Chyba broskví
Jan Skácel
Bibliofilské vydání básnické sbírky Jana Skácela, poprvé publikované roku 1975 v samizdatu, je vyzdobeno perokresbami malíře Jaromíra Garguláka. Skácelova sbírka, která byla oficiálně vydána až roku 1983 jako součást knihy "Naděje s bukovými křídly", obsahuje rovnou stovku čtyřverší, jež je komponována se smyslem pro detail i pro dokonalé dodržování básnické ukázněnosti. S naprostou lehkostí a přímočarostí, s tvarovou a výrazovou jistotou Skácel dokazuje, jak mistrovsky ovládá umění tvorby miniaturního literárního útvaru. Jeho verše (i na tak malé ploše) přinášejí závažná zamyšlení, povzdechy a přemítání, které jsou tolik charakteristické pro jeho dílo. A v těchto drobných úvahách a sděleních se opět "chvěje" Skácelova zásadní tématika s motivy lásky, domova a přírody, jejichž kořeny tkví v dávné lidové moudrosti a rčeních. Tentokrát se ovšem do nich občas i promítají existenciální obavy z normalizačního období, v němž Skácel tyto verše psal. 50 číslovaných výt. v bronzové kazetě vyšlo jako zvláštní bibliofilní vydání.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1965 | Smuténka |
2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
1983 | Uspávanky |
2008 | Básně I |
2008 | Básně pro děti |
„a není spolehnutí na tmu
to ticho bolí jako svět
a hluchý chtěl by naslouchat mu
a slepý nahlas rozumět“
Stovka čtyřverší na různá témata (nejčastěji přírodní lyrika), které se dají číst po kouscích a nebo dohromady jako jedno básnické pásmo. Trochu rozpačitý jsem byl ze Skácelova veršování o zvířatech, které bylo několikrát tématem a které bylo takové „žáčkovské“. A také jsem měl pocit, že jsou v celé sbírce zbytečně často používány zdrobněliny.
Ale to jsou drobné vady na kráse - Skácel i zde dokáže být poetický a naléhavý a umí ve mně vyvolat přesně ty krásné pocity, kvůli kterým poezii čtu.