Čím méně víte, tím lépe spíte
David Satter
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353203/bmid_cim-mene-vite-tim-lepe-spite-RD7-353203.jpg
5
59
59
Americký publicista David Satter, který v Sovětském svazu a později v Rusku působil dlouhá léta jako novinář, dokud z něj nebyl v roce 2013 vypovězen, předkládá pohled na historii postsovětského, postkomunistického Ruska na cestě k teroru a diktatuře za prezidentů Jelcina a Putina. Jako důvěrný znalec prostředí, souvislostí a lidí ukazuje, jak se nakročení směrem k liberální demokracii zastavilo a přetavilo do podoby pseudomoderní autokracie v čele s novým vladařem, který pochází z prostředí všemocných tajných služeb. Vykresluje klíčové události a hluboké změny ve společnosti od divoké privatizace přes bombové útoky na obytné domy v Moskvě, Volgodonsku a Bujnaksku, dvě čečenské války až po teroristické útoky v divadle Na Dubrovce či škole v Beslanu. Dokládá společenský a hospodářský marasmus v zemi, kde je cena lidského života velmi nízká, pokud není součástí bezzásadového oligarchicko-kriminálního prostředí, jež stát reprezentuje.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2017
,
Prostor
Originální název:
The Less You Know, The Better You Sleep: Russia's Road to Terror and Dictatorship under Yeltsin and Putin, 2016
více info...
Přidat komentář
Když jsem nedávno četla Rudého Zemana, nepsalo se tam zrovna o chlápcích, kteří by jednali něžně a v rukavičkách. Ale proti ruským bohatýrům jsou ti naši domácí mafiánští chlapci hošíci z nedělní školy.
Není se co divit, přeci jen v té zemi, kde "zítra již znamená včera", jak se jmenovala nezapomenutelná soutěž v dobách našich základních škol, mají trochu jinou mentalitu.
Podle agentury Interfax z roku 2017 je v Rusku považován za "nejvýznamnějšího člověka v lidských dějinách" Stalin, o druhé místo se dělí Putin s Puškinem. Což je docela legrace, kdyby to nebylo zároveň děsivé.
David Satter, který žil v Rusku desítky let, měl známosti na zajímavých místech, nám přináší důkazy, že ruští vládci se nerozpakují "pro dobro státu", ale hlavně pro svoji moc a politické body, pozabíjet stovky svých vlastních lidí.
S největší pravděpodobností (autor ani na okamžik nepochybuje) tak vyhodili do povětří v roce 1999 pár obytných domů, aby záminka k válce s Čečenskem odvedla pozornost od politického marasmu. Což se jim beze zbytku povedlo.
Tak pokračovali a zabili další desítky lidí, z toho spoustu malých dětí, při minimálně těžce nezvládnuté akci v divadle Na Dubrovce a při beslanském školním masakru. Smrt novinářů a politických odpůrců se snad ani nepočítá a nikoho, alespoň v Rusku, tolik nepobuřuje... Viz Litviněnko, Politkovská, Němcov a spousta dalších.
Skupina superbohatých oligarchů zcela zavázaných a podřízených Putinovi vlastní
65 % bohatství země. A Putin? Podle odhadu tajných služeb a anonymně neloajálních kolegů si pár miliard dolarů, + - 50, taky naspořil.
Což mi připomíná jinou nádhernou knížku z poslední doby, Bdělost.
"Co je platné, když by člověk celý svět získal, ale svoji duši ztratil?" :-)
Pro mě je to první kniha, kterou jsem o novodobých dějinách Ruska četla. Ač mi přišla hodně zajímavá a dobře napsaná, u některých kapitol - zejména u první kapitoly o útocích na bytové domy a potom u kapitoly o Beslanském školním masakru - mě napadlo - není to už moc? Takhle by přece nestranná žurnalistika nebo politologická literatura (jak to sám autor označuje) vypadat přece neměla. Na můj vkus je v nich až moc emocí, citově zabarvených komentářů a podobně. Neříkám, pan Satter je na Rusko odborník, sám tam x let žil, ale na spoustu věcí se dívá a píše o nich jen z jednoho úhlu. I u událostí, které dodnes nejsou objasněny, obhajuje jen svoji teorii, svůj názor a argumentuje stylem - takhle to je a tečka.
U kapitol o ekonomické krizi, privatizaci v 90. letech apod. jsem nic takového nenašla. Jinými slovy - byly napsány odborně, bez emocí, podložené daty a logickými argumenty.
To je hlavní důvod, proč dávám 3/5. Je to pěkná kniha, ale určitě by si nikdo podle ní neměl vytvářet názor na tak složitou problematiku, jako je vývoj Ruska po pádu SSSR. I já mám v plánu přečíst více knih od jiných autorů a podívat se na celou věc trochu racionálněji.
"Vždycky, když si myslím, že Rusko už dobře znám, něčím novým mě překvapí."
Tato parafráze jedné hlášky z mého oblíbeného seriálu "Big Train" mi vytanula na mysli po dočtení této knihy.
Ne že bych byl takový znalec Ruska, nicméně přece jen mám o jejich historii a chování jejich vládců něco načteno. A závěry z historických knih do značné míry korespondují s části ruské literatury. Pohrdání lidským životem, pojetí jedince jako bezvýznamné součásti organismu, sloužícímu pouze jedinému cíli - pohodlí a potvrzování moci vládnoucích elit. Od dob carského absolutismu tam nenastala žádná změna, akorát po roce 1917 ještě k výrazně horšímu. Ty šance na modernizaci ruské společnosti, které byly na počátku 20. století, krvavě zašlapala do země bolševická revoluce.
V samotné knize se autor zabývá událostmi, vedoucími k nástupu ex-důstojníka KGB a jeho kumpánu k moci. Jak už jsem v malém historickém exkurzu zmínil, tento režim pokračuje ve stejných šlépějích, jako předchozí režimy, v Rusku už tak charakteristicky bezohledně.
Události, které jsou zmíněny, ukazují současný režim stejně brutální, jako byl režim minulý. Koneckonců, není se čemu divit, vládnou tam charakterově stejní lidé.
Zda režim nechal pozabíjet stovky vlastních občanů jen proto, aby si úzká elita pojistila moc a beztrestnost, to už si musí každý posoudit sám. Dle mého názoru jsou informace v knize uvedené docela hodnověrně podložené a s autorovými závěry v podstatě souhlasím. Obzvlášť, když tak nějak zapadají do ruských krvavých dějin.
Jak už píše v komentáři Paulus.1987, ideálně doplnit Kirchickem, Snyderem a Zubovovými Dějinami Ruska. A pro kontext bych doporučil i Marčenkovo "Žij jako všichni".
Na závěr si dovolím jednu citaci, dle mého názoru hodně důležitou i pro naši společnost:
"Vzhledem k možnosti budoucí systémové krize je nezbytně nutné, aby si ruské demokratické síly uvědomily, že v ruské společnosti musí nastat morální revoluce. Frederick Douglass napsal, že jádrem otrocké mentality je přistupovat k abnormálním okolnostem, jako by byly přirozené. Právě to je charakteristické pro mnoho aspektů života v dnešním Rusku. Ve všech ruských městech je korupce natolik běžná a rozbujelá, že úplatkáři mohou sebe samé snadno přesvědčit, že nedělají nic špatného.
Ruská opozice neváhá na zkorumpovanost státu útočit. Ale korupce je symptom hlubšího neduhu, totiž nízkého oceňování jednotlivce ve srovnání s domnělými potřebami státu. Jestliže se útoky na zkorumpovanost režimu nezaměří i na onen základnější problém, jímž je podřadné postavení jednotlivce, pak hrozí, že jednu skupinu zkorumpovaných vládců pouze nahradí jiná, stejně špatná."
Vzpomínám si, jak mě při četbě knihy Tyranie od Timothyho Snydera šokovala zmínka o tom, že v roce 1999 měl Vladimir Putin fingovat teroristické útoky vůči vlastnímu obyvatelstvu, aby měl záminku k druhé čečenské válce a zvýšil si tak popularitu mezi občany. O tomto jsem neměl do té doby nejmenší tušení. Můj zájem prohloubila také kniha Konec Evropy od Jamese Kirchicka, která se mimo jiné věnuje i praktikám současného Ruska na mezinárodní scéně. Proto jsem se rozhodl zajímat se o putinovské Rusko dál.
První kapitola Satterovy knihy se věnuje právě zmíněným bombovým útokům na ruské obytné domy v roce 1999. Autor tyto události považuje za zásadní a věnuje se jim velice podrobně a přesvědčivě. V následujících kapitolách autor popisuje éru Borise Jelcina (kterého si pamatuji pouze díky televizním záběrům jeho „společenské únavy“), nástup Vladimira Putina a jeho režim, který se dá charakterizovat jako diktatura s gangsterskými praktikami, ve kterém nemá život jednotlivce žádnou cenu.
V knize se rovněž dočteme o útocích na divadlo Na Dubrovce, na školu v Beslanu, o vraždách Anny Politkovské, Alexandra Litviněnka, Borice Němcova a dalších lidí, o anexi Krymu a ukrajinské válce a spoustě dalších věcí a souvislostí, nad kterými čtenář nestačí žasnout.
Ačkoliv jsem o současném Rusku a Vladimiru Putinovi nikdy neměl valné mínění, mnoho v knize popisovaných informací bych označil za ledovou sprchu. Kniha je dostatečně podrobná a strhující, velmi nerad jsem od ní odcházel.
Téma současného Ruska je velmi aktuální nejen v souvislosti se situací na Ukrajině, ale i se zbytkem světa včetně naší země. Podle mého názoru je dobré vědět, s kým máme tu čest, kdo Rusku vládne a jakým způsobem. Proto nezbývá než knihu doporučit.
Těžko zrovna mě podezřívat z obdivu k současné ruské vládě, ale tato kniha je přinejmenším poněkud alarmistická. I když po letmém googlení se reputace a životopis autora zdají impozantní, včetně letité zkušenosti v daném kulturním prostoru. Co mi vadí asi nejvíc, je že i když je kniha často slušně vyfutrovaná zdroji sklouzává k vytváření a předkládání logických řetězců událostí často tam kde je možným vysvětlením neschopnost nebo nezájem. Sám autor na počátku varuje že na Rusko nemáme brát západní měřítka, aby se potom sám divil že trosky budov zničených při různých útocích byly odklizeny promtně a bez jakéhokoliv zastavení se vyšetřováním. Neberte mě zle, toto je postup který si snáz jako autor knihy obhájíte například u hospodářské kriminality kde se můžete spolehnout na mnoho písemných zdrojů a dokumentů které získáte. (Například Kmenta v knize Boss Babiš) Chápu že to v tomto nejspíš nejde, ale bylo by fér přiznat že pokud v roce 1999 Moskva trnula nervozitou před jakkoukoliv násilnou akcí při změně vlády u kormidla, tak by zpětně jakkákoliv násilná akce včetně těch výbuchů domů mohla být na vrub těmto očekáváním připsána. Což ale samo na velmi podezřelých okolnostech těchto útoku a spojení s ruským státem nic nemění. Knize by prospěl lepší překladatel nebo editor (nedokážu posoudit na které úrovni nastala chyba) a to především ohledně zbrojního názvosloví. Přičemž "огнемёт" skutečně nelze otrocky přeložit do češtiny jako plamenomet, ale spíše jako termobarický reaktivní granát. Byť uznávám že tento typ zbraní je do značné míry unikátní a to pro Rusko samotné.
Co však opravdu stojí za to je kapitola 2. z této knihy která vám přehledně snese veškerý ruský marasmus 90. let a pokud vám kupónovka přišla jako zlodějina po kterých následovala jen spálená země, tak budete celkem tvrdě vyškoleni, včetně asi dvou zajímavých osobních vzpomínek autora z té doby. Odtud byste klidně mohli navázat knihou "Všichni muži Kremlu" která by vám tento exkurz podlě mě o něco s menším fokusem na ekonomiku zopakovala a plynule a s větším detailem navázala do 00. let.
Ale ano, kniha je zajímavá jen až občas příliš zklouzává k přespříliš překombinovaným teoriím aka "11. září - bylo to jinak" což jí paradoxně bere na působivosti.
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Je až neuvěřitelné, že tak těžké téma lze přečíst tak snadno. Vřele doporučuji především mladší generaci. Kniha vykresluje hlavní témata a události po pádu SSSR. Pro mě jako pro laika to bylo velmi překvapivé a působivé a dozvěděla jsem se mnoho zajímavostí. Díky této knize mám motivaci vzdělávat se dál, no a zkrátka - vědět.
"Čím víc Rusů zabijete, tím víc vás budou milovat ..." Popravdě o většině věcí, které se popisují v knize jsem neměla tušení .. o to víc mě ta kniha zasáhla ... doporučuji!
Pro mě je tato kniha takový doplněk ke Kasparovově knize "Zima přichází". Kasparovova kniha je psaná čtivou, ve stylu autora ostrou formou, kde autor nejen upozorňuje na spoustu nekalých praktik, ale i velmi ostrou proti Putinovsou formou prezentuje svůj postoj a názor.
Satterova kniha není ani zdaleka tak čtivá. Je to suchopárný výčet dat, bez vlastního názoru a prezentace svého stanoviska. Nicméně ve všech událostech jde daleko hlouběji k jádru problému a k jeho podstatě. A díky tomu má tato kniha velmi vysokou hodnotu, nebojí se upozornit na všechny věci, které se v Rusku dějí a líčit je tak, jak (patrně) proběhly.
Všech takových knih je potřeba (jak od Sattera tak od Kasparova) a je potřeba, aby je také lidé četli! Všem doporučuji
I kdyby jen polovina z toho, o čem David Satter píše (což samozřejmě takto není) byla pravda, tak je Rusko ještě děsivější, než si vůbec dokážeme představit. V tom je právě hlavní myšlenka knihy - pro nás, lidi na Západě, je těžké uvěřit tomu, že některý režim je schopen likvidovat své vlastní lidi jen pro udržení se u moci a vlastní beztrestnost. Zavíráme před tím oči, nechceme si to přiznat a pak se u nás stále (a bohužel čím dál víc) objeuvjí šílenci tymu Zemana, Okamury, Foldyny apod. kteří otevřeně velebí Rusko, Putina a staví je na piedestal jako jediné možné zachránce našeho českého rybníčku před zkorumpovanou Evropskou unií. Je jen na nás jestli budeme dostatečně odolní a silní, abychom těmto tlakům odolali. Před ruským národem je mnohem těžší, snad i nemožná zkouška - odolat brutálnímu tlaku Putina a jeho kliky, neztratit při tom tvář a ještě se z toho režimu pokusit vymanit. Jakkoli může být situace na Ukrajině tragická, dali Ukrajinci Rusům návod, jak toho dosáhnout...
Skvela knizka pristupnou formou shrnuje nejvetsi zlociny soucasneho ruskeho rezimu (pod Jelcinem a Putinem). Velmi dobre se cte a zanechava ve ctenari to podstatne, co by si mel odnest: celkovou horkost a pocit potreby predejit necemu podobnemu u nas. I kdyz je potreba rict, ze Rusko bylo vzdycky stejne, a to jak za carismu, tak za komunismu i putinismu - tj. neindividualisticke, nesvobodomyslne a neuznavajici demokracii jako formu vlady: staci se podivat na soucasne predvolebni akce Putina nebo kroky k eliminaci opozice. Neni v soucasne dobe duvodu, pro ktery bychom mohli verit, ze se Rusko zmeni. Podle meho se nezmeni a je jen potreba si na nej davat neustaly pozor
Skvělá kniha! Hvězdička méně je jen za chybějící fotodokumentaci a možná i za mapy s vyznačením míst, kde se odehrávaly zmíněné případy.
To, co jste vlastně věděli a tušili, se spojí do jasného příběhu vzestupu současné ruské elity, včetně prezidenta této země, kde se zítra a asi ani pozítří demokracie nedočkají. Velkou předností knihy je její stručnost, má kolem 200 stránek nepříliš hustě sazeného textu, takže je přístupná opravdu široké veřejnosti, dá se přečíst za den. (Ale v noci jsem opravdu nespal.)
Štítky knihy
Rusko 20. století 21. století východní Evropa Vladimir Vladimirovič Putin, 1952- postkomunismus, postsocialismus Boris Jelcin
Autorovy další knížky
| 2016 |  Čím menej vieš, tým lepšie spíš: Ruská cesta k teroru a diktatúre za Jeľcina a Putina |
| 2008 | Tma na úsvitu: Nástup ruského zločinného státu |
Neuveriteľné, čo Rusi všetko dokážu, resp. ich túžba po moci. V podstate za každým to isté, iba iné osoby a obsadenie. Vraždy, pády z okien, otravy, špeciálne čajové špeciality, špeciálne vojenské operácie ako zásterky atď.
"Pochopiť ruskú realitu znamená nevyhnutnosť akceptovať fakt, že ruskí lídri naozaj dokážu vyhodiť do povetria stovky vlastných spoluobčanov, len aby sa udržali pri moci."