Chyby se staly (ale ne mou vinou)
Carol Tavris , Elliot Aronson
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123470/bmid_chyby-se-staly-ale-ne-mou-vinou-1cP-123470.jpg
4
41
41
Proč se lidé tak vehementně vyhýbají odpovědnosti, když se věci začnou brát špatným směrem? Proč před námi neustále defilují zástupy politiků, kteří za žádných okolností nechtějí připustit své chyby a donekonečna se vykrucují? Odpověď na to, proč jsme schopni odhalit pokrytectví u ostatních, nikoli však u sebe, přináší tato kniha. Carol Tavrisová a Elliot Aronson, dva světově proslulí sociální psychologové, tento problém dlouho studovali a na příkladech psychologických experimentů i reálného života nám nabízejí vysvětlení mechanismu sebeospravedlňování. Kde se rodí, jak funguje a jaké škody může způsobit. Po přečtení knihy mimo jiné pochopíme, proč nemáme rádi lidi, kterým jsme ublížili, proč jsou partnerské krize často obtížně řešitelné, proč policie a soudy tak často odmítají propuštění nevinně odsouzených – všichni, kteří se dopustili chyb, by museli uznat, že chybovali právě oni. Dobrá zpráva na konec – jsme-li si mechanismu sebeospravedlňování vědomi, dokážeme se mu snadněji vyhnout.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2012 , DokořánOriginální název:
Mistakes Were Made (But Not By Me), 2007
více info...
Přidat komentář
Vypsal jsem si pár zajímavých citací: Když chytrý, slušný člověk udělá chybu, zůstává slušným a chytrým člověkem a chyba zůstává chybou.
Přiznání chyby a rezignace na sebeospravedlňování jsou prospěšné pro duši a vztahy.
Naučit se vkládat okamžik na přemýšlení mezi nějaký náš pocit a reakci na něj.
Jakmile si vytvoříte nějakou implicitní teorii, začne pracovat konfirmační zkreslení a přestanete být schopni vidět skutečnosti, které do ní nezapadají.
Nepřítelem spravedlnosti je nadměrná sebedůvěra, nikoliv pochybnosti.
Vzpomínky se vyvíjejí v čase, měníme je podle potřeby našeho příběhu, aby vyzněly v náš prospěch.
Člověk si začne být jistější svou pravdou v něčem, co právě udělal, pokud již není cesta zpátky. Neodvolatelnost rozhodnutí.
Když lidé ventilují své pocity agresivním způsobem, cítí se potom hůře. Pokud člověk opakovaně lže, stává se to pro něj pravdou.
Podstoupí-li člověk dobrovolně těžkou nebo bolestnou záležitost, aby dosáhl cíle nebo záměru, pak se mu tento cíl stává cennější.
Kognitivní disonance je stav mysli, který vzniká rozporem mezi postojem a skutečným stavem věci.
Kniha stojí za přečtení, pokud jste o disonanci (podobně jako já) předtím nic nevěděli. Některé příklady mi přišly už přitažené za vlasy a asi by šlo napsat totéž na polovině stran. Každopádně pro osobní rozvoj a pro pochopení lidského chování je kniha velmi užitečná.
Kniha "Chyby sa stali" je analýzou jedného základného problému, ktorý asi najpresnejšie vystihol Stanley Milgram: "Človek, ktorý nesie plnú zodpovednosť za čin, sa vyparil." Autori teda začínajú pekne po poriadku tým, že objasňujú fenomén Lea Festingera, ktorým je kognitívna disonancia, tzn. vnútorný nesúlad/rozpor a následne nutkavá potreba reagovať s ohľadom na hrdosť. Jednoduchý príklad na pochopenie ja klasický fajčiar: "...viem, že cigarety ma zabíjajú a predsa viem čítať, viem čo je na tých obaloch napísané a mal by som s tým prestať. Nuž, ale pri ničom sa tak neodreagujem, ako pri fajčení. Pozrite aj Goethe či Freud fajčili jednu za druhou a kam to dotiahli." Fajčím a uvedomujem si dôsledky, ale ospravedlním si to faktom, že aj iný fajčili a dokonca im to prospelo. Autori: "Väčšina z nás v snahe redukovať disonanciu vydáva ohromné množstvo fyzickej a mentálnej energie, aby ochránila svoju sebaúctu, ak sa tá rozpadá pod tlakom vedomia, že sme sa zachovali ako hlupáci, že sme urobili chybu, nechali sa napáliť alebo podplatiť, či učinili nejaký z ďalších typicky ľudských omylov." Chcem naozaj záujemcov o túto knihu (a samozrejme problematiku) inšpirovať, preto si dovolím demonštrovať aktuálnosť a prítomnosť disonancie (rozporu) aj prostredníctvom tejto stránky. Ak si tu nájdete titul Milión malých čriepkov od Jamesa Freya, ktorý je fiktívnym výmyslom autora, napriek tomu, že ho prezentoval ako svoj osobný príbeh plný úprimnosti a emócií, a pozriete si komentáre od ľudí, ktorí knihu čítali, tak tam nájdete aj krásne príklady reakcie na disonanciu ako napríklad: "Nech aj je kniha podvod, jej posolstvo je nádherné." alebo "Nezaujíma ma, či si to autor vymyslel alebo nie, je to krásne." a podobné spôsoby sebaospravedlňovania, pričom Oprah Winfreyová, je asi jediným človekom, ktorý si, napriek tomu, že knihu popularizoval, priznal, že tomuto autorovi naletel a to hneď verejne. K disonancii už len myšlienka od Nietzscheho: "Urobil som to, hovorí moja pamäť. Toto som nemohol urobiť, hovorí moja hrdosť a ostáva neúprosná. Pamäť sa nakoniec vzdá."
Veľmi zaujímavá je kapitola o fenoméne "oživovania spomienok", ktorý nejakú dobu živili zúfalí záujemcovia v USA. Tých veru nebolo málo, napriek tomu (pre mňa to ostáva nepochopiteľné), že hypnoterapiu tu realizovali "terapeuti" bez licencie, či dokonca vysokoškolského vzdelania. Katastrofa bola nezvratná, nakoľko tisícky pacientov obvinilo svojich blízkych, na základe vyvolanej spomienky pomocou "špeciálneho hypnoterapeuta", zo sexuálneho zneužitia. Len hŕstka týchto eskamotérov dokázala prevziať zodpovednosť za svoj lapsus obrovského rozmeru a priznať pochybenie.
Autori neobchádzajú prítomnosť problematiky ani v praktickejších prostrediach, napríklad v manželstve a na príkladoch ilustrujú jej prítomnosť. Okrem kognitívnej disonancie, predstavujú ešte dva kognitívne mechanizmy, ktorých úlohou, ako sa zdá, je obrana self. Je to konfirmačné skreslenie (žiadúce skreslenie spomienok pamäťou) a implicitná teória (zakomplexovaný postoj, ktorý bráni vidieť realitu v jej skutočných kontúrach). Snáď najväčším posolstvom tejto knihy je odhodlať sa k výroku: "Stala sa chyba a urobil som ju ja." alebo "Som za to zodpovedný." a tak prelomiť bariéry zhubných stereotypov - chyby= slabosť, človek, ktorý si prizná chybu= slabý človek.
říkáme si homo sapiens sapiens a přitom jsme tak iracionální a nejhorší na tom je, že nám nic jiného ani nezbývá, neboť jsme právě tak racionální a aby člověk ustál různé životní události, činy či názory vycházející z kulturního prostředí, ve kterém žijeme a způsobující nám vnitřní kognitivní disonanci je iracionálnost někdy jediným možným způsobem jak přežít :)
Zajímavá kniha - zvlášť některé kapitoly, vždy s konrkétními příklady ze života. Čtenář v ní najde hluboké pravdy, které si možná během životních situací neuvědomujeme, ale většinou to tak je. Málokdo přizná svou chybu, a pokud už něco udělá, tak na tom trvá, i když si pak uvědomí, že to byla chyba (např. koupí nějaký výrobek - pak už "musí" obhajovat svou koupí před ostatními, kteří mu argumentují, že existují "lepší či vhodnější" výrobky....). V kapitolách se autoři zabývají různými tématy od osobních životních situací po politické rozhodování. 4 hvězdičky za místy dost odborné texty. Pro mě jako laika to občas bylo dost obtížné, ale v celkovém kontextu je kniha zajímavá a čtivá.
Četl jsem ji v originále a je velmi dobrá. Žádný člověk neumí žít s tím, že je špatný, ale zároveň špatné chování vede k prospěchu tak snadno a rychle, že většina lidí skončí u toho, že se přesvědčí o tom, že je evidentně zlé a sobecké chování morální či společensky prospěšné. Autoři tu pečlivě dokumentují často humorné způsoby, kterými se to v rozličných situacích (v politice, soudnictví, partnerských vztazích) daří.
Jako čtení je to trochu suchý: každá nová kapitola se na věc dívá z trochu jiné strany a hlavní motivy se nebudují, ale po americku bez rozmyslu opakují. Ale stejně -- poselství je důležité a argumenty silné, takže to stojí za čtení.
Neměla jsem žádná velká očekávání, ale nakonec se z toho vyklubala poměrně zajímavá publikace zabývající se tématem kognitivní disonance a konfirmačního zkreslení a jejich promítnutí v rozličných oblastech života a společnosti. Dovedu si představit, že pro člověka, který se s těmito termíny setkává poprvé, může být kniha opravdu přínosná a možná i obzory otevírající. Jako největší slabinu této publikace vidím typicky americkou repetitivnost, která se opravdu rychle zajídá, a v jejím důsledku máte bohužel častokrát pocit, že čtete pořád dokola to samé. Nicméně i tak pro mě tato kniha byla zajímavá (zejména část o kognitivní disonanci v rámci amerického trestního řízení) a určitě nelituji, že jsem jí věnovala svůj čas.