Čierne koráby - Druhý diel
Joe Alex (p)
Příběh patří rámcově do třináctého až patnáctého století před naším letopočtem, do doby, kdy Kréta ovládala Středomoří a Trója byla ještě kvetoucím městem. Hrdinou knihy je Bělovlasý, čtrnáctiletý rybářský kluk z okolí Tróje. Při prvním samostatném lovu se dostane se svou loďkou do bouře, je zanesen daleko od rodných břehů a zachráněn na fénickém korábu. Fénický kupec ho jako otroka prodá za drahé peníze ( vždyť má téměř bílé vlasy, a to je mezi černovlasými lidmi z jižních zemí vzácnost ) do Egypta, kde je Bělovlasý určen za oběť pro krokodýlího boha Sebeka. Podaří se mu však obludu zabít a prchnout. Tím na sebe přivolá kletbu mocných Sebekových kněží a je Egyptem stíhán. Dostane se na loď řeckých pirátů, kteří plundrují pobřeží, a spřátelí se s jejich náčelníkem Terteem, jemuž v šarvátce bezděčně zachránil život… A to je pouhý začátek dlouhé řady dobrodružství, jimiž provází Bělovlasý v rychlém, napínavém sledu. Ilustrátor v tiráži: František Kudláč ml.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1986 , Mladé letáOriginální název:
Czarne okręty, 1975
více info...
Přidat komentář
Četl jsem to ve třinácti a musím konstatovat, že mne příběh Bělovlasého dostal. Po Černých korábech následoval Egypťan Sinuhet - nádherná záležitost od Mika Waltari ho. Takže Černé koráby jsou super "předskokan" pro Sinuheta....
Dobrodružná a velmi čtivá dvoudílná pouť Bělovlasého, na jehož „bezejmennost“ jsem si zpočátku nemohl zvyknout, ale to je v napínavém příběhu vlastně jenom maličkost. Klasická knížka pro mládež se vší svou černobílou naivitou, která ale ani na chvíli nenudí, i když mají oba díly dohromady přes 600 stran. Takový Egypťan Sinuhet či Tajemný Etrusk pro mladší čtenáře.
SPOILER: v diskuzi se někdo kdysi ptal, kudy pouť mladého Trójana vedla. Tedy vězte, že z Tróje do Byblu (Gebalu), Egypta (k Fajúmskému jezeru a městu „Krokodýlopolis“) a přes Krétu zpět. Dále přes Dardanely a Bospor do Černého moře. Pak podle mne po Dněpru na jeho konec někde v centrálním Bělorusku, dále po některé z řek - snad Nemmuna? - do Baltského moře v prostoru Kurské kosy. Pak logicky okolo Dánska a na britské (cínové) ostrovy s prohlídkou si nějakého „stonehenge“ v okolí Tenže. A pak přes Gibraltar domů. Kolem celé Evropy. :-) Konec SPOILERU.
Historicky obsahuje sice pár zásadních nesrovnalostí, ale v rámci žánru to vůbec nevadí.
Ty nesrovnalosti jsou pro zajímavost následující: především plavba po Dněpru a následné přenesení lodi až na řeku Neumann...no nevím, nevím. Z historických věcí – Féničané expandovali do západního středomoří až o pár set let později než je rámcové zasazení knihy v 15.-16. stol. př.n.l. Tehdy byly obzory přece jen menší. Kartágo bylo založené v 9. stol, Cadis střežící Gibraltarský průliv kolem roku 1100 př.n.l. a cestu na Cínové ostrovy (předpokládané někde u Británie) hledal Himilco až kol. roku 500 př.n.l.
Ale to, že jantarové stezky ze severní Evropy kolem velkých řek Dunaj a Dněpr vedly už v době bronzové, to je asi fakt.
Výborná knížka! Od začátku prvního dílu až do konce druhého střídá jedna napínavá situace druhou - zkrátka KODovka, jak se patří. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila, protože jsou to hrdinové v pravém smyslu slova. Závěr druhého dílu mě překvapil, takový zvrat jsem nečekala.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Černé koráby I. |
| 1980 |  Lov na smrtihlava |
| 1970 | Smrt mluví mým jménem |
| 1979 | Černé koráby II. |
| 1968 | Povím vám, jak zahynul |
Velice dobře napsaný dobrodružný příběh!!!