Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500646/bmid_cilcina-cesta-Orq-500646.jpg
4
1717
1717
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Návrat silného příběhu z Osvětimi nyní z pohledu nejvýraznější vedlejší postavy Cilce je pouhých šestnáct let, když ji v roce 1942 odvezou do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Její krása přitahuje nechtěnou pozornost velitelů. O tři roky později ji však místo vytoužené svobody čeká pobyt v gulagu ve Vorkutě. Cilka zde udělá dojem na místní lékařku a začne se starat o nemocné v táboře. Každý den čelí lidskému neštěstí a smrti. Nakonec však navzdory všem prožitým hrůzám zjistí, že má stále v srdci místo pro lásku. Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Opravdu povedená kniha! Musím tleskat a dát klobouk dolu. Četla se lehce, opravdu jedním dechem. Nečetla jsem předtím navazující knihu Tatér z Osvětimi, ale dost o ní uvažuju. Opravdu dobře napsaná kniha, která mě četla za srdce. Byli tam pasáže, u kterých mi bylo hodně těžko, zvlášť mě dostávalo, že Cilka víc myslela na ostatní než na sebe - to mě chytlo u srdce. Doporučuji všem, kteří se zajímají o knihy z oblasti holocaustu, aby na tuto knihu nezapomněli.
Stejně jako Tatér ani Cilčina cesta nezklamala. Příběh, na který bude myslet ještě dlouho po dočtení poslední stránky.
Na rozdíl od "Tatéra" si tahle kniha na nic nehraje. Už v předmluvě autorka zmiňuje to, že je příběh vlastně z větší části smyšlený a přizpůsoben tak, aby se "líbil". Pravě proto se mi to prostě četlo líp a tak často jsem se u Cilčiny cesty nezasekával s mnoha otazníky v hlavě. Velké plus za doslov Owena Matthewse, našel jsem tam inspiraci na další čtivo. Přesvědčivě o jednu hvězdu víc než Tatér z Osvětimi.
Myslela jsem, že knížka bude podobně jako Tatér o Osvětimy, ale téměř celý děj se odehrává v pracovním táboře v Rusku. Příšerné podmínky, ve kterých vězni "žili", náročná práce a nepředstavitelné klimatické poměry byly děsivé. Všichni známe historii koncentračních táborů, ale nahlédnout blíže do života v gulagách bylo alespoň pro mě novinkou. Velmi čtivá knížka, mohu jen doporučit.
Cilčina cesta se mi více líbila než Tatér. Děj mě krásně vtáhl a já nemohla přestat číst. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla i něco nového o osudech po válce, protože veškeré příběhy většinou končí 2. světovou válkou.
Ještě hezčí a dojemnější než Tatér z Osvětimi. Kniha je sice na můj vkus delší, ale četla se sama. Byla krásně popsaná, několikrát jsem při čtení měla husí kůži a všem to moc doporučuji. Je až neuvěřitelné jak to probíhalo v koncentračních táborech i v gulagu. Každý asi tuší, že to nebylo nic hezkého, ale po přečtení knihy jsem jen koukala a nechápala co museli lidé v té době prožívat.
Hodnocení jen 89% proč?!
Kniha se čte jedním dechem. I když i já se musím přiznat, že asi po třetí kapitole sem chtěla knihu odložit, protože mi přišla hrozně drsná. Ale sem ráda, že sem se nenechala zastrašit a pokračovala v každé volné chvíli, co sem měla.
Opravdu strašné co se dělo, ale já osobně se hrozně obdivovala, jak se někteří lidé dokázali podržet v takových těžkých časech.
Za mě můžu jen doporučit a hodně uvažuji i o Tatérovi z Osvětimi..
Knihu jsem četla jedním dechem, kruté přežívání věznů. Nic dřív jsem o gulagu nečetla. Na knihu budu ještě dlouho vzpomínat.
Teď ještě vyhledám v knihovně Tatéra, neb Cilku jsem četla jako první.
Cilčina cesta mě opravdu dostala, rozhodně víc než Tatér z Osvětimi. Německé Hitlerovy koncentrační tábory nebo Sovětské Stalinovy gulagy, obojí byly nelidské a otřesné systémy. Plynové komory nebo mráz, hlad a smrtící dřina, tolik milionů nevinných obětí. Můj obdiv před všemi, kteří ty hrůzy přežili.
Musím souhlasit, že pokračování Tatéra z Osvětimi - tedy Cilčina cesta - mě chytil za srdce více. Zde již autorka otevřeně přiznala, že příběh byl poupraven tak, aby se líbil a taky kvůli tomu, že neměla tolik reálných informací o jejím životě jako od Laleho. Přišlo mi velice nespravedlivé, že byla komunisty dívka odsouzena za kolaboraci s nacisty k 15 letům v gulagu na Sibiři. Byla obviněna, že byla jejich "nevestkou", ale jak bychom se zachovali my na jejím místě? Vždyť jí bylo teprve 16 let. A nedělali i všichni ostatní vše jen proto, aby přežili? A když konečně přišlo osvobození, její cesta ke svobodě se bohužel opět nekonala. Prožila tak kolem 15 letech v zajetí, které vlastně nemělo důvod... Chci jen rict, ze obdivuji všechny, kteří se čímkoliv během 2. sv. v. a následně minulého režimu, plného manipulace a vykonstruovanych procesů museli projít něčím špatným a všem vzdávám úctu a respekt. Jsem ráda, že Cilka přežila i gulag a našla si lásku svého života.
Cilčina cesta se mi líbila mnohem víc než Tatér z Osvětimi. A to přesto, že byla mnohem drsnější a smutnější. Chvílemi jsem se snažila vžít se do toho, co Cilka prožívala, ale to prostě není možné. Budete si říkat, jak strašné to bylo, ale myslím, že vůbec nikdo z nás nemá ani malou představu o tom, jaké to bylo ve skutečnosti.
Knihu jsme přečetla jedním dechem. Čekala jsem ženský pohled na Osvětim, který byl jen nastíněný pár odstavci a kniha vlastně byla o tom, co se s Cilkou stalo po válce, ale i tak mě příběh pohltil. Velmi silný a smutný příběh. Stejně jako Tatér s Osvětimi mě ten příběh prostě dostal.
Knihu jsem četla hned po Tatérovi,,z toho jsem měla smíšené pocity..ale Cilčina cesta,,,to bylo něco uplně jiného,,,čtívé,napínavé,.smutné,,husina,slzy,byla moc statečná a odvážná,,,,kniha se moc povedla a určitě na ni nezapomenu,,,,
Nádherná kniha, silný příběh, mrazí mě to, že je skutečný. Nepochopitelné, co člověk dokáže dělat ošklivého a co člověk vydrží.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Byla čtivá stejně jako Tatér z Osvětimi. Bohužel u této knihy se mi zdálo, že fikce prěbijí ten skutečný příběh Cilky.
Cilka byla pro mě sympatická. Nemohu uvěřit, že přišla do Osvětimi tak mladá a musela prožít všechny ty zlé věci, které ji nezlomily. Byla to silná žena, která musela dospět hodně rychle a přežít hned dvě vězení, ze kterých dokázala odejít se vztyčenou hlavou.
Kniha na mě zapůsobila mnohem silněji než Tatér, byla více propracovaná, střípky z dětství a Březinky dokreslovaly Cilčiny pocity. Čtivá, těžko se odkládala, takže jsem ji doslova zhltla. A Cilka sama o sobě neuvěřitelná osoba, nerozumím tomu, jak mohla všechno překonat. Hrůzná doba, válečná i poválečná, která ukradla "těm šťastnějším", kterým se podařilo vůbec přežít, část života.
Cilčina cesta je pokračování knihy tatér z osvětimy, budete číst pokračování Cilky, co se ji stalo, když osvětim skončila, neměla to vůbec lehké, ´člověk zjistí, jak Cilka je velice silnou osobností.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tato kniha mě chytila za srdce. Četla jsem knihu návazně po Tatérovi z Osvětimi,který ve mě zanechal hlubokou stopu. Ale Cilka to ještě prohloubila. Ačkoliv je děj uváděn v úvodu jako smyšlený, přesto si autorka dala velkou práci, aby vše bylo historický správně a dohledala maximum ze života Cilky. Kniha je velmi čtivě napsaná a byl velký problém se od ní odtrhnout. Ani si nedovedu představit, co musela hlavní hrdinka ve svém věku přestát. Toto byla první kniha, ve které jsem se dočetla více o gulazích a velmi mě to zasáhlo. Ty v konstruované procesy, nelidské podmínky a těžká práce, to si dnes jen těžko člověk dokáže představit. Proto smekám před všemi, kteří si tímto prošli...