Chyť toho králíka
Lana Bastašić
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487868/bmid_chyt-toho-kralika-Llq-487868.jpg
4
42
42
Román rekonstruuje přátelství dvou bosenských žen, které byly od mala nerozlučné, než se mezi nimi všechno bolestně pokazilo. Už dvanáct let se neviděly, když Saře žijící nyní v Dublinu zavolá bývalá kamarádka Lejla s prosbou, aby ji z Mostaru odvezla do Vídně. Je tam prý její od války nezvěstný bratr Armin. Během dlouhé jízdy napříč Balkánem k sobě znovu hledají cestu. Návrat domů vyplaví dlouho potlačované vzpomínky na dětství a dospívání ve válkou poznamenané zemi. Sara se nečekaně propadne do krajiny, v níž se osobní vzpomínky a prožitky prolínají s poválečnou balkánskou realitou. Kniha, v níž se zrcadlí inspirace Alenkou v říši divů, ale i Conradovým Srdcem temnoty, působivě ukazuje, že i sdílená realita může být dvěma různými lidmi vnímána úplně jinak a co to pro mezilidské vztahy znamená.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zaujala se všemi retrospektivními pohledy na svět dospívání dvou bosenských dívek. Zajímavý styl a postupné poodhalování. Snad jen ten závěr mě trochu zklamal, čekal jsem víc, ale "i cesta může být cíl."
Tak som si to teda prečítal, keďže na knihu boli dobré ohlasy, vyskytla sa vo verejnej knižnici, nuž že preverím. Šlo to bez väčších problémov, traumy z minulosti, konfrontované so súčasnosťou, dve odcudzené dávne kamarátky z detstva, mierne pošahaná roud muvi za bratom jednej z nich, koniec do stratena, ale zrejmý... prezrádzať nebudem...teda aspoň podľa mňa je Arminov osud zrejmý, ale možno sa mýlim...čo už.... Úprimne, príliš neobľubujem takýto štýl písania, som konzervatívny idiot a mám rád skôr klasickejšie písanie....
Že ne každé přátelství mezi dívkami je zdravé, to mi ukázala nejen vlastní zkušenost, ale nedávno třeba i román Kočičí oko. O toxickém vztahu dvou dívek vypráví taky Lana Bastašić ve svém debutu Chyť toho králíka, na rozdíl od Atwoodové ale ukazuje, že nemusí jít jen o fenomén vyskytující se mezi školačkami, ale může se nakrásně přenést do manipulativního chování mezi dospělými. Ať tak či onak, nechávají takové nevyvážené lidské vztahy rány, které je pak docela těžké zahladit.
Po 12 letech Saře zavolá Lejla, která je přesně ten typ kamarádky, bez níž by jí bylo lépe. Jenže ona se zmíní o Arminovi, svém bratrovi, který je už od války nezvěstný, a to je neodolatelná zpráva – Sara by ho zase mohla vidět! Proto se z Dublinu vrací nejen do své rodné země na Balkáně, ale i do spárů toxické kamarádky, a uklidňuje se tím, že je to jen dočasné. Prostě spolu zajedou do Vídně, kde by měl Armin být, a pak se jejich cesty zase mohou rozejít. Co by se mohlo stát? A třeba si Armin ještě vzpomene, jak Saře pod třešní kdysi rozpustil vlasy…
Měla jsem své teorie, kam jejich podivné putování povede, ale minula jsem. Nakonec mám ale pocit, že více než o cíl tu šlo o onu cestu jako takovou. Optikou Sařiných vzpomínek se tu Balkán jeví jako místo, kde jsou temné noci i dny a v němž je poválečná krajina podobně zdeformována jako bolavá duše plná vzpomínek na nezdravé dětské přátelství, které se ale ani dlouholetým odloučením nijak nezměnilo. Jedna udává směr i tempo, druhá je jen loutkou, jež ztrácí vládu nad sebou samou.
Bylo to silné, drásavé a podivné a na konci mě to vyplivlo jako v pěsti zmačkaný papír. Být Sarou, já už bych do stejné řeky znovu nevstoupila, ale čtení to bylo hodně dobré!
Chyť toho králíka
Road trip dvou kamarádek napříč Balkánem, to zní jako téma pro mě dělané. Jenže ono to tak jednoduché ani veselé zdaleka není.
V příběhu poznáváme Saru, momentálně žijící v Dublinu, jíž po 12 letech odloučení náhle zavolá její kamarádka z dětství Lejla. Jako teenagerky byly nerozlučné, ale při bližším pohledu zjišťujeme, že se jednalo spíš o vztah toxický a manipulativní. Lejla teď po Saře chce, aby ji odvezla autem z Mostaru do Vídně. Důvodů odmítnout bylo několik, ale Sara se rozhodne Lejle nakonec vyhovět. Ve Vídni se totiž údajně nachází Lejlin bratr Armin, který je od války nezvěstný.
Charakteristika hlavních postav, kdy obě se mnou cloumaly (a každá jinak), myšlenka putování za nejistým cílem (kdy nakonec přehodnotíme, co tím cílem vlastně bylo) a samotný závěr (pro mě dosti poetický), to všechno dohromady je perfektní koktejl v románu od mladičké a talentované bosenské spisovatelky.
Čtení jsem si moc užila a bavilo mě pozorovat, jak se vyvíjí znovunacházení rozbitého vztahu mezi Sarou a Lejlou. Velmi silný příběh podaný s křehkostí a balkánským šmrncem. Velice doporučuji!