Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500646/bmid_cilcina-cesta-Orq-500646.jpg
4
1751
1751
Tatér z Osvětimi série
< 2. díl >
Návrat silného příběhu z Osvětimi nyní z pohledu nejvýraznější vedlejší postavy Cilce je pouhých šestnáct let, když ji v roce 1942 odvezou do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Její krása přitahuje nechtěnou pozornost velitelů. O tři roky později ji však místo vytoužené svobody čeká pobyt v gulagu ve Vorkutě. Cilka zde udělá dojem na místní lékařku a začne se starat o nemocné v táboře. Každý den čelí lidskému neštěstí a smrti. Nakonec však navzdory všem prožitým hrůzám zjistí, že má stále v srdci místo pro lásku. Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
K tomu není co dodat... Skvělá kniha, smutný děj... Opět ji budu dlouho vstřebávat a myslet na to, co se stalo za hrůzy a jací dokáží být lidé...
Nádherný príbeh plný smútku, utrpenia ale so šťastným koncom.
Príbeh sa odohráva po 2. sv.v. v gulagu Vorkuta.
Príbeh nám rozpráva o Slovenke Cilke, ktorá prežila koncentračný tábor v Osvienčime z ktorého bola oslobodená, avšak hneď prevezená do ďalšieho "väzenia" v gulagu Vorkuta.
V knihe sa opisuje Cilkin život v gulagu ale spomína sa aj jej život v Osvienčime. Kniha je plná smutných momentov, ale taktiež radostných chvíľ, ktoré však v knihe nenájdeme na každej strane.
Musím vypichnúť Cilkinu odvahu a jej dobrosrdečnosť. Hoc si Cilka prešla ťažkými vecami a prekážkami, ktoré jej osud nadelil, myslí nie len na seba a svoj budúci život ale ešte viac myslí na ľudí, ktorí sú v jej okolí, či už ide o jej kamarátky, väzňov alebo spolupracovníkov. Snaží sa čo najviac pomáhať inými a tak sa nie raz dostane do problémov.
Taktiež sa mi v príbehu páčila súdržnosť žien, ktoré mali rôznu minulosť a ťažké osudy a aj tak v gulagu našli priateľstvo.
Hoc je kniha len fikcia, avšak na základe skutočného príbehu podloženého faktami, to jej neuberá na kvalite.
Príbeh nás donúti myslieť na to, aké ťažké boli časy a čím všetkým si dievčatá a ženy museli prejsť v ich životoch v táboroch.
Stejně jako Tatér se mi to četlo dobře. Míety to sice zase bylo až takové "pohádkové" (štěstí na práci, náhody,...), ale přeci jen je to román na základě vyprávění, ne literatura faktu, takže mi to tam vůbec nevadilo.
Cilčin příběh mě zaujal mnohem více než Laleův. Na konci i ukáplo pár slz. Zase jsem musela obdivovat nekonečnou odvahu, vůli zůstat naživu a hlavně kolik měla štěstí v neštěstí.
Po přečtení prvního dílu jsem byl poměrně zklamán. Domnívám se, že téma Osvětimi bylo možné zpracovat lépe. Cilčina cesta mnohem lépe vykreslila atmosféru gulagu, kam byla Cilka po osvobození přemístěna. Musím přiznat, že Tatér se mi četl těžko. Při představě, co museli lidé prožívat na takovém místě naskakuje husí kůže. Ale byla válka, nepřítel byl jasně definován. O to hůř se mi četla Cilka... Obrázek o poválečné Evropě, zejména v Sovětském svazu, ať si udělá každý čtenář sám. Bohužel jsem nepochopil, jak může Cilka nazvat ženu, která ji vydírá na nejcitlivějším místě, nazvat člověkem "tak silným a čestným"!
Skvělá kniha. Líbila se mi víc než Tatér z Osvětimi. Jak to chodilo v koncentračních táborech už jsem věděla z jiných knih, filmů nebo exkurzí se školou. O gulagu jsem nevěděla nic. Přežít koncentrační tábor muselo být hrozně těžké. A potom místo svobody a nového života po skončení války jít do gulagu na mnoho dalších let - to je absolutně nepředstavitelné. Cilka opravdu byla ten nejstatečnější člověk - jak řekl Lale.
Každý člověk, který je nespokojený v současnosti nespokojený se svým životem nebo s tím, jak to na světě chodí, by se měl přečíst tuto knihu.
Zažila si toho dost.Po Karikově Na smrt mě nedokáže už nic překvapovat a šokovat.Spíše poklidný příběh se zaslouženým koncem.
Kniha se mi líbila mnohem více než Tatér z Osvětimi. Opět moc smutný příběh o neskutečně silné ženě, která měla velmi těžký a nejistý život. Tolik jsem Cilku obdivovala a zároveň litovala. Autorka se skvěle zhostila uctění její památky a i dalších žen a mužů, kteří si tolik vytrpěli. V románu se prolínaly události z koncentračního táboru i gulagu. Nechápu jak lidé mohli tak strašlivá místa vytvořit.
Další silný příběh od novozélandské spisovatelky. Hodně emotivní, aspoň pro mě. Velmi dobře citový román, vyvolávající neuvěřitelnou spoustu emocí i přes to, že je částečně zamýšlený. Historicky přesný a popisující systém gulagu a krutost Stalinovy vlády v Sovětském svazů. Můžu jen vřele doporučit.
Svým způsobem mi to přišlo mnohem zajímavěji napsané než Tatér, ale na druhou stranu autorka zase z toho dělá strašně sluníčkový prostředí, i když musím uznat, že depresemi hlavní hrdinky si u mě šplhla. Nicméně je to poslední člověk, od kterého bych nechala sepsat svůj příběh - oba hrdinové obou dílů této "série" z toho vycházejí téměř špatně a to byly sakra v Osvětimi. Jako četlo se to jedním dechem, ale jinak je to s prominutím brak.
Knih o druhé světové válce a koncentračních táborech už mám za sebou mnoho. Po Tatérovi z Osvětimi a celkovém boomu příběhů s touto tématikou jsem k Cilčině cestě byla velmi skeptická. Nemám ráda označení “román podle skutečného příběhu” protože zvlášť v této oblasti je hranice vkusu a úcty k lidem, co tyto hrůzy zažili, velmi tenká a křehká.
Naštěstí se autorce příběh (dle doslovu poněkud upravený a místy dost domyšlený) povedl vyprávět vkusně a poutavě. Upustím tedy od některých vyloženě románových a neuvěřitelných scén a vezmu tuto knihu jako prostředek pro osvětu událostí 2.svět.války a gulagu pro citlivější čtenáře.
Protože o těchto činech by měl číst každý...
Navzdory tomu, že příběhy z druhé světové války a z prostředí koncentračních táborů miluju a nedám na ně dopustit, Tatér z Osvětimi mě oproti jiným knížkám zas tolik neoslovil. O to víc jsem byla překvapená a nadšená z knížky Cilčina cesta, která podle mě obsahovala vše, co v Tatérovi chybělo. Největší zásluhu na tom má pravděpodobně samotná hlavní hrdinka Cilka. Její způsob myšlení a charakterové rysy dokázala autorka tak skvěle popsat, že na mě Cilka působila neskutečně reálně a já jsem se tak do její situace dokázala naplno vcítit, což tedy vzhledem k okolnostem nebylo často nic příjemného.
Knížka mě zaujala také svým prostředím, které pro mě bylo nové a originální. Autorka bravurně vykreslila atmosféru sovětského gulagu a v některých chvílích mi doslova běhal mráz po zádech, a to nejen kvůli mrazu, ale také hrůzám, které se v této zasněžené pustině odehrávaly. Příběh na mě zapůsobil o to víc, že se Heather Morris snaží psát celkem úsporně a nezachází do zbytečně drastických podrobností, přesto je ale čtenáři naprosto jasné, co tím autorka chtěla říct. Myslím, že díky tomu by Cilčina cesta mohla oslovit i čtenáře, kterým nedělají dobře násilné a drsné popisy, přesto by si ale rádi nějakou knížku z takového prostředí přečetli. A to ostatně platí i pro Tatéra z Osvětimi!
Jedinou vadou na kráse je scéna téměř na konci knížky. Tohle rozuzlení mi zkrátka přijde jako příliš velká náhoda, aby se skutečně odehrálo.
Knih s touto tématikou jsem četla hodně (vzhledem k věku je mi 82 roků) moc chuti jsem do této knížky neměla a zpočátku se mi nedařilo začíst. Nakonec jsem ale byla ráda protože přece jen byla z trochu jiného prostředí. Jen číst o těchto hrůzách je těžké a představit si je prožívat nemyslitelné a psát o nich musí být velice těžké. Přesto a nebo právě proto je potřeba neustále si je připomínat.
Opět skvělé. Po Tatérovi z Osvětimi jsem musela poznat i Cilčin příběh. Hodně silné příběhy a i když jsem myslela, že na tyto nemám náturu, tak je čtu jedním dechem a zanechávají ve mě jistý pocit vděčnosti za to, co mám.. Rozhodně doporučuji.
Kolik hrůzy dokáže unést jeden člověk? A nezbláznit se z toho? Jak dlouho dokáže vydržet nelidskou dřinu, hlad, špínu, nekonečnou zimu..? Jak se v takových podmínkách vyrovnat se ztrátou nejbližších?
A jak se vyrovnat se ztrátou své důstojnosti? Vždyť Cilka chtěla jen žít, přežít to peklo, neměla na výběr, jen život nebo smrt..
Dávám:
malé mínus: protože místy měla autorka nasazené růžové brýle
velké plus: za doslov Owena Matthewse
Četla jsem i první díl, a napsáno je to dobře, jen krutost té doby nikdy nepochopím a lituju ty, kteří tohle museli prožívat.....
Opět úžasný příběh z další kruté doby. Cilka si toho opravdu zažila mnoho a jsem ráda, že se nakonec svobody dočkala. Škoda, že již nemohla mít děti.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Přesně před rokem jsem na dovolené četla autorčinu knihu Tatér z Osvětimi a řekla jsem si, že je čas pustit se i do Cilčiny cesty. Kniha jako celek nebyla špatná, je pravda, že jsem četla na dané téma mnohem lepší knihy, ale ani tahle neurazila a opět jsem měla u doslovu husí kůži ... Autorka sestavila Cilčin příběh podle vyprávění lidí, kteří prožili stejné hrůzy jako ona a ze záznamů z německých a sovětských táborů. Rozhodně člověk musí obdivovat fyzickou i psychickou odolnost těchto lidí a jejich vůli přežít ‼️ Byla jsem ráda alespoň za ten konec!!