Čik přehled
Wolfgang Herrndorf
Knižní událost německé literatury. Knižní „road movie“ pro všechny generace. Čtrnáctiletého Maika, kterému pro jeho podivínství nikdo ve třídě neřekne jinak než Cvoky, nečekají zrovna zábavné prázdniny – matka odjela na „farmu krásy“, ve skutečnosti do protialkoholní léčebny, otec na „služební cestu“ se svou sexy sekretářkou. Maik se znuděně potlouká po vile svých rodičů, bezcílně bloumá periferií Berlína a sní o krásné spolužačce Tatjaně. Dokud nepotká excentrického Čika, syna ruských Němců – navrátilců z Ruska, podnikavého spolužáka, který rozhodně není vzorným příkladem integrace do německé společnosti. Čik si s ničím neláme hlavu, má pořádnou dávku odvahy i drzosti a v každé situaci si ví rady. Navíc disponuje ukradenou Ladou – kraksnou, co se sotva drží na kolech. A tak se tihle dva ztracenci vydávají na cestu napříč východním Německem, směr „Tramtárie“. Potkávají lidi stejně podivné a úžasné jako země, jíž projíždějí. A na konci svého putování mají kufr zážitků a zkušeností nacpaný k prasknutí a na svět se už dívají jinýma, třebaže stále okouzlenýma očima. Poetický i výstřední, hořce ironický a humorný román lze číst jako snově romantickou a dobrodružnou pouť dvou mladičkých outsiderů do vlastního nitra. Kniha ve vzácné shodě okouzlila německé čtenáře i kritiky a vysloužila si jednu ze dvou nejvýznamnějších tamějších cen, Německou cenu za literaturu pro mládež. Už několik týdnů se drží v první desítce nejprodávanějších knih na německém trhu. Překladová práva byla prodána do 13 zemí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čik. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (13)
Zábavné čtení, sice spíš pro mládež, ale ono nezaškodí občas se vrátit do pubertálních let a připomenout si, jak tehdy fungovala naše psychika. Přinejmenším pak člověk možná lépe porozumí vlastním dětem, které zrovna tímto obdobím procházejí. Knížka se čte lehce, také určitě díky kvalitnímu překladu Michaely Škultéty, která se nebála používat obecnou češtinu a hovorové výrazy, které k pubertě jistě patří. Kéž by moji synové měli alespoň z poloviny takové nadšení pro četbu, jako mám já, hned bych jim to podstrčila k přečtení (což stejně udělám, ale velký úspěch bohužel nečekám).
Dvojice čtrnáctiletých kluků, z nichž ani jeden nezapadá do školního kolektivu, se rozhodne strávit léto v ukradené Ladě a projezdit s ní východní Německo. Nápad ve své jednoduchostí krásný, nebýt toho, že ani jeden z nich nedosáhl plnoletosti, a tím pádem nedisponuje řidičákem. Jenže když má jeden na triku neopětovanou lásku a druhý nutkavou potřebu revolty, je jen málo věcí, které by společně nedokázali překonat.
Wolfgang Herrndorf předvádí dokonalou ukázku literárního road tripu, se vším co k tomu patří - spontánní cestování, poznávání světa kolem a uvědomění si sebe sama. Maik i Čik si navíc získají divákovu přízeň velmi snadno, už jen kvůli tomu, že se nejedná o žádnou zlatou mládež. Přičemž autor má záviděníhodný dar psát nevážně o věcech vážných, aniž by přitom témata parodoval, nebo nějak zjednodušoval. A i když svůj příběh cílí na náctileté publikum, v hrdinech a jejich činech se bez problémů najde čtenář jakéhokoliv věku. Prostě jízda, slunce a přátelství. Nic víc, nic míň.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (2)
2013 -
Zlatá stuha
(Překladová část: Beletrie pro mládež)
2011 -
Deutscher Jugendliteraturpreis
(Jugendbuch (Kniha pro mládež))
Kniha Čik v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 99x |
| ve Čtenářské výzvě | 11x |
| v Doporučených | 11x |
| v Knihotéce | 14x |
| v Chystám se číst | 48x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
zfilmováno německá literatura dobrodružství pro mládež prázdniny léto ironie pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtrip
Čik
Co se týče pozitiv knihy, tak hlavní shledávám v samotném stylu psaní, vyjadřování se a přiblížení se mluvě mladších. Vzduchem nelétá do zblbnutí samé 'hip' a 'cool' a naopak sem tam zaletí i nějaký ten ostřejší výraz, který k tomu, ať chceme nebo ne, patří.
Na stranu druhou, příběh na mne byl až příliš náhodný, nepředvídatelný a vlastně mě ani nějak nepotěšil koncept jízdy do nikam. Jede se pořád dopředu, občas se zjeví něco, co vyloženě křičí 'tohle bude důležité později', a buďto se na to prostě zapomene nebo je to hned pohřbeno. Příkladem buďiž pasáž, kde kluci potkají dědulu, jenž 'střílel Ivany' a věnuje jim lahvičku s čímsi, která je ovšem asi o půl stránky později nemilosrdně vylita. Na vtip to je málo absurdní a jako zápletka to působí zcela zahozeně. Ale to je možná jen můj subjektivní problém.
Ve výsledku je to fajn kniha, která, pokud k ní nebudete mít vysoká očekávání, možná příjemně překvapí svou uvolněnou a bezstarostnou atmosférou.