Chuligán
Philipp Winkler
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358806/bmid_chuligan-82P-358806.jpg
4
43
43
Všichni máme dvě rodiny. Jednu, do které se narodíme, a druhou, kterou si sami vybereme. Heiko Kolbe zahřívá v ruce chránič zubů. V žilách mu pumpuje adrenalin. Spolu s dalšími hannoverskými chuligány se vydává do bitky proti Kolíňanům. Nepochybuje, že se jednou zapíšou do dějin. Zatím ale musí brát život takový, jaký je — jeho otec je alkoholik, matka rodinu dávno opustila, Heiko se živí podřadnou prací ve strýcově posilovně a bydlí v domě podivína, který organizuje psí zápasy a jehož největším přáním je vlastnit tygra. Heikův život jsou chuligáni. Pouze při rvačkách po jejich boku totiž dokáže zapomenout na všechno, co mu osud nenadělil — milující rodiče, partnerku, domov. Chuligán je nahlédnutím do vnitřního světa outsidera a ztroskotance, drsného mladého muže s velkým srdcem, který se rve, aby ochránil svou partu a její odkaz. Philipp Winkler se tímto příběhem zařadil do silné literární tradice — dává hlas těm, kteří nejsou slyšet.... celý text
Přidat komentář
Celý příběh je vlastně dost smutný. Věřím, že pro spoustu lidí neexistuje nic jiného než parta a fotbalové rvačky. Bylo mi líto, že Heiko se na rozdíl od ostatních nedokázal z tohohle malého světa vymanit, protože i z jeho vztahu ke zvířatům bylo znát, že není v jádru špatným člověkem.
Jsem ráda, že jsem po knize sáhla, zajímavý vhled do světa, kde se nikdy pohybovat nechci.
Knihu jsem ani nedočetl. Zhruba po 170-ti stranách jsem ji odložil a myslím že se k ní už nikdy vracet nepotřebuji. Kniha mě vůbec nezaujala.
Každý se nějak realizujeme - většina rodinou, koníčky, prací. To ale pro Heika a jeho kumpány neplatí - je nezajímá vlastně nic jiného, než rivalita s podobně postiženými "fandy" jiných klubů. A fandy je v uvozovkách záměrně. Je totiž nezajímá moc ani ten fotbal, ten je jenom záminkou. Zajímají je jenom domluvené bitky, záškodnické akce na "cizím" území.
Winkler skvěle popisuje postupný Heikův rozklad a úpadek, který je zapříčiněn hlavně tím, že se nedokáže, a ani moc nechce vyrovnat se svými stíny z minulosti i současnosti. Nakonec je úplně sám, nikdo mu nerozumí a on vůbec nechápe proč. Vždyť on měl být jednou šéf a všechno to dělal pro klub a pro ostatní "kamarády". Temný, přesto ale i zábavný pohled do subkultury fotbalových chuligánů a taky na to, zda a jak je možno ji opustit, a žít "normální" život.
Rodinu si nevybíráme, přátele ano. Hlavní postava mladík Heiko, který je vypravěčem celého příběhu, si jako přátele vybral partu chuligánů a protože je jeho rodina dysfunkční, jsou pro něj vším. Děj ze současnosti je proložený Heikovými vzpomínkami, které dotváří příběh a zároveň vysvětlují, jak k určitým věcem došlo.
V knize nahlížíme do komunity chuligánů, kde jsou běžné vulgarity, násilí, alkohol a drogy. Protagonisté jsou fotbaloví fanoušci a zároveň účastníci sjednaných rvaček.
Kniha je drsná i citlivá, může pobuřovat i vzbuzovat odpor. Je to příběh muže, který si nedokáže najít svoji vlastní cestu a je od začátku do konce poutavě napsaný. Takové čtení je těžké doporučit, vzbuzuje spíš melancholii, ale takový život někteří vedou a kniha částečně odpovídá na to proč...
Stejně jako ostatní musím pochválit brilantní překlad. Podíváte-li se na jméno překladatelky, bude vám jasné, proč je tak vynikající :-).
V první řadě musím - jak už bylo zmíněno v ostatních komentářích - pochválit naprosto brilantní překlad, který podle mého přidal příběhu ještě větší grády. Našel jsem si zde nejen to co bych od těchto tématicky zaměřených knih čekal, ale i pozadí osudů lidí, pro které se to o čem kniha vypráví stalo životním stylem, koníčkem nebo i určitým způsobem seberealizací a vypořádáním se se vším negativním nejen kolem sebe, ale i v sobě..... za mě velké překvapení.
Bylo to drsné, surové, temné....zároveň do toho byl namíchán humor a vtipné hlášky, hodně mi to připomínalo filmy Podfu(c)k nebo Sbal prachy a vypadni, které režíroval Guy Ritchie. Jo a překlad fakt úžasnej.
...jak vůbec dopadla ta poslední bitka?
Knihou jsem opravdu nadšená, přečetla jsem ji jedním dechem za jediný den. Už dlouho jsem nenarazila na tak emotivní knihu, vzdávám holt i paní překladatelce! Navíc jsem nenarazila ani na jeden překlep nebo tiskovou chybu, což se mi už dlouho nestalo...
Myšlenku, kterou si po přečtení ponesu: Jazyk - mimikry vnitřního i vnějšího světa.
To jsem opravdu nečekala! Jak mě kniha ze začátku nebavila a trápilo mě v ní úplně všechno, zhruba od její poloviny se vše obrátilo úplně jiným směrem. Knihu jsem nedokázala odložit, musela jsem ji dočíst za každou cenu, i když mi u toho bylo strašně smutno. Je to hodně vzdálené, ale připomnělo mi to můj vztah s jedním mým kamarádem. "Ondrou z Třeboně". Bylo mi 14 a Ondra pro mě znamenal všechno. Za čas se mi postupně začal vzdalovat, a i když on, jak sám říká "je dávno někde jinde", já si to odmítám připustit a pořád pro mě bude ten nejlepší kamarád na světě. Budu pořád vzpomínat na ty naše debaty v kavárnách a vůbec na ten pocit sounáležitosti, co jsme tenkrát měli. Někdo je holt beznadějný romantik pořád a nikdo ho o jeho bludu nepřesvědčí. My prostě nechceme. Je někdy mnohem lepší žít ve vzpomínkách a iluzi, než přijmout realitu.
Vhled do života fanoušků fotbalů. Jsou ochotni prolévat krev a nechat se mlátit pro svůj tým.
Autor tohle téma vůbec nezvládl. Na rozdíl od skvělé Fotbalové fabriky od Kinga tady ukazuje stereotypní představu o chuligánech a jejich životě bez jakéhokoliv přesahu. V podstatě to vypadá, jako kdyby si přečetl dvě sociologické studie, zeptal se na chuligány prvního člověka, co mu na tribuně přišel pod ruku a hurá k počítači psát. Chvílemi mi přijde, že kniha vůbec nedrží po hromadě.