Obrys jednoho života přehled

05.05.2020

Nevím co má Bernhard proti odstavcům, snad mu v životě něco provedli, tak jako mu v životě něco provedlo skoro všechno a všichni s čím a s kým se setkal, každopádně se ve své próze rozhodl, že pro ně není prostor a tak se nám text rozkládá pěkně na plném formátu knihy. Thomas musí být noční můra pro nakladatele, kteří rádi přehnaně prokládají řádky, vynechávají stránky mezi kapitolami a vůbec knihy nesmyslně nafukují.
Ač jsem byl lehce obeznámen s tím, co od autora můžu očekávat, stejně mi už prvních třicet stran dalo pomyslnou čtenářskou herdu do zad. Při pasáži o sebevraždách jsem byl zaháčkován a Bernhardův styl si zamiloval. K autorovu dobru musím podotknout, že mi tato láska vydržela až do poslední stránky této bible všeho nihilismu.
Bernhard se nenarodil příliš šťastně. Rozvrácená rodina, nezaměstnanost a s ní spojené časté stěhování, válka, despotický internát (nejprve ve vedení nacistů, poté katolíků a z toho vyplývající výborná pasáž, kde autor tyto dva světy srovnává) a jako třešnička na dortu přijde plicní choroba v době, kdy Tommy najde konečně smysl života v podobě operního zpěvu a tedy přesun do nemocnic a sanatorií. Pokud vám život tolikrát podkopne nohy, zákonitě vám to musí ovlivnit charakter. Do toho mu nepracující filosof-spisovatel-dědeček (mimochodem - skvělá figura), který na něho měl ohromný vliv podstrkuje Schopenhauera, Kanta a podobné vejlupky.
Výsledkem je životopis jak z příručky o tom, jak se jednomu Rakušanovi mohl v druhé čtvrtině 20. století posrat život. Naděje tu zkrátka příliš prostoru nedostává. Ve finále mě překvapilo, jak se tento nepřístupně se tvářící text četl lehce.
Chápu, že Bernhard do určité míry fabuluje, že není všechno tak jak stojí v knize a byl tak trochu pozér. Jenže stejně jako u Bukowského mi je to úplně jedno. V první řadě stojím o prvotřídní čtenářský zážitek, z kterého si chci něco odnést. V Obrysu jednoho života se toho našlo relativně dost a tak uděluji plnou lahev vyplivaného sputa, tedy 100 ze 100.