Čik
Wolfgang Herrndorf
Knižní událost německé literatury. Knižní „road movie“ pro všechny generace. Čtrnáctiletého Maika, kterému pro jeho podivínství nikdo ve třídě neřekne jinak než Cvoky, nečekají zrovna zábavné prázdniny – matka odjela na „farmu krásy“, ve skutečnosti do protialkoholní léčebny, otec na „služební cestu“ se svou sexy sekretářkou. Maik se znuděně potlouká po vile svých rodičů, bezcílně bloumá periferií Berlína a sní o krásné spolužačce Tatjaně. Dokud nepotká excentrického Čika, syna ruských Němců – navrátilců z Ruska, podnikavého spolužáka, který rozhodně není vzorným příkladem integrace do německé společnosti. Čik si s ničím neláme hlavu, má pořádnou dávku odvahy i drzosti a v každé situaci si ví rady. Navíc disponuje ukradenou Ladou – kraksnou, co se sotva drží na kolech. A tak se tihle dva ztracenci vydávají na cestu napříč východním Německem, směr „Tramtárie“. Potkávají lidi stejně podivné a úžasné jako země, jíž projíždějí. A na konci svého putování mají kufr zážitků a zkušeností nacpaný k prasknutí a na svět se už dívají jinýma, třebaže stále okouzlenýma očima. Poetický i výstřední, hořce ironický a humorný román lze číst jako snově romantickou a dobrodružnou pouť dvou mladičkých outsiderů do vlastního nitra. Kniha ve vzácné shodě okouzlila německé čtenáře i kritiky a vysloužila si jednu ze dvou nejvýznamnějších tamějších cen, Německou cenu za literaturu pro mládež. Už několik týdnů se drží v první desítce nejprodávanějších knih na německém trhu. Překladová práva byla prodána do 13 zemí.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Tschick, 2010
více info...
Přidat komentář
Co se týče pozitiv knihy, tak hlavní shledávám v samotném stylu psaní, vyjadřování se a přiblížení se mluvě mladších. Vzduchem nelétá do zblbnutí samé 'hip' a 'cool' a naopak sem tam zaletí i nějaký ten ostřejší výraz, který k tomu, ať chceme nebo ne, patří.
Na stranu druhou, příběh na mne byl až příliš náhodný, nepředvídatelný a vlastně mě ani nějak nepotěšil koncept jízdy do nikam. Jede se pořád dopředu, občas se zjeví něco, co vyloženě křičí 'tohle bude důležité později', a buďto se na to prostě zapomene nebo je to hned pohřbeno. Příkladem buďiž pasáž, kde kluci potkají dědulu, jenž 'střílel Ivany' a věnuje jim lahvičku s čímsi, která je ovšem asi o půl stránky později nemilosrdně vylita. Na vtip to je málo absurdní a jako zápletka to působí zcela zahozeně. Ale to je možná jen můj subjektivní problém.
Ve výsledku je to fajn kniha, která, pokud k ní nebudete mít vysoká očekávání, možná příjemně překvapí svou uvolněnou a bezstarostnou atmosférou.
Zábavné čtení, sice spíš pro mládež, ale ono nezaškodí občas se vrátit do pubertálních let a připomenout si, jak tehdy fungovala naše psychika. Přinejmenším pak člověk možná lépe porozumí vlastním dětem, které zrovna tímto obdobím procházejí. Knížka se čte lehce, také určitě díky kvalitnímu překladu Michaely Škultéty, která se nebála používat obecnou češtinu a hovorové výrazy, které k pubertě jistě patří. Kéž by moji synové měli alespoň z poloviny takové nadšení pro četbu, jako mám já, hned bych jim to podstrčila k přečtení (což stejně udělám, ale velký úspěch bohužel nečekám).
Dvojice čtrnáctiletých kluků, z nichž ani jeden nezapadá do školního kolektivu, se rozhodne strávit léto v ukradené Ladě a projezdit s ní východní Německo. Nápad ve své jednoduchostí krásný, nebýt toho, že ani jeden z nich nedosáhl plnoletosti, a tím pádem nedisponuje řidičákem. Jenže když má jeden na triku neopětovanou lásku a druhý nutkavou potřebu revolty, je jen málo věcí, které by společně nedokázali překonat.
Wolfgang Herrndorf předvádí dokonalou ukázku literárního road tripu, se vším co k tomu patří - spontánní cestování, poznávání světa kolem a uvědomění si sebe sama. Maik i Čik si navíc získají divákovu přízeň velmi snadno, už jen kvůli tomu, že se nejedná o žádnou zlatou mládež. Přičemž autor má záviděníhodný dar psát nevážně o věcech vážných, aniž by přitom témata parodoval, nebo nějak zjednodušoval. A i když svůj příběh cílí na náctileté publikum, v hrdinech a jejich činech se bez problémů najde čtenář jakéhokoliv věku. Prostě jízda, slunce a přátelství. Nic víc, nic míň.
Od malička miluji příběhy o "klučičím dobrodružství": Verneovky, Foglara... Takže mi kniha sedla, i když už mi dlouho není čtrnáct a Maik i Čik, hlavní hrdinové Herrndorfova příběhu, mají do "správňáckosti" Rychlých šípů skutečně daleko. Snad proto působí tak živě a opravdově. Jejich prázdninová road movie v ukradené Ladě je tak trochu protestem proti pozici třídních outsiderů i útěkem před komplikovaným světem dospělých (Maikova rozpadající se rodina, matka alkoholička...) Dobrodružství, která hlavní hrdinové během krátké doby společně zažijí, jsou šílená, originální a především velmi zábavná. A hloubka přátelství obou chlapců místy až dojímá.
Knížku jsem četla v podstatě na doporučení a nic extra jsem od ní nečekala. Pozitivně mě ale překvapila, je vtipná a originální. Líbilo se mi přátelství mezi Maikem a Tschickem a celý ten jejich praštěný nápad s ukradením Lady. Příběh má v sobě ale i něco hlubšího a ukazuje svět z pohledu dospívajícího kluka, který je tak trochu outsider, ale rád by mezi ostatní zapadl.
Road movie plné úžasných pravd: Tramtárie existuje, mluvit se dá úplně o všem, je šumafuk, co si lidi myslí, nic z toho, co vidíš, není podstatné, podstatné je to, jestli tě to dělá šťastným. Doporučuji!
Tajný deník Adriana Molea pro pokročilé aneb vážné věci podané vtipně a s lehkostí (většinou. "Těžkne to" přesně tam, kde má). Na jeden nádech.
Ach... Právě jsem zjistila, kdy a jak zemřel autor. Mám pocit, že příběh získává další rozměr :(
Knížka spíše pro náctileté. První polovina knihy byla hodně nudná,ale pak se to vše rozjelo a poslední čtvrtina knihy mě začala bavit.
Jsem tu jediný, komu se zdá hooooooooooooodně málo pravděpodobné, že by vousáč v kožené bundě a do minisukně formovanými šortky s vyholeným pozadím (jak se to v knize píše) dokázal usadit v ruské vládě?
Takové "Kdo chytá v žitě" naší doby. Šokující, neobvyklé, jímavé. Ale proč to číst, když to člověku moc nedá?
Z této knížky bych byla odvařená, i kdyby mi ji nedarovala moje platonická láska..:D Trošku mi Čik a "Cvok" Maik připomínal nás dva. (Já jsem samozřejmě "Cvok" Maik.)
(Knížku jsem četla v originále. Tramtárie = Walachei - pořád jsem si musela představovat jak jedou k nám na Vlašsko a ne jen tak nazdařbůh. To je tak, když člověk nezná německá přísloví.)
Čik
Skvelá kniha, primárne pre mládež, ale mala čo povedať aj pre mňa ako 60 ročného chrena... Kniha o ceste, nielen fyzickej, ale aj mentálnej, náhodilosti, ktoré sa v knihe vyskytujú, sa vyskytujú predsa aj v reálnom živote, ni? Čítalo sa mi to výborne, bolo to osviežujúce.