Činžák: Mýtus Sadu kostí (limitovaná edice)
Jeff Lemire , Andrea Sorrentino
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540286/bmid_cinzak-mytus-sadu-kosti-limitovana-edice.jpg
4
24
24
Jeff Lemire a Andrea Sorrentino stvořili Mýtus Sadu kostí. Ten svět se podobá našemu, ale pod jeho prahem číhá temnota se svou sestrou nicotou. A tam… tam žijí prastaré bytosti, o jejichž existenci má ponětí jen málokdo. Tu a tam ale existují místa, kde zlo vyvěrá na povrch. Činžák je jeden ze samostatných příběhů, které autoři servírují čtenářům a pomalu odhalují nejrůznější aspekty tísnivého hororového světa inspirovaného atmosférickými příběhy H. P. Lovecrafta. Lemire a Sorrentino během poutavých vyprávění sami zjišťují, co pro ně znamená horor. Jedno ale vědí jistě od začátku svého tápání – horor pro ně znamená velmi hodně. A oba vědí, že tenhle činžák ukrývá cosi zlého…... celý text
Literatura světová Horory Komiksy
Vydáno: 2024 , ArgoOriginální název:
Bone Orchard: Tenement
více info...
Přidat komentář
Tohle je čistá atmosférovka. Není to o silném příběhu, nebo skvělé závěrečné pointě. Obojí tam je, ale není to ten hlavní důvod, proč si to přečíst. Tím hlavním důvodem je vyprávění a atmosféra. Tady je cesta cíl. Cesta až na samé dno pekla. Je to skvěle vyprávěné. Nemá to vysoké tempo, ale je to intenzivní a neustále se něco děje. Lemire dává každé události čas, aby na čtenáře zapůsobila, ale ne moc dlouhý, takže se vyprávění netáhne.
To nejlepší jsem si ale nechal nakonec. Kresba tomuto příběhu dává přesně to, co potřebuje. Tohle Lemire napsal Sorrentinovi přímo na míru. Kresba je dokonalá a zároveň správně ponurá a depresivní. Nezachází vždy do detailů a nechává na čtenářově fantazii, aby si tam sama doplnila to, co tam potřebuje. Tenhle komiks je asi nejlepší komiksová výprava do pekla, jakou jsem kdy četl.
Mistrovský vizuál Andrey Sorrentina v tandemu s Lemireho scénářem vytváří děsivou atmosféru. Zrnité kresby inkoustem realisticky vykreslují emoce, dlouhé stíny se plíží zdmi a všechny zneklidňují. Jeden dlouhý řetězec panelů předává vypravěčskou štafetu mezi postavami, které spolu komunikují. Sorrentino vykouzlí energii „kamerového“ záběru jako ve filmu, aby čtenář získal plnější představu o životě v domě. Kolorista David Stewart používá světlejší tóny a tlumené odstíny, aby nechal Sorrentinovy temné linie působit. Kreslíř se skutečně překonává, když náhle přejde do světlejších tónů. Ze scény s černým stromem na krvavě rudém pozadí bude čtenáři běhat mráz po zádech.
Stejně jako ve většině Lemireho děl, ani zde nepoutá pozornost nadpřirozeno, ale psychologické hrůzy. Díky jeho zkoumání lidské psychiky, melancholickému tónu a skvělému tempu působí i ty nejobyčejnější rozhovory důležitě. Andrea Sorrentino pomocí inkoustů a temného designu stránek buduje napětí, a tak už jen zbývá, aby Jeff Lemire spojil všechny prvky v odvážný cliffhanger.
Na horor hodně slušný, i když takový klasický, ničím mě to vlastně moc nepřekvapilo. Od Lemirea bych čekal větší pecku. Přijde mi, že se z něho stává takový ten hodně dobrý řemeslník, který ale začíná pozvolna vykrádat sám sebe. Kresba je ale perfektní, hlavně ty atmosféry jednotlivých pater. Procentuálně tak 75%.
Zajímavý kousek u kterého jsem si po velkou část čtení říkal, že tomu něco chybí, přišel jsem si jako malá ryba vhozená do oceánu a až podle zdejších komentářů jsem zjistil, že se nejedná o první komiks z tohoto světa a i když Činžák funguje dobře samostatně, je na příběhu cítit, že by čtenář již měl znát alespoň některé souvislosti.
Jinak se jedná o zajímavý hororový komiks, který určitě stojí za přečtení
Cenami ověnčený kanadský autor Jeff Lemire je, myslím, docela proslulý svými autorskými komiksy, takže se už dá trochu čekat, co dostaneme. V žánru horroru toho ale od něj zatím moc nevyšlo.
Na úvod je potřeba říct, že Činžák není prvním komiksem ze světa Mýtu Sadu kostí, ačkoliv je první v češtině. Čtenář tak nemá úplně šanci pochytit některé odkazy a širší souvislosti příběhu. Jako komiksová kniha ale Činžák funguje i samostatně.
Za mě je trochu škoda, že si Lemire pro příběh vybral zakladní sadu charakterů postav ze severoamerické představy obyvatel činžáku z nižší třídy (podivínský stařec, přepracovaná matka samoživitelka, tiché dítě žijící ve vlastním světě, neškodný příležitostný drogový dealer, společensky vcelku fungující závislačka, osamělý padesátník naštvaný na celý svět, žena s rakovinou a její manžel se zavislostí na gamblingu, který tak nemá na zdravotní výlohy...). Je to opravdu hodně základní nastavení postav podle šablony. Vývoje se navíc dočkají jen některé z nich a to ještě dle velmi jednoduchého a očekávatelného schématu.
Příběh se točí kolem čísla sedm a křesťanského, i když trochu okultistického, pekla. Sedm nájemců vstupuje v sedmém patře do pokoje 77. Náhle se ocitnou v temné říši za zrcadlem, ve které se musí poprat s šílenstvím v sedmi patrech (podobných kruhům pekla) plných přízraků a démonů, které stvořilo temné božstvo sedmi přisluhovačů Kaina a draka (bestie, ďábla). Křesťanská mytologie je zde jasným zdrojem inspirace.
Vyzdvihnout je ale nutné atmosféru, která je povedená a příběh v průběhu neskřípe a neztrácí tempo. Hlavní předností knihy je zlověstná, rozpíjející se, hutná a temná kresba ilustrátora Sorrentina a barvy Stewarta. Zvlášté ke konci se kreslíři rozjeli a přinesli epické výjevy ze kterých mrazí. Rozvržení některých panelů je také velmi originální. Sorrentinova kresba tedy přidává hodně a bez ní by Činžák byl o dost nudnější a tuctovější záležitostí.
„Sedm.
Je jich sedm.
Aspoň tím
jsem si
téměř jistý.“
„Brzy to všechno začne.“
Po rozbalení a očuchání (áááách) jsem ustrnul při ohledání. Dave Stewart si hraje. Kam na ty barvy chodí. Samá temnota, černé pozadí, sem tam červená – ponuré prostředí, které se k tomuto hororovému příběhu rozhodně hodí. Jenže jsem tak nějak očekával trochu něco jiného. Například ten systém schodů mi nějak nešel přes nos. Navíc všichni jsou strašně sprostý. Někdy mi to připadalo až uměle vyvolávaný. Samá „kurva“. V této míře tak trošku zklamání. Navíc jsem totálně zabloudil v šesté kapitole. To jsem vůbec nepobral.
Citát: Jakmile se dveře otevřou, sestup už nepůjde zastavit.
Za to sedmá kapitola mě dostala. Je snad nejlepší v příběhu. Felix a jeho noir vyprávění je prostě boží. Avšak zároveň jsem pocítil strach ze špatného konce. Má příběh uvnitř knihy na mě takto působit. Jsem jen jeden. Ale už vím, že sedm vzniklo z jednoho. Je to jak sedm kruhů pekla, ale všechno je tak zrychlené, že jsem si vlastně ani jedno patro neužil. Furt mám pocit, že události, které se v příběhu Věžák dějí, jsem už někde viděl. Jakoby se tu jen opisovalo, a přidávalo dění od jiných příběhů. A já si nějak nemohl urovnat hladinu příběhu. Měl jsem v tom zmatek. Chvilkama jsem procitnul, ale záhy se ztratil v dalším ději. Čekal jsem od toho větší napětí a ucelenost.
Citát: Přísahal bych, že ten pach vycházel ze zdí.
Po "Gideon Falls", který česky (zatím?) nevyšel, se dali Jeff Lemire a Andrea Sorrentino znovu dohromady, aby rozjeli ještě větší a ambicióznější projekt v podobě "Mýtu Sadu kostí". Argo nám prostřednictvím "Činžáku" přineslo jejich zatím nejobsáhlejší (ale nikoliv první) příspěvek řadící se do této série.
A je to pecka, nebudeme chodit okolo horké kaše, tohle je parádní temný příběh, se skvěle napsanými postavami, zajímavou mytologií a naprosto úchvatným vizuálem. Sorrentino překonává sám sebe a některé panely nebo celé dvojstránky jsou omračující a chtěl bych je mít coby obrazy na zdi, ale asi bych se na ně sám v noci bál koukat. Snad jedinou drobnou výtku může mít čtenář k zakončení celého příběhu. Tady jsem se nemohl ubránit dojmu, že je to vlastně stejný konec jako v "Gideon Falls". A tak trochu se mi zdá, že si Lemire v závěru občas úplně neví rady (a není to poprvé). Ale asi to úplně nevadí, protože příběhy jednotlivých hrdinů byly prostě fajn a některé chytly u srdce.
Takže nezbývá než se těšit na chystaný Starseed, který vypadá rovněž skvěle, a doufat, že se toho Argo zase chopí.
4,5*
(P.S. Mne tedy ta obálka u limitky přišla zbytečně hnusná a podle mne se k tomu příběhu moc nehodí, takže jsem rád za tu klasickou.)
Jeden z nejlepších hororových komiksů, co mi prošel rukou. Příběh je originální a postavy natolik zajímavé a prokreslené, že vás zasáhne odchod kterékoliv z nich. A emoce je právě devizou Jeffa Lemirea, na než jsem zvyklý z jiných jeho scénářů, a nejinak je tomu tady. Jak Sorrentino uvádí na obálce inspiraci, z jeho strany hlavně Lovecraftovou hrůzou a z Lemireovi snovostí surrealismu a Lynchovou tvorbou, obě jsou tady hojně předkládány (párkrát jsem se přistihl, že mě napadla ještě spojitost s Barkerovými Cenobity). Příběh je tedy silný a nutí vás otočit další a další stránky. Bez silné výtvarné stránky by sebelepší scénář z rukou těch nejlepších, ale nebyl zárukou výjimečného komiksového díla. Naštěstí Sorrentino umí a jeho kresby jsou uhrančivé a dechberoucí. Už v Batmanovi, s podtitulem Dvojník, co u nás vyšel, mě jeho kresba, panelování velmi sedlo a Činžákem potvrzuje svoje fantastické umění. Děkuji Argu, že tohle u nás vydali a navíc v limitované verzi s nádherně hnusnou obálkou, jejž se skví v mé knihovně.
Horor silně ovlivněny Lovecraftem a téma je zvládnuto dokonale. Díky užasné kresbě, tady mizí rozdíl mezi komiksem a filmem. Postavy v ději postupně umírají a ti kdo zustanou zažijí epické filozofické finále. Nezapomenutelné !!! Jeden z těch románu, ke kterým se vracíte. Klidně každý rok. Hororový klenot.