Cid
Pierre Corneille
Vrcholné dílo francouzského klasicismu o lásce hrdinného Cida a Jimény, tragédie střetu lásky a cti.
Přidat komentář
Čtení pro mě bylo náročnější než Píseň o Cidovi, ale jsem ráda, že jsem si přečetla i toto dílo.
Zápas mezi obranou cti a láskou k ženě. A celé je to několikrát stupňované, až drama vyvrcholí sérií vypjatých monologů hlavních postav. Je to velmi literární a velmi působivé. Skvělý překlad Svatopluka Kadlece.
Slovo čest/ctnost/... tady mají zcela jiný význam. V kostce to Preambule dala. Holt dnešní optikou už to nutně musí přijít uhozené, avšak tato dramata jako CID zajisté měla mít výchovný charakter. To ale vůbec neznamená, že se nám to musí nutně líbit. U mě za 3***
Konečně zase nějaké drama ve verších. Chtělo by to korekturu a trochu vylepšit některé verše a rýmy, ale jinak je to zajímavá tragédie. Neobvyklá zápletka - čest nebo láska,zajímavé morální pojetí.
Nebylo to špatné drama, ale asi jsem si ho předtím představovala trochu jinak ...
Podruhé jsem četbu nevzdala hned po straně 15 a jsem vlastně ráda. Poté, co jsem si osvěžila teorii (co se týče klasicismu), mi hned text dává větší smysl, chápu jak je to psané i proč. Jako typické klasicistní drama fajn, ale jednou stačilo.
V knize sice nejsou scény s trochou akce, ale i tak na klasicistní drama má poměrně dynamický děj. Krásnými verši vypráví poutavý příběh. Především nezachování jednoty místa, času a děje ji činí zajímavou.
Toto sa musí čítať jednoznačne v origináli, aby ešte váčšmi vynikla nádhera Corneillovho jazyka a jeho talent.
Moje najobľúbenejšie dramatické dielo s myšlienkou a duchom.
Xiména sama nevie, čo poriadne chce. A keby to náhodou bola vedela, tak nemá knižka toľko strán, ale má ich asi o 80% menej. V podstate mi to ale nevadilo, predsa jasná klasicistická zápletka povinnosti pred láskou tam musí byť. Nakoniec to však všetko dobre dopadne.
Je pekné prečítať si diela, o ktorých sa človek iba bezducho učí na strednej škole.
A súhlasím s tým, že verše sú naozaj krásne.
Velmi povedené drama, jedno z mých oblíbených.
Líbila se mi i předmluva od Otakara Nováka.
Trošku mi to připomnělo Shakespeara - je to veršované, a málem to dopadne špatně...
SPOILER!
Jiména miluje Dona Rodriga a on miluje ji. Ale zabije jí otce, neboť jeho otec Don Diego byl jejím otcem Donem Gomezem uražen. Hádali se, kdo je zkušenější vojevůdce, a tudíž by měl vychovávat kastilského prince, Don Gomez dal Donu Diegovi políček.
Kastilský král Don Fernando ho chce odsoudit (Jiména žádá soud), ale Don Rodrigo porazí Maury a stane se tak královým hrdinou, "Cidem", král ho neodsoudí. Jiména však požaduje rozsouzení soubojem a slíbí, že si vezme toho, kdo souboj vyhraje. Stále králi tvrdí, že Dona Rodriga nemiluje.
Jejím šampionem je Don Sancho, který ji miluje. Když se po souboji Don Sancho vrátí se zkrvaveným mečem, Jiména málem omdlí a král pozná, že Rodriga stále miluje. Přiběhne Don Rodrigo, řekne, že by nemohl zabít někoho, kdo bojuje za Jiménu, a zasnoubí se s ní.
Pěkné drama, které je z pohledu dnešní morálky a náhledu na svět možná lehce hůře uchopitelné. Hlavní hrdina je ochoten pro čest obětovat svou lásku a pro svou lásku život. Jeho láska je na tom stejně - nemohla by mít nečestného muže, ale aby byl čestný, musel se pomstít jejímu otci a tak ho ona nemůže milovat, jelikož by tak ztratila svou čest a tak to jde pořád dokola. Poměrně těžko řešitelná situace. Je takového nabývání cti ale ctnostné? To už by byla další otázka:-)
Bylo načase zjistit, čí jmenovec to mé psisko je.
Trochu vtipkuji, to nebyl ten důvod, spíš jen nepatrná souvislost.
Asi jsem od toho očekávala více, než jsem dostala. Téma zajímavé, ale nechalo mě chladnou, ani nevím proč. Stane se, ve výsledku tedy průměr.
Dilema mezi povinností k rodině a láskou, které naštěstí vyřeší panovník a zabrání tak blížící se tragédii, Rozhlasová hra.