Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500646/bmid_cilcina-cesta-Orq-500646.jpg
4
1716
1716
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Návrat silného příběhu z Osvětimi nyní z pohledu nejvýraznější vedlejší postavy Cilce je pouhých šestnáct let, když ji v roce 1942 odvezou do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Její krása přitahuje nechtěnou pozornost velitelů. O tři roky později ji však místo vytoužené svobody čeká pobyt v gulagu ve Vorkutě. Cilka zde udělá dojem na místní lékařku a začne se starat o nemocné v táboře. Každý den čelí lidskému neštěstí a smrti. Nakonec však navzdory všem prožitým hrůzám zjistí, že má stále v srdci místo pro lásku. Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Zajímavý příběh, dobře sepsaný. Jen mě mrzí, že je převážně o Cilčině pobytě v gulagu než v Osvětimi. I přes to jsem z knihy více nadšená a unešená než z Tatéra
Je to čtivý příběh, fascinující, šokující, ale to jsou vpodstatě všechny s touto tematikou. Literárně už to tak uchvacující není - neurazí, nenadchne.
Cilka měla až neuvěřitelné štěstí v neštěstí, nevím, nakolik se autorka ve svém vyprávění odchýlila od reality a kolik si toho domyslela. Závěr každopádně jako z červené knihovny...
Příběh, který mě okamžitě pohltil a vtáhl do děje. Oproti tatérovi, do kterého jsem se nemohla pořádně začíst. Pokračování je sice volné, ale určitě stojí za přečtení i předchozí "díl" Tatér z Osvětimi, aby čtenář chápal souvislosti.
Volné pokračování Tatéra z Osvětimi - podle mne je nutné číst oba romány postupně, je zde spousta odvolávek na předchozí děj. Život v gulagu je popsán věrohodně, ale mám dojem, že z vybraného tématu toho mohla autorka vytěžit více. Ale zaměřila se na "životopisný román" - příběh hlavní hrdinky a o ostatní dění v gulagu je pouze okrajové. Ale byl to její záměr -respektuji to.
S Cilkou se tedy osud opravdu vůbec nemazlil. Souhlasím s Lalem, že byla nejstatečnější člověk
Představa, že je to podle skutečného příběhu je neskutečně strašidelná. Holka si prožila své za války i po osvobození. Neskutečná vůle dívky žít a nevzdat to.
Kniha se mi četla dobře, mít na ni více času, přečetla bych ji jediným dechem. Rozhodně lepší než Tater s Osvětimi. Za mě moc pěkná kniha a místy i dost smutná.
Stejné jako u Tatéra. Nepociťovala jsem žádné emoce, příběh nebyl uvěřitelný, nevtáhl mě do děje. Takový průměr, nenadchlo mě to. Daleko lepší kniha na téma gulagů je V šedých tónech, tu vřele doporučuji
Obecně mám ráda díla, která pojednávají nejen o nacistických zvěrstvech, ale také o neméně zrůdném zacházení se zajatci v poválečném období v Sovětském svazu. Přeci jen patent na koncentrační tábor nacisté nemají, vždyť tahle zvrácená inspirace přišla právě z východu. Jak je u autorky zvykem, opět to bylo neskutečně čtivé a emotivní dílo, kde se prolínala skutečnost a reálné postavy s mírnou fikcí. Můj obdiv patří všem Cilkám i tatérům Lalům, líbil se mi i doslov autorky k dalšímu osudu reálné Cilky. Moc ráda si přečtu další autorčiny knihy.
Tato kniha se mi dostala do rukou po sérii těžších knih. Místy jsem odkládala, abych to dokázala vše zpracovat. Kniha je opět na motivy skutečných událostí a stejně jako Tatéra z Osvětimi, mohu tuto knihu vřele doporučit. Jsem zvědavá na třetí díl Tři sestry.
Přečteno jedním dechem, zaujalo mě to ještě víc, než tatér. Jsem nadšená, jak knížka ubíhala, jak pravdivě a skutečně byla napsaná. Obdivuji Cilku, jediné, co bych vytkla byl hrozně rychlý konec. To jen dostala papír, peníze a šla?
Ale celkově mám styl autorky moc ráda, těším se na další knížky.
Mnohem vyspělejší než Tatér, ovšem pro mne mnohem méně uvěřitelné, kdy chybí už jen svatozář nad hlavou hlavní hrdinky.
Úžasná kniha, čtená jedním dechem, člověk si při čtení uvědomí, v jaké úžasné době a úžasné zemi se nacházíme. Na minulost bychom proto neměli zapomínat...
Kniha, která mě oslovila ještě o krapet víc než populární Šikmý kostel. Odkryla totiž tajemství ruských koncentračních táborů o kterých jsem neměl páru. K tomu napínavý příběh na základě skutečných událostí. Co víc si čtenář může přát, než to, že každou volnou chvilku hltá stránku za stránkou a těší se, co bude dál... 6 hvězdiček!
co k tomu dodat,porovnání vlastně stejného přežívání v koncentračním táboře a v gulagu na Sibiři,důsledek nacismu a stalinismu -nesmíme zapomenout a nesmíme dopustit, aby se to opakovalo
Cilka přežila hrůzy Osvětimi. Konečně by se mohlo zdát, že její cesta utrpení je u konce. Ale omyl. Za "uléhání" s nepřítelem, je odsouzena k patnácti letům v ruském gulagu. A tak pokračuje její cesta na sever. Na Sibiř. Zde, pár kilometrů za polárním kruhem, v místě "bílých nocí", začíná její další boj o přežití... Nemilosrdné prostředí, krutý mráz, šílení dozorci a nelidské podmínky. Všudypřítomné znásilňování. Hrůzy ne až tak odlišné od pekla ze kterého unikla. Jak tohle mohl člověk přežít? A proč se o komunistických lágrech pro "nepohodlné" řežimu, tak málo mluví? A tak málo ví?
Pro mě to bylo naprosto první knižní setkání s tímto tématem. O to víc, mě zaujalo.
Příběh opírající se o skutečné zážitky Cilky Citronové. Nepátrám jak dalece se jednalo o fikci, a co z vyprávění se skutečně událo. Místy jsem měla opravdu silný pocit nereálna. Stejně jako u Tatéra z Osvětimi. Zvlášť jak autorka vykreslila Cilku, jako naprosto perfektní osobu. Všem pomáhající, vše znající, všichni se přikláněli k jejímu názoru, a všichni dali na její mínění. Všechny nezištně zachraňovala....
Ale jinak byla kniha velice čtivá, a s tématem který mi zas otevřel pohled jiným směrem.
Cesta Cilky Kleinové ke svobodnému životu byla předlouhá a plná utrpení. Začala, když bylo Cilce pouhých 16 let. Nejprve koncentrační tábor v Osvětimi, pak gulag na Sibiři. Slovy nelze popsat, co všechno musela Cilka na své strastiplné cestě prožít a vydržet. Ale stojí za to, aby to vše nezůstalo zapomenuto a aby se o tom dozvěděly i další generace. A aby celý svět viděl a slyšel, co se dlouho po válce dělo kdesi daleko předaleko na Sibiři.
Autorka píše neskutečně čtivou formou. I přes hrůzy, které na stránkách nacházíte, není možné knížku odložit. Člověk by řekl, že s 2.světovou válkou skončily hrůzy v podobě koncentračních táborů, ale chyba lávky, stačí stočit pohled na sever. Upřímně se děsím toho, kolik takových gulagů funguje do dnešních dní. Rusko je veliké a kdo ví, co se skrývá na Sibiři.....
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
(SPOILER) Kniha mě bavila. Nechci zlehčovat co se Cilce stalo a jakkoliv to zpochybňovat - bylo to strašné! Ale tatér z osvětimi mi přišel víc čtivý a napínavý. Tady už to nebylo tak “napínavé” jako v tatérovi. Spíš jsem tady čekala popis toho co přesně se dělo Cilce v Březince a jak to snášela tam (pocity, zážitky…) Muselo to být strašné. Ale chápu, že je to také tím, že spisovatelka s Cilkou přímo nemluvila a měla to všechno “ z druhé ruky “. Každopádně toto téma je velmi citlivé a můžeme být jenom rádi, že jsme si to neprožili my sami.