Cianův deník 1939–1943

12.06.2015

Takže popopořádku: O zápiscích z deníku italského ministra zahraničních věcí jsem se prve dozvěděl z citací v 'Krvi, slzách a pošetilosti' Lena Deightona (http://www.databazeknih.cz/knihy/-36413), které mi přišly poměrně přesné a z pera a úst italského ministra té doby nečekané. Docela mě tak překvapilo, že u nás jeho zápisky také vyšly knižně a řeknuv si "To by nemuselo být špatné..." jsem si je neprodleně pořídil a vměstnal je hned za Deightona na pozici knihy "Na co se vrhnout poté".

Zprvu jsem jednak nečekal přes 500 stránek textu a ani jsem popravdě nečekal, že bych tím byl nějak zvlášť unešen. "To je deník, to sfouknu rychle a půjdu dál". A sfoukl jsem to kupodivu skutečně rychle, protože jsem se do zápisků začetl a hlavně rok 1942 zhltnul skoro na jeden nádech. Situace na bitevních polích i domácí půdě těžkla a mnohých blbců se vybarvovalo.

-ˆ„ ...Bismarck, který Ribbentropa nenávidí...nakonec řekl "ˆˆˆJe tak pitomý, že je to skutečně přírodní div." “
- „O Kietelovi Duce řekl: "Keitel je člověk, který se raduje, že je Kietelem." Bismarckův úsudek byl stručnější: "Keitel je pitomec." “

Co se ze zápisků tedy vyplývá? Vůdčí osobnosti, samozřejmě vč. Ciana, byli fašisté, Ciano byl pro úzkou spolupráci s Německem a nebyl ani proti válce či vlastním italským machinacím a šarvátkám (Albánie, Chorvatsko...), ale v rozpínavosti Německa a jeho chování vůči Itálii jako spojencům viděl po krátké době zhoubu a do střetnutí s Polskem, Francií, Ruskem, Řeckem svoji zemi rozhodně nehrnul, věda, že na to země není připravena. Duce byl ale jiného smýšlení. A tak to bylo skoro stále a dále.

- (1939 a snaha odradit Duceho od vstupu do války po boku Německa př jeho vpádu do Polska, na kterou Itálie nebyla připravena): „Musil jsem postoupit urputný boj, abych Duceho přesvědčil, aby jednal tak, jak učinil. A musím dodat, že v této věci jsem byl úplně opuštěn všemi, jejichž jedinou starostí je říkat Mussolinimu věci, jež mu jsou příjemné. O pravdu se starají ze všeho nejméně. Duševně i morálně neschopný Starace měl odvahu prohlásit Ducemu, že italské ženy mají z války radost, neboť budou dostávat denní podporu 6 lir a budou zbaveny svých manželů. Jaká hanba! Italský národ si nezasloužil tak vulgární urážky.“

Ciano byl poměrně záhy poměrně protiněmecký, Duce nemálokráte také, ale ten byl hodně dvojaký a každý den byl schopný hájit jinou stranu, vždy nakonec skončil na té německé. Italský král naproti tomu nesnášel Němce od počátku.

- „Král je protiněmečtější než kdy jindy. Učinil přede mnou narážku na německou nestydatost a dvojakost, při čemž chválil anglickou korektnost; v rozhovoru s Ducem dokonce označil Němce otevřeně za „darebáky a kanálie“.“

Na pěti stech stránkách je tak k nahlédnutí za oponu toho, co bylo komu kdy a jak známo, s čím se kde a jak čachrovalo, kterak Němci intrikovali proti samotným Italům, jaká nálada kdy a kde byla a jaké názory na ni měl v danou chvíli Ciano, Duce, král i mnozí jiní zasvěcení.

- Mussolini: „Italská rasa je rasou ovcí. Osmnáct let je málo, aby se změnila... Je třeba je udržovat od rána do večera přísně v kázni a uniformě. A potřebují hole, hole, hole... Aby se národ stal velkým, musí být poslán do boje, třeba kopnutím do zadku. Tak to také udělám.“

Překvapivě jsem se tak začetl a tak nějak se nemohl zastavit a nejen pro to, že deník nemá žádné kapitoly, jen den za dnem, sem tam se zápiskem "7. března 1939: Nic zvláštního", sem ta s vynechanou částí, kdy prostě Ciano nezapisoval. Docela dost zajímavých informací z poza opony. Malým a pro mě důležitým plusem, pro samotné informace z deníku ale nepodstatným, byla použitá forma češtiny a překladu - dnes už samozřejmě nepoužívané archaismy a skladby vět, ale to mi k popisům dění nejen sedělo, ale i si rád tuhle zapomenutou češtinu osvěžím.

Mínusy? Mnoho jmen, u nichž není uvedeno kdo a co dotyční jsou, pokud to nejsou tzv. profláklá jména. Buď si je můžete dohledávat bokem nebo využít ke konci knihy několikastránkový jmenný seznam, ale povětšinou znalost toho, že danou větu pronesl např. "President Maďarské národní banky, osobní přítel Telekiho" není zas tak moc a zvlášť důležité. Co je ale velkou škodou je konec knížky (vyjma konečného dopisu z veronského vězení) ihned poté, co Ciano opouští post ministra zahraničí a dostává úlohu vyslance v papežském Římě. Tou dobou je únor 1943 a list z vězení je z konce prosince 1943 - veškeré události okolo Duceho, jeho sesazení, uvěznění, úniku a následných perzekucí těch, kdož zvedli proti němu ruku (vč. Ciana), orodování Mussoliniho dcery Eddy za svého muže (Ciana), Mussoliniho zetě, jež nemělo významu, vstup spojenců a italské území... deset informacemi, zápisky a poznámkami nevyplněných měsíců.

Přesto je to zajímavý pohled na vztahy v Ocelovém paktu a posléze Paktu proti Kominterně. Dle popsaného je nelze popsat příliš jako "spojenecké".

„
- (Mussolini na adresu Němců) "Udělali by dobře, kdyby se mnou nechali vést, jestliže se chtějí vyhnout nenapravitelným botám. Je nesporné, že jsem v politice inteligentnější než Hitler."
- (Ciano) Neshledávám, že by nám říšský kancléř byl doposud dokázal, že i on je tohoto mínění.
“