Ciao bella
Serena Giuliano
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434158/bmid_ciao-bella-ru8-434158.jpg
4
71
71
Anna má strach – z lidí, z hluku, z jízdy po dálnici, z brambor, které mají klíčky… Je těhotná, čeká své druhé dítě. Aby své druhé těhotenství byla schopná zvládnout, rozhodne se jít k psychologovi. Během sezení Anna vypráví v útržcích o svém životě, a to s velkou dávkou sarkasmu a černého humoru. Vrací se do svého dětství stráveného v Itálii, ze kterého byla vytržená rozvodem rodičů a přesunem do Francie. Před našima očima se odehrává celý její život. Jak dětství ovlivňuje naši dospělost? Můžeme odpustit neodpustitelné? Jak překonat strachy, které nás paralyzují, a jak vykročit směrem k lepší budoucnosti? Pozor, četba Ciao Bella může mít doživotní následky: mohli byste začít mluvit rukama, poslouchat srdcem, smát se úplně všemu (a nejvíc sami sobě) a stát se závislými na pasta al dente.... celý text
Přidat komentář
Podle obálky to vypadalo jako červená knihovna. Nakonec to pro mě byla lehkotěžká literatura. O úzkostech, odpuštění, opuštění kořenů. A to celé zabalené do vůně Itálie. Nějak mi to teď sedlo
Rozhodně vím, že už ji znovu nikdy číst nebudu. Nemůžu říct, že bych se nějak nudila, ale spíš ve mně zůstává pocit, že mi knížka nic nového nepřinesla.
Po knize jsem náhodou sáhla v knihovně. Začetla jsem se do ní hned a neměla jsem problém se k ní vrátit. Podle popisu na zadní straně jsem sice čekala něco úplně jiného, ale nejsem nijak zklamaná. Časté přehánění Anny mi připadalo vtipné :)
(SPOILER)
Asi chápu, proč autorka tuto knihu napsala, ale nechápu, proč bych ji měla číst.
"Zápletka" je postavená na rozhovoru při terapeutických sezení. Terapeutka se jednou zeptá, pak autorčin výlev. Nic se tam neděje. Její humor, založený na přehánění mě neoslovil, někoho možná jo. Celé je to totální jájínkovství, zahleděnost do sebe. Přitom to asi nic nedá ani člověku v podobné situaci psychických problémů, protože si může říct - nojo, když ona ale má toho dokonalého manžela nebo nojo, když ona uměla psát a začala s tím v době, kdy byla mezi prvními. Dočetla jsem na sílu.
Pozitivum: asi první čtenářská zkušenost, že nesympatické hlavní hrdince všechno bez peripetií daří, zvláštní pocit.
Obálka je zavádějící, žádná prázdninová (námořnické proužky) atmosféra se nekoná. Název s knihou nijak nesouvisí, pro mě jen známka nesmyslnosti tohoto "románu".
(SPOILER)
Tenhle román byl pro mě velké letní překvapení, které jsem vybrala v knihovně vlastně úplně namátkou jen podle názvu.
Annu trápí v jejím životě spoustu fóbií, od traumatu z prvního porodu, strach z čísla 4, brambor s klíčky, jízdy po dálnici,...až po rozvařené těstoviny a velké davy lidí. Aby ustála druhé těhotenství, rozhodně se situaci řešit a chodí na sezení k psycholožce.
Zatím to nezní moc lákavě, co?! Ale přestože většinu příběhu sedíte s Annou na její terapii, těšíte se na její humor, nadhled i originální vyjádření, které pobaví, i když se týkají závažných situací.
Docela příjemně jsem se pobavila a nic jiného jsem neočekávala. Některé úzkosti mi byly tak blízké, hlavně ty kolem dětí, že jsem se smála ještě víc. Je znát, že je autorka hlavně blogerka, kapitoly jsou krátké a mají spád.
Bohužel jsem ji nedočetla. Nuda, nuda, nuda. Zaujala mě lokace - Itálie i Francie, ale hrdinka je tak těžko uchopitelná, skoro jako One man/woman show, akorát, že se nesmějete. Oddechovka by vyžadovala lehčí témata než veškeré ty její úzkosti a deprese. Styl psaní mi zkrátka nesedl, ani nic napínavého se neudálo.
Tak tady opravdu nevím co napsat... Kniha je zvláštní, ale zajímavá... Nejdřív jsem myslela že ji zahodím, ale nakonec jsem ji dočetla za odpoledne...
Popravdě mne tahle knížka nijak nezaujala, ale dočetla jsem ji. Přišlo mi to nudné a zdlouhavé.
Ztělesněná nuda. Povídání s psycholožkou, román se nikam moc neposouvá. Žádné zvraty, prostě nic...
..ale tak jo, jako oddechovka super, vetsi hloubku to pro me moc nema, ale cetla se dobre, svizne, presne ta knizka u ktery nechcete moc premyslet ale proste jen cist v nedeli s kafem na gauci ;)
Opäť raz som čakala niečo iné ako som čítala. Čakala som ľahkú veselú knihu o porovnaní zivota v Taliansku a Francuzsku. A bolo to retrospektivne ponorenie do života smutného trápeneho dievčaťa a mnohými uzkostami trapenej ženy. Jej postupné hľadanie cesty von, áno popisované s neuveriteľným nadhľadom a humorom, ale cítila som s hrdinkou všetky jej traumy. A verila ze sa z toho dostane. Vynikajúca kniha, doporučujem.
Popravdě mám z této knihy dost zvlaštní a rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbily krátké kapitoly, které rychle plynuly. Byla tam místa, u kterých jsem se pobavila. Jiná místa nabízela prostor k zamyšlení. Byly tam i chvilky dojetí. Na druhou stranu mi chvílemi hlavní hrdinka byla až protivná. Nemůžu říct, že bych z této knihy byla nějak zvlášť nadšená, každopádně to byl zajímavý a celkem netradiční zážitek.
Jedna z nejzvláštnějších knih, co jsem kdy četla. Rádoby vývojový román spojující témata jako deprese, komplex méněcennosti, ženská hloupost mi chvíli připomínal knihy Eleny Ferrante.
Příběh je vyprávěn formou sezení hlavní hrdinky Anny s její psychiatričkou. Já vůbec nevěděla, co si mám o Anně myslet. Hraje to nebo je fakt tak extrémně otrávená životem?!
Snažíte se s ní soucítit, ale ona vám vlastně nedá moc prostoru, abyste si ji oblíbili. Ve všem viděla problém. Navíc, vyprávění je tak ploché, vystupují "aktivně" jen dvě postavy (Anna a Lizzy psychiatrička), ostatní jsou jen pasivními figurkami v Anniných vzpomínkách.
Bohužel mě kniha nijak zvlášť nepohltila. Z celkového dojmu jsem zklamaná.
P.S. A přesně, jak píše čtenářka přede mnou. Nepobírala jsem formu ani některé věty jak vytržené z kontextu. Pravděpodobně vzniko při překladu nebo to mělo upevnit Anninu rozpolcenost.
Zvláštní román. Nejsem si jistá, jestli mi byla Anna sympatická nebo ne. Chvílemi praštěná, chvílemi vážná. Také mě zarazilo neobvyklé skládání vět, nevím, jestli to vzniklo při překladu nebo tak autorka píše, ale občas jsem se musela zamyslet, proč je to tak napsáno.
Ale jinak se mi kniha líbila - takové vývojové postavy a příběhy mám ráda.
Úderné svižné kapitoly Anny, která je na terapiích u své psycholožky prolinajici dej jejiho života v současnosti i detstvi. Moc mě to bavilo. Kniha přibližuje Itálii, je laskavá, upřímná, někdy bolestivá a někdy naopak vykouzlí úsměv.
Pro mě byl tohle velmi zvláštní román. Hutný a těžký na čtení. Pesimistický, ale zároveň optimistický, protože to špatné musí přece jednou skončit. Kniha má jen dvě stě padesát, navíc je psána formou deníkových záznamů, takže bych ji měla mít přečtenou za chvilku. Přesto mi zabrala dost času. Kvůli obsahu. Pokud se do hlavní hrdinky vžijete, nebude to jednoduché (ani odpočinkové) čtení.
Ciao bella
Na základě anotace na obálce jsem očekávala něco jiného. Bylo to hořkosladké čtení s krátkými kapitolami. Kniha měla spád, ale znovu už bych po ní nesáhla.