Cinder
Marissa Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541791/bmid_cinder.jpg
4
2172
2172
Měsíční kroniky / Mesačné kroniky série
< 1. díl >
Rušné ulice Nového Pekingu se hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza. Z vesmíru tomu přihlížejí krutí měsíční lidé, kteří čekají na správný okamžik. Nikdo netuší, že osud Země spočívá v rukou jediné dívky, která se jmenuje Cinder. V tomto napínavém knižním debutu pro mládež, prvním ze čtyř svazků, představuje Marissa Meyerová čtenářům nezapomenutelnou hrdinku a mistrně vytvořený nový svět, který je pohltí.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , AlicantoOriginální název:
Cinder, 2012
více info...
Přidat komentář
Zajímavě pojatá pohádka o Popelce.
Zpočátku jsem nevěděla, co od toho čekat, ale postupně, jak se celý příběh zaplétá a po kouscích rozplétá jsem čím dál víc nadšená.
Už to budou 2 roky, co jsem knihu poprvé četla, a jelikož jsem se do celé série naprosto zamilovala, neodolala jsem a přihlásila se do štafety, abych si tento příběh mohla přečíst znovu. I přesto, že jsem si většinu věcí pamatovala, jsem si čtení užila a sem tam se objevil detail, kterého jsem si předtím nevšimla nebo nějaká informace, která mi teď, když mám celou sérii za sebou, dává smysl. Cinder je úžasná postava, naprosto jí zbožňuju a Iko to samé. Kai je prostě zlatíčko. Rozhodně celou sérii moc doporučuji.
Téma Popelky je jasné už z názvu, celkově byla kniha příjemným překvapením. Originální svět i námět, zajímavé postavy. I když jsem pointu pochopila už při první zmínce o princezně a požáru, doktor byl taky hned jasný, přišlo mi to pěkné a čtivé.
Doporučuji, jdu na další díl.
Marissa Mayer vytvořila svět plný lidí, kyborgů a androidů, novodobé technologie, ale také smrtelné nákazy, ohrožující populaci. Cinder je kyborg, což je pro ni nevýhodou i výhodou zároveň. Jako mechanička se setkává s princem Nového Pekingu, a protože jsme v rettelingu na Popelku, asi nebude velkým spoilerem, když prozradím, že porouchaný android není to jediné, co prince a Cinder spojí. Ale pokud si pod tím představuje a žili šťastně až do smrti, možná budete překvapeni.
Zmínit předvídatelnost děje je na místě, přesto však mi předem odhalené zvraty a zápletky čtení nezkazily. Autorka píše natolik poutavě, že i když víte, jak se bude příběh vyvíjet, přesto vás to nutí číst pořád dál. Nemohla jsem přestat číst a otáčela stránku za stránkou, jak moc čtivá tahle kniha byla. I přesto, že je Cinder retellingem na pohádku, všechno v knize pohádkové není a nejen nákaza s celým příběhem zamotává. Možná nejsem autorčina cílová skupina, ale čtení jsem si neskutečně užila a už teď jsem zvědavá a natěšená, co přinesou další díly.
Tohle se podle mě rozhodně povedlo. Úžasné spojení známé pohádky se sci-fi prvky a přenesené do skvělého a promyšleného prostředí, kde se děj odehrává. Nečekala jsem, že mě to bude tak bavit, ale stalo se a do knihy jsem se úplně ponořila. Moc se mi to líbilo. Vřele doporučuji :)
Nebudu hodnotit, protože nejsem cílovka. Takové jednoduché čtení, ale vcelku příjemné.
Skvělý, oddychový retelling na Popelku, který by vás neměl minout. Celá série je už trochu starší, Cinder vyšla v roce 2012, ale určitě ji ještě seženete. Jedná se o kombinaci velmi lehkého #scifi nebo #dystopie s kombinací výše zmíněné pohádky. Děj není extrémně překombinovaný, hlavní postavy - Cinder i Kai - jsou skvělé. Cinder je chytrá, šikovná, a pokud něco chce, tak se nevzdá. Kai má dle mě naopak skvělý humor a jejich romantická linka není nijak přehnaná a umělá. Člověk si říká, že když je to podle Popelky, musí to dopadnout tak a tak, ale čeká na vás dost zvratů. Čtivost nelze knížce upřít, pokud máte čas, není problém ji přečíst za den nebo dva.
Rádi si přečtete něco pohádkového, ale ne klasickou pohádku? Baví vás retellingy?Cinder je fajn volba.
Hned na začátek asi řeknu, že kniha byla bohužel docela předvídatelná. Částečně je to dáno tím, že se jedná o retelling, a tak víte co vás víceméně čeká a částečně je to proto, že děj je poměrně jednoduchý. Nicméně, pokud si knihu přečtěte jako nějakou oddechovku a nebudete se zaobírat každým detailem, tak si myslím, že si můžete nějaký ten moment překvapení nechat na konec.
Občas mi taky knížka přišla zdlouhavá a obsahovala spoustu “prkotin”, které za mě nebyly důležité a kdyby tam nebyly, kniha by měla větší spád. :)
Naopak co se mi hodně líbilo byly postavy. Cinder, princ Kai i Iko jsou skvělí, vtipní, milí a pohodoví. Iko jsem si prostě zamilovala a Cinder mi hned padla do oka svým sarkasmem.
Suma sumárum, kniha je hezky a jednoduše napsaná tak, aby byla zajímavá pro o dost mladší publikum než jsem já (27). Konec je samozřejmě otevřený, protože se jedná o sérii, ale ve které já už pokračovat nebudu. Čtení jsem si užila a jsem ráda, že jsem to vyzkoušela, ale abych přečetla dalších 5 (?) knih… no tak natolik mě to nezaujalo. :D
Takhle kniha mě docela překvapila. Asi nejsem tak docela cílovka, ale i tak mě takhle volná inspirace Popelkou docela bavila a přečetla jsem to velmi rychle. Prostředí budoucnosti tomu dodalo docela nový rozměr, Cinder mi byla sympatická i celá zápletka byla zajímavá. Ocenila bych trošku jen uzavřenější konec. Nejsem moc fanoušek takových useknutých konců, kvůli kterým si člověk prostě musí přečíst další díl, aby se dozvěděl co se dál stalo, ale i tak je to pořád dost povedené.
Hned na začátku podotýkám, že nejsem autorčina cílová skupina. Podle mě Marissa Meyer píše pro dospívající lidi, hlavně dívky. Přesto mě kniha bavila a chválím, jak se spisovatelce podařilo z klasického příběhu vyždímat opravdu maximum, aniž by mu ublížila. Velká pochvala. Jediným zklamáním bylo, že kniha má otevřený konec. Až po dočtení jsem zjistil, že se jedná o první díl ze série. Moje chyba. :-)
(SPOILER) Tohle mě bohužel extra neoslovilo. Kdybych byla mladší asi bych to ocenila víc. Příběh jako takový nebyl úplně špatný, ale možná mi to přišlo až moc překombinované - kyrborg, měsíčňané, válka, virus, záhadný lék, Levana a její armáda.. Řešilo se tam strašně moc dějových linek až to člověka trochu odrazovalo.
Tahle variace na Popelku byla čímsi speciální. Možná to bylo tím, že byla kyborgem, a aby toho nebylo málo, má ještě další tajemství, které jí od klasické Popelky vzdaluje na světelné míle.
Cinder je mechanička, proslulá ve světě odehrávajícím se 126 let po čtvrté světové válce. Společenství planety Země je již v míru a bojují proti mnohem silnějšímu nepříteli - modrá horečka, virus, jež se nedaří léčit a nikdo ho nepřežije.
Celý tento koncept zní zajímavě a musím říct, že mě bavilo prostředí a samotný princ Kai byl rozhodně více oduševnělejší postavou než princ z klasické Popelky.
Příběhu nescházely zvraty, které se ovšem daly předpovídat kapitoly dopředu. Čekala jsem, že mě tam žádné srdcervoucí záležitosti nečekají a všichni přežijí a budou žít šťastně až do smrti, ale to bych nesměla znát Marissu Meyer a nesměla bych číst Bez srdce.
Naopak, děj byl až děsivě reálný a smrtelný. A konec... překvapivě nijak šťastný. A možná mi to tentokrát trochu scházelo.
Kolem a kolem... dávám čtyři hvězdičky za čtivost, nápad a zpracování... něco mi však chybělo. Nevytvořila jsem si k žádné postavě vztah, tudíž jsem po dočtení neměla takový ten wow efekt, kdy bych snad toužila po dalším dílu. A to mám zbytek série doma v knihovně.
Nebála bych si i říct, že je to moje nejoblíbenější kniha. Pořádná fantasy, jakou mám ráda a a do toho i okouzlující princ. Líbí se mi, jak je to na bázi Popelky.
Na YA celkom slušné. Nehovorím, že nepredvídateľné, alebo, že by tam nechýbali detaily, ale pobavilo počas popoludnia....
Ty jo, tak tuto knihu jsem si fakt užila. Byla jsem před čtením skeptická, protože hodně chváleným knihám moc nevěřím a bojím se zklamání.
Námět knihy je na jednu stranu strašně bizardní (kyborkská popelka?), ale ve výsledku příběh krásně funguje.
Překvapil mě vcelku velký důraz na mezinárodní a politické vztahy a celkově dívání se společnosti na "vadné" kusy lidí.
Co se týká inspirací Popelkou, ohromně mě bavili ty malé spojitosti - dýně, střevíček, macecha... Ale příběh zas tak pohádkový konec nemá a je jasné, že s hrdinkou se setkáme ještě v dalších dílech.
Přečetl jsem celou sérii, se smíšenými pocity. Byla to taková vesmírná pohádka, technické detaily jsou dost nevěrohodné, psychologie postav byla na úrovni třináctileté dívky. Přesto mě to místy bavilo - a dost často nebavilo.
(SPOILER)
Na fejsbuku na mě ze všech stran vyskakovaly zmínky o téhle sci-fi variaci na pohádku o Popelce, tak jsem na to byla zvědavá (i když nejsem cílová skupina) Popravdě, pokud bych to nevěděla, ani bych snad inspiraci Popelkou nepoznala. Teda je tam zlá macecha, zlá nevlastní sestra (a na rozdíl od Popelky i hodná nevlastní sestra), princ a ples. A ještě auto oranžové barvy, neb v některých verzích Popelka má kočar z dýně. To je (našťestí) vše.
(Přiznám se, že nějakou dobu jsem byla zvědavá, jestli bude princ pobíhat po městě místo se ztraceným střevíčkem se ztracenou kyborskou nohou.)
Překvapilo mě, jak moc se tam řeší politika.
Ale možná je to jen můj dojem, že se vše točí kolem politiky? Protože... protože je válka. A v knize hrozí válka. S královstvím, kde lidé žijí v těžké nesvobodě a s vymytými mozky.
Jsem zvědavá na další díly, doufám, že i když budou o jiných postavách, dozvím se jak pokračoval příběh Cinder.
Příběh byl místy dost naivní. Což by mi asi nevadilo, kdybych byla čtrnáctiletá slečna, pro které je kniha určena. Ale na mně jsou postavy hrozně ploché a černobílé, a romantická linka slabá. Ale styl vyprávění mi sedl a když to člověk bere jako pohádku, není to špatné.
Chvilemi mě to bavilo, chvilemi to byla pěkná slátanina pro třináctky. Autorka zjevně moc technickým věcem nerozumí, ale jako pohádka se to dalo přežít.
Štítky knihy
kouzla smrt Měsíc technika nákaza kyborgové
Skrýt reklamy
Velmi zajímavě pojatý reteling pohádky o Popelce. Líbilo se mi zasazení do budoucnosti i celkové pojetí příběhu. Při čtení jsem viděla přesně ty samé scény jaké najdu v klasické Popelce, ale přesto byli vlastně naprosto rozdílné. Jediné co mi dojem z příběhu poměrně kazilo byla obrovská předvídatelnost. Většina zvratů, která se v knize objevila mi byla jasná už několik kapitol předtím něž byla v knize objasněna.
Autorka umí velmi dobře vytvořit svět a využít ho o čemž jsem se přesvědčila už v sérii Renegáti. Její postavy jsou hezky vykresleny a má velmi čtivý styl psaní čímž v tomto případě velmi vyvažuje celkovou předvídatelnost děje.
Hlavní postavy jsou sympatické a jak Cinder tak i Kaie jsem si vlastně docela oblíbila a vlastně mě docela zajímá jak její příběh dopadně, protože v závěru rozhodně nečekejte a žili šťastně až navěky stejně jako u klasické pohádky. Knihu bych i přes její nedostatky doporučila už pro její originální pojetí celého příběhu a přečtení dalších dílů zvažuji.