Chyby se staly (ale ne mou vinou) přehled
Carol Tavris , Elliot Aronson
Proč se lidé tak vehementně vyhýbají odpovědnosti, když se věci začnou brát špatným směrem? Proč před námi neustále defilují zástupy politiků, kteří za žádných okolností nechtějí připustit své chyby a donekonečna se vykrucují? Odpověď na to, proč jsme schopni odhalit pokrytectví u ostatních, nikoli však u sebe, přináší tato kniha. Carol Tavrisová a Elliot Aronson, dva světově proslulí sociální psychologové, tento problém dlouho studovali a na příkladech psychologických experimentů i reálného života nám nabízejí vysvětlení mechanismu sebeospravedlňování. Kde se rodí, jak funguje a jaké škody může způsobit. Po přečtení knihy mimo jiné pochopíme, proč nemáme rádi lidi, kterým jsme ublížili, proč jsou partnerské krize často obtížně řešitelné, proč policie a soudy tak často odmítají propuštění nevinně odsouzených – všichni, kteří se dopustili chyb, by museli uznat, že chybovali právě oni. Dobrá zpráva na konec – jsme-li si mechanismu sebeospravedlňování vědomi, dokážeme se mu snadněji vyhnout.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2012 , DokořánOriginální název:
Mistakes Were Made (But Not By Me), 2007
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chyby se staly (ale ne mou vinou). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Vypsal jsem si pár zajímavých citací: Když chytrý, slušný člověk udělá chybu, zůstává slušným a chytrým člověkem a chyba zůstává chybou.
Přiznání chyby a rezignace na sebeospravedlňování jsou prospěšné pro duši a vztahy.
Naučit se vkládat okamžik na přemýšlení mezi nějaký náš pocit a reakci na něj.
Jakmile si vytvoříte nějakou implicitní teorii, začne pracovat konfirmační zkreslení a přestanete být schopni vidět skutečnosti, které do ní nezapadají.
Nepřítelem spravedlnosti je nadměrná sebedůvěra, nikoliv pochybnosti.
Vzpomínky se vyvíjejí v čase, měníme je podle potřeby našeho příběhu, aby vyzněly v náš prospěch.
Člověk si začne být jistější svou pravdou v něčem, co právě udělal, pokud již není cesta zpátky. Neodvolatelnost rozhodnutí.
Když lidé ventilují své pocity agresivním způsobem, cítí se potom hůře. Pokud člověk opakovaně lže, stává se to pro něj pravdou.
Podstoupí-li člověk dobrovolně těžkou nebo bolestnou záležitost, aby dosáhl cíle nebo záměru, pak se mu tento cíl stává cennější.
Kognitivní disonance je stav mysli, který vzniká rozporem mezi postojem a skutečným stavem věci.
Kniha stojí za přečtení, pokud jste o disonanci (podobně jako já) předtím nic nevěděli. Některé příklady mi přišly už přitažené za vlasy a asi by šlo napsat totéž na polovině stran. Každopádně pro osobní rozvoj a pro pochopení lidského chování je kniha velmi užitečná.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Chyby se staly (ale ne mou vinou) v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 48x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 15x |
v Chystám se číst | 81x |
v Chci si koupit | 35x |
v dalších seznamech | 2x |
Neměla jsem žádná velká očekávání, ale nakonec se z toho vyklubala poměrně zajímavá publikace zabývající se tématem kognitivní disonance a konfirmačního zkreslení a jejich promítnutí v rozličných oblastech života a společnosti. Dovedu si představit, že pro člověka, který se s těmito termíny setkává poprvé, může být kniha opravdu přínosná a možná i obzory otevírající. Jako největší slabinu této publikace vidím typicky americkou repetitivnost, která se opravdu rychle zajídá, a v jejím důsledku máte bohužel častokrát pocit, že čtete pořád dokola to samé. Nicméně i tak pro mě tato kniha byla zajímavá (zejména část o kognitivní disonanci v rámci amerického trestního řízení) a určitě nelituji, že jsem jí věnovala svůj čas.