu volat: Odpočinek neexistuje, klid neexistuje, nespi! Nenechám tě spát, jsem srdce člověka.‘“
František padl naznak a těžce dýchal.
„Co tomu říkáš, bratře Lve?“ šeptal.
Váhal jsem. Co jsem měl říci? Jak může srdce člověka mluvit k Bohu tak drze?
František vytušil, co si myslím, a usmál se:
„Neboj se, lvíčku Boží,“ řekl. „Srdce člověka je nesmírně drzé, ale takovým ho stvořil Bůh, takové ho chtěl mít: aby se mohlo proti němu postavit!“
Tato kniha není napsána rozumem,ale srdcem.
Tahle kniha Nikose Kazantzakise, kterou jsem četla půjčenou, je pro mě velice zvláštní. Během čtení jsem ji často rozčileně odložila, protože mě popouzelo Františkovo chování. Proč se nenají? Proč se neobleče? Proč je tak zarputilý, tak pošetilý, tak šílený? Knížka ležela často několik dní nedotčená hřbetem nahoru a já se na ni nemohla ani podívat. Knihu jsem dočetla doslova se sebezapřením, vrátila, a považovala to za ukončenou věc. Jenže během měsíců po přečtení neuplynul den, abych na Františka z této knihy nepomyslela. Podráždění vyprchalo a já některé jeho činy začínala chápat. Ta kniha mi uvízla opravdu hluboko, hluboko pod kůží a nastal den, kdy mi došlo, že tuhle knihu musím mít v knihovně. S velkou vnitřní omluvou jsem si tuhle zvláštní knížku nakonec koupila, aby se stala jednou ze vzácných kousků v naší knihovně.
Hluboký příběh člověka, který se ze dne na den změní a směr svého člověka otočí o 180°. Nejedná se o úplně jednoduché čtení, byla trochu chyba se do knihy pouštět v době, kdy "nehledám" a navíc v létě, kdy je tolik lákadel a člověku kmitají myšlenky od jedné k druhé... Chce to hodně přemýšlení, na každé stránce je tolik moudrosti a perel, že pak už jsem skoro i přestal podtrhávat - celá kniha by byla popsána a ztratilo by to veškerý smysl. Nikdy jsem se s takovou knihou nesetkal. :) František mi ukázal svojí všeobjímající láskou k Bohu, jak nás On může změnit, jak se lidé všeho vzdají, dokonce i svých nejbližších a jsou si svým jednáním skálopevně jisti. Bohužel či bohudík, bratr Lev mi byl bližší - lidský, plný pochybností a lačný po pozemském životě...
"Také on cítil, že neexistuje velké a malé dílo. Upevníš jeden kámen ve zdi, která se rozpadává, a je to, jako bys zpevnil svět, aby nespadl. Je to, jako bys zpevnil duši, aby nespadla."
"Neexistuje trest horší, bratře Lve, než abys zlé odpovídal dobrotou."
"Miloval jsem život, to stéblo trávy, a nechtěl jsem se ho pustit."
"Já bych chtěl spíš zapřáhnout své tělo za želvu, abych procházel zemí co nejpomaleji, protože ji mám rád. Bože, odpusť mi, ráj je dobrý, ale vůně mandlovníku na jaře..."
"...Bohužel to není ve mně, abych se stal svatým."
"Jaké je to štěstí nemít vůli, neříkat 'já', a zapomenout, kdo jsi a jak ti říkají, a svěřit se s důvěrou Božímu vánku. To je skutečná svoboda. Kdo je svobodný? Kdyby se tě někdo zeptal, kdo je svoboden, co bys odpověděl? Ten, kdo je otrokem božím. Všechny jiné svobody jsou otroctvím."
Souhlas s HTO.
Kniha ve mě zanechala mnoho. Má hloubku a sílu. Měl by si ji přečíst každý, kdo se chce dozvědět více o Františkovi z Assisi. A to ne jen jako o Františkovi svatém ale i jako o Františkovi člověku z masa a kostí.
PS: Trpělivý bratr Lev, sklízel v průběhu děje můj obdiv a sympatie...
100%
Kazantzakis sám žasl, jak mohl takovou knihu napsat, takové mystické hloubky se tady dobral. Jakkoliv nemusíte souhlasit s jeho interpretací některých událostí (vztah Františka a Kláry), bratr Leo, Františkův první stoupenec a vypravěč této knihy, vám dokáže přiblížit světcovu postavu tak, že pochopíte, proč jej lidé následovali (a následují dodnes, i bez osobního setkání). Jak si všiml přítel Henry Coningsby, který píše recenze pro Waterstones a jemuž jsem knihu kdysi dávno věnoval anglicky, Kazantzakis dokázal do knihy vtělit zázraky tak, že působí zcela přirozeně a vlastně nevyhnutelně: zvláště na scénu, kdy František, který má trauma z lepry, líbá malomocného, nezapomenete. Ale u této knihy budete číst s otevřenou pusou od začátku do konce: jako u každé dobré knihy na duchovní téma, cítíte, že tady se odehrává něco důležitého, co vás nekonečně přesahuje, a přesto je to na dosah, cítíte, že tady se jedná o život, pod zorným úhlem věčnosti (sub specie aeternitatis, jak jsem se naučil roku 1994).
Nesmírně důležitá věta pro kohokoli, kdo si myslí, že František byl pasivní: „Jít proti době, v níž žiješ, je povinností SVOBODNÉHO člověka", říká zde František a ukazuje na cestičku (neboť do Jeho domu nevedou široké cesty, jen úzké pěšinky), jíž vede své ovce – je to pokora.
Štítky knihy
svatý František z Assisi, 1182–1226 zfilmováno životopisné, biografické romány duchovní literatura svatá Klára z Assisi svatí patroni Umbrie
Autorovy další knížky
| 1987 |  Poslední pokušení |
| 1975 | Řek Zorbas |
| 1966 | Kristus znovu ukřižovaný |
| 1993 | Chuďásek Boží: Život sv. Františka |
| 1982 | Hlášení El Grecovi |
Tohle je opravdu krásná kniha o svatém Františkovy. Chytila mě...a už nepustila!