Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500646/bmid_cilcina-cesta-Orq-500646.jpg
4
1717
1717
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Návrat silného příběhu z Osvětimi nyní z pohledu nejvýraznější vedlejší postavy Cilce je pouhých šestnáct let, když ji v roce 1942 odvezou do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Její krása přitahuje nechtěnou pozornost velitelů. O tři roky později ji však místo vytoužené svobody čeká pobyt v gulagu ve Vorkutě. Cilka zde udělá dojem na místní lékařku a začne se starat o nemocné v táboře. Každý den čelí lidskému neštěstí a smrti. Nakonec však navzdory všem prožitým hrůzám zjistí, že má stále v srdci místo pro lásku. Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Po přečtení Tatéra z Osvětimi jsem čekala, že Cilčina cesta bude něco podobného. Příběh podle skutečné události o Cilce mě chytl mnohem více než Tatér. Je neskutečné jak krutý osud musela prožít tato žena. Kdo má rád téma 2. světová válka a období po ní bude podle mě spokojen.
Opět další příběh vystavěný na reálné postavě a osudu. O proti prvnímu dílu mě osobně tohle vyprávění zasáhlo a místy dojalo více než předchozí díl. Začátek knihy je zjednodušený, místy zrychlený. Štěstí a náhod je ve vyprávění dostatek, sice to místy vypadá naivně, ale příběh to nenarušuje. Projít v šestnácti letech, jako krásná židovská dívka Hitlerovo koncentrákem, aby se po osvobození dostala až so Stalinského Gulagu je nepředstavitelné. Popis den po dni je podrobnější a barvitěji popisuje způsob přežívání, i když i zde se autorka držela při zdi. V doslovu Owena Matthewse se popisuje reálnější vyobrazení pekla Sovětských Gulagů. Autorka mohla být reálnější, zřejmě se rozhodla jít mírnější cestou. Je obdivuhodné jakou dlouhodobou hrůzou a beznadějí si mladá Cilka musela ve svém životě projít a nenechat se zlomit, nebo se z toho nezbláznit.
Tak, chúďa Cilka. Ako 15-ročná bola zneužívaná v jednom tábore a potom, po obvinení, že kolaborovala s nepriateľom, o čosi staršia, odsúdená do gulagu. A zase zneužívaná. Ale chcela prežiť...
Teda, príbeh som prečítala za jedno popoludnie a jedným dychom. Je mi jasné, že kniha bola inšpirovaná skutočným príbehom a niečo je aj autorkina fikcia, no mne to celé v tom období, keď som to čítala, veľmi zle padlo. Proste som ani nevnímala relatívne šťastný koniec.
K Cilčině cestě jsem po Tatérovi přistupovala trochu skepticky, ale musím uznat,že tohle dílo je mnohem zdařilejší a autorka ze silného příběhu vytěžila maximum.
Silný příběh plný utrpení ale ne beznaděje. Nevím, zda bych měla vůli žít, kdybych musela projít byť jen desetinou toho, co Cilka. Knihu jsem přečetla jedním dechem.... byl to strhující příběh, který by nám měl připomenout jaké hodnoty jsou v životě důležité. Děkuji za to, co pro nás předkové vybojovali a vytrpěli.... Doufám, že naše děti budou mít minimálně takové štěstí jako my... I proto je potřeba o historii mluvit, podávat svědectví a připomínat si skutečné hrdiny!
Obdivuji jakou energii vynaložila autorka k tomu, aby mohla napsat Cilčin příběh. Klobouk dolů před jejím uměním psát, dokázala autenticky dokreslit ty části, o kterých měla jenom útržkovité či neúplné informace. Příběhy o přežití, nezlomnosti a naději jsou opravdu její vášní! Čiší to z každé stránky jejího románu.
Tak tohle je velmi silný příběh. Kniha kterou jsem doslova hltala od začátku až do konce. Skvěle napsaná kniha, četla se moc pěkně. :)
Silný příběh o silné ženě. Nedokážu si představit kde Cilka stále brala tu touhu žít v takových podmínkách a s takovými vyhlídkami. Ovšem odvaha Jeleny nebyla o nic menší. A ten seznam by mohl pokračovat.
Velké díky spisovatelce, která nechala vzniknout této knize. Zavedla bych ji do povinné četby.
Oproti Tatérovi z Osvětimi mi přišla Cilčina cesta mnohem silnější i děsivější, ale nelze porovnávat takové osudy.
Ani nevím, co napsat. Musím to ještě vstřebat. Každopádně to je krásná kniha o hrozných věcech. Musím časem ještě přečíst Tatéra ....
Jako vždycky začínám od konce! Skvělá knížka, napsaná s citem. Konec jsem probrečela, a to se mi zase tak často nestává. Mohu jen doporučit. Doufám, že si brzx udělám čas i na první díl.
Uvědomění, že tento román byl napsaný podle skutečného příběhu je naprosto nepředstavitelné a zdrcující. Dokonce mi zde ukápla i slzička. Kniha se mi stejně jako Tatér z Osvětimi od stejné autorky velmi dobře četla. U posledních padesáti stránek jsem se rozhodla zůstat vzhůru do noci, jelikož už jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tento příběh budu ještě dlouho vstřebávat. V knize jsou popisovány zřejmě ty nejstrašnější okamžiky naší historie, ale nezapomíná se zde ani na lásku a přátelství. Cilku, jakožto hlavní postavu, si prostě musíte oblíbit. Líbilo se mi také fungování žen v baráku číslo 29 a to, že neztratili naději. Toto dílo určitě nečtu naposledy.
,, K Cilce se obrací žena, které do bloku pomáhají dvě další. Má oholenou hlavu, tmavé kruhy pod očima, propadlé tváře. Cilce chvíli trvá, než ji pozná. , Mami ' křičí. "
Další smutný příběh, který čtenáře vtáhne do děje krutých časů. Cilka byla velmi silná a statečná žena. Knihy o holokaustu nevyhledávám, ale zajímal mě druhý díl Tatéra z Osvětimi. U takových knih si člověk uvědomí, že kolikrát v současném životě řeší prkotiny. Co by za naše každodenní starosti dala právě Cilka.
Přesně před rokem jsem na dovolené četla autorčinu knihu Tatér z Osvětimi a řekla jsem si, že je čas pustit se i do Cilčiny cesty. Kniha jako celek nebyla špatná, je pravda, že jsem četla na dané téma mnohem lepší knihy, ale ani tahle neurazila a opět jsem měla u doslovu husí kůži ... Autorka sestavila Cilčin příběh podle vyprávění lidí, kteří prožili stejné hrůzy jako ona a ze záznamů z německých a sovětských táborů. Rozhodně člověk musí obdivovat fyzickou i psychickou odolnost těchto lidí a jejich vůli přežít ‼️ Byla jsem ráda alespoň za ten konec!!
K tomu není co dodat... Skvělá kniha, smutný děj... Opět ji budu dlouho vstřebávat a myslet na to, co se stalo za hrůzy a jací dokáží být lidé...
Nádherný príbeh plný smútku, utrpenia ale so šťastným koncom.
Príbeh sa odohráva po 2. sv.v. v gulagu Vorkuta.
Príbeh nám rozpráva o Slovenke Cilke, ktorá prežila koncentračný tábor v Osvienčime z ktorého bola oslobodená, avšak hneď prevezená do ďalšieho "väzenia" v gulagu Vorkuta.
V knihe sa opisuje Cilkin život v gulagu ale spomína sa aj jej život v Osvienčime. Kniha je plná smutných momentov, ale taktiež radostných chvíľ, ktoré však v knihe nenájdeme na každej strane.
Musím vypichnúť Cilkinu odvahu a jej dobrosrdečnosť. Hoc si Cilka prešla ťažkými vecami a prekážkami, ktoré jej osud nadelil, myslí nie len na seba a svoj budúci život ale ešte viac myslí na ľudí, ktorí sú v jej okolí, či už ide o jej kamarátky, väzňov alebo spolupracovníkov. Snaží sa čo najviac pomáhať inými a tak sa nie raz dostane do problémov.
Taktiež sa mi v príbehu páčila súdržnosť žien, ktoré mali rôznu minulosť a ťažké osudy a aj tak v gulagu našli priateľstvo.
Hoc je kniha len fikcia, avšak na základe skutočného príbehu podloženého faktami, to jej neuberá na kvalite.
Príbeh nás donúti myslieť na to, aké ťažké boli časy a čím všetkým si dievčatá a ženy museli prejsť v ich životoch v táboroch.
Stejně jako Tatér se mi to četlo dobře. Míety to sice zase bylo až takové "pohádkové" (štěstí na práci, náhody,...), ale přeci jen je to román na základě vyprávění, ne literatura faktu, takže mi to tam vůbec nevadilo.
Cilčin příběh mě zaujal mnohem více než Laleův. Na konci i ukáplo pár slz. Zase jsem musela obdivovat nekonečnou odvahu, vůli zůstat naživu a hlavně kolik měla štěstí v neštěstí.
Po přečtení prvního dílu jsem byl poměrně zklamán. Domnívám se, že téma Osvětimi bylo možné zpracovat lépe. Cilčina cesta mnohem lépe vykreslila atmosféru gulagu, kam byla Cilka po osvobození přemístěna. Musím přiznat, že Tatér se mi četl těžko. Při představě, co museli lidé prožívat na takovém místě naskakuje husí kůže. Ale byla válka, nepřítel byl jasně definován. O to hůř se mi četla Cilka... Obrázek o poválečné Evropě, zejména v Sovětském svazu, ať si udělá každý čtenář sám. Bohužel jsem nepochopil, jak může Cilka nazvat ženu, která ji vydírá na nejcitlivějším místě, nazvat člověkem "tak silným a čestným"!
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Stejně jako u Tatéra v Osvětimi se jedná o silný příběh, ke kterému není moc co dodat. Je neuvěřitelné, kolik toho člověk může vydržet a přežít.
Je zde vidět, že každá mince má dvě strany, i když si to někteří lidé nechtějí přiznat. Bohužel z tohoto popírání často vzejde mnoho špatného.