Chůze
Thomas Bernhard
Chůze je v této novele o dvou mužích, vydávajících se každé pondělí a středu na procházku a vzpomínajících na přítele, který se pomátl, symbolickým vyjádřením pohybu života, který trvá, jen pokud neustává – a končí, jakmile dospěje k cíli. Nevysvětlitelná událost v Rustenschacherově obchodě s obleky dokládá, že duchovní člověk má ideální kalhoty v hlavě ještě dřív, než přikročí k jejich koupi. Takže ať vkročí kamkoli, vytuší, že všude narazí na více či méně podřadné zboží. Jenomže Thomas Bernhard nezůstane jen u tohoto banálního zjištění: pokročí ještě dál. Jeho hrdina zklamání neustále očekává, a přesto přijde okamžik, kdy je toho všeho najednou přespříliš. A v té chvíli se zastaví. To je však současně pád do pomatenosti: život je neustálý pohyb od jedné krajnosti ke druhé, ale nemá žádný střed, a proto každý, kdo se uprostřed pohybu zastaví, najednou není nikde. Nesmíme přemýšlet o důvodech chůze, jak a proč jdeme, protože jinak nám hrozí, že se zastavíme. Velcí romanopisci včerejšího světa nazvali Rakousko výzkumnou laboratoří zkázy světa. Ale to bylo ještě v čase převratných světových událostí, kdy osudy jednotlivců zastíraly hroutící se státy a zanikající mocnářství. Thomas Bernhard už žije v jiných dějinách a tomu pak odpovídají i jeho romány. Jeho Rakousko je už jen patologickým ústavem zkoumajícím nejrůznější projevy a důsledky choroby zvané život.... celý text
Přidat komentář
P. Bernhard ve své klasické podobě. Opět je celá kniha složená z toho, co vypravěči říká další postava, aniž by se téměř cokoliv řeklo o vypravěči samotném. V těch složitých souvětích je občas jako drobný vtípek, že se na sebe váže několik vrstev nepřímé řeči, že ten řekl, že ten řekl, že ten řekl...
... Karrer zopakoval, že tyto látky jsou očividně podřadné československé zboží, a vypadal, jako když se chce zhluboka nadechnout, takže se zdálo, že se nedostane k tomu, co chtěl ještě říci, říkám Scherrerovi, pokračuje Ohler, jenže Karrerovi už skutečně došel dech...
Jako perličku pro českého čtenáře bych uvedl, že klíčovou scénou knihy (okolo níž se vše točí) je, že filozof p. Karrer zešílí v obchodě kalhotami p. Rustenschachera (ve Vídni), když dokazuje, že všechny kalhoty jsou ušity z podřadné československé látky, která proti světlu na různých místech prosvítá, avšak synovec p. Rustenschachera mu odporuje, že naopak vše je z nejprvotřídnější anglické látky
Chůze, to je počteníčko! Asi bych byl ve velkých rozpacích, kdybych měl někomu tuto knihu dodporučit, ale mě Bernhardův blábolivý styl a neustále se otáčení v kruhu vyhovuje. Děj se jen pomalu posouvá dopředu, vlastně to není děj, jen nějaké náznaky toho, co se událo.
A tak dloho, dlouho setrváme v Rustenschacherově obchodě, kde Karrer tluče holí o pult a neustále opakuje, že jde o podřadné zboží. z Československa.
Příjemnou zábavu.
Štítky knihy
rakouská literaturaAutorovy další knížky
| 1999 |  Mýcení |
| 1999 | Vyhlazení |
| 2007 | Mráz |
| 2008 | Obrys jednoho života |
| 2004 | Ano |
Chůze je spíš taková ochutnávka z Bernharda. Co mě zaujalo je téma českého nekvalitního textilu, který je jedním z motivů, který se v Chůzi vrací. Jinak spíše slabší Bernhardův román.