Cikáda
Shaun Tan
POZOR: Nejedná se o klasický komiks, ale o celostránkové barevné ilustrace, doprovozené vždy na protistraně krátkým textem! Nová kniha oceňovaného australského výtvarníka Shauna Tana, autora knih Nový svět a Pravidla léta, přináší vizuálně podmanivý a zároveň minimalistický příběh cikády pracující v kancelářském prostředí uprostřed nepřátelsky naladěných lidí. Kafkovsky dojemné obrazové vyprávění, které osloví každého, kdo se kdy cítil nedoceněný, přehlížený nebo přepracovaný.... celý text
Přidat komentář


Musela jsem si knihu zamluvit v dětském oddělení, i když si myslím, že tam spíš nepatří. Od Shauna Tana už jsem něco "četla", vždy je to k zamyšlení. Moc se mi jeho styl líbí.


Náhodou jsem na tuhle divno-věc narazila u nás v knihovně a za pět minut bylo po všem. Třetí hvězda je za ty krásné ilustrace, ale jinak je to depka k zalknutí. "Cik, cik, cik." Stále ve mně doznívá a tak nějak nevím, co všechno ve mně rezonuje. Rozhodně velké znepokojení, smutek a beznaděj. A k tomu všemu ještě jisté "je ne sais quoi".


Ta blbost má 32 stran.... Během toho se přece nestihnu naštvat, rozbrečet, řvát: "NE!", z plných plic a pak se rozbrečet štěstim.........
Safra práce Tan!
Děláš mě víc labilní než normálně :(
Máš štěstí že mám pro tvoje knížky slabost....


Na první pohled si říkáte: "...", ale 'Cikáda' nese zvláštní překrásný minimalismus a až kafkovsko-orwellovskou beznaděj na svých pár stránkách. Vzpomněl jsem si na Gilliamův 'Brazil', je tam toho hodně, pod povrchem... Shaun Tan mě neumí zklamat.


Zrovna nejobšírnější a nejhodnotnější dílo to není, ale proč ne, ta "message" je pěkná.
Skvělý melancholický ilustrace, text dosti lakonický (4 řádky a šmitec). Mluva cikády pomocí infinitivů je též příznačná.
Opovržení jedincem ve společnosti kvůli jinakosti, pracovní prostředí napovídá i dnešním kancelářským masám. A ta konečná metafyzika, kafkovský vskutku. Plus ten výsměch člověku, to jsem si vychutnal.
Cik! Cik! Cik!


... smutek, vyčerpání, tvrdá práce, sny a touhy, pozitivní změna
.
Každý den chodíme do práce, kolotoč, který možná jednou skončí. Máme kolegy a nadřízené, kteří nás přehlíží a v celé své svatosti nevidí metr před sebe. Nevnímají nás, jsme jim lhostejní. Pracujeme dlouho, tvrdě a odcházíme nešťastní a sklíčení. Jedinou cestou jak z toho ven, je změna. Nebojte se, věřte si a odhodlejte se udělat krok stranou.


Ani ne minutová, dojemná záležitost :)
Cikáda je krásná jak grafickým, tak obsahovým zpracováním. Neplýtvá moc slovy, styl psaní je roztomilý (cik,cik,cik) a těch pár slov a obrazů stačí, aby se nad tím jeden rozplynul a aby to s člověkem vnitřně hnulo. Nádherně zpracované.


Shaun Tan prostě umí. Co stránka, to umělecké dílo (pokud jste někdy vzali do ruky štětec, jistě oceníte poctivé řemeslo bez berliček počítačové grafiky).
A ten příběh na pár řádcích? Jednoduchý, geniální. Jednoduše geniální. Pohladí.


** přečteno díky mé kamarádce - sběratelce divnoknih **
Jestli někdo příběh chápe jako smutný nebo skličující, pak by si měl lépe prohlédnout závěrečné obrázky a přečíst něco o tom, jaký je životní cyklus cikády. =)
Osobně oceňuji hlavně ty úžasné ilustrace, které jsou přitom doplněny jen minimalistickým textem - a to dodává příběhu sílu.


Dokonalé zobrazení samoty v textu a kresbě, jako fenoménu dnešní společnosti. Zcela jsem pochopil! Vystavím na viditelné místo a bude fungovat věčně.Neotálejte a kupujte...
PS:Pokuď se někdo rozhoduje podle počtů stránek, ať do galerií raději nechodí.Jednostránkové kresby a obrazy, by nejspíš nepochopil...


Shauna Tana mám rád. Jeho ilustrace miluju. Tentokrát bych ho, ale nerad přechválil. Co bylo dobré, byla myšlenka, obsadit do této role, právě cikádu. Jinak příběh až příliš krátký a takový, který už všichni tak nějak známe. Jinak, ale pěkný...


Prostě další lahůdka Shauna Tana, která k vám nepromlouvá skrze slova, ale emoce které ve vás rozechvějí dokonalé ilustrace a silná témata. Tentokráte z úmorného prostředí korporátu.
Autorovy další knížky
2012 | ![]() |
2011 | ![]() |
2011 | ![]() |
2019 | ![]() |
2014 | ![]() |
Klasický Shaun Tan. Jemné, milé, nutící k zamyšlení...
Na druhou stranu musím říci, že hlavní postava mě v této knize tedy pěklně štvala. Nedokázala jsem se s ní ztotožnit, protože si prostě nechá všechno líbit a jen si stěžuje... Nechá se šikanovat, nechá si ubližovat a sama za sebe se nepostaví... Kdo by to měl udělat jiný, než ona? Kňourání nad tím, jak mě svět nemá rád, mi v ničem přece nepomůže. To já to musím změnit, nikdo to za mě neudělá...