Činžák: Mýtus Sadu kostí (limitovaná edice) přehled

12.12.2024

Tohle je čistá atmosférovka. Není to o silném příběhu, nebo skvělé závěrečné pointě. Obojí tam je, ale není to ten hlavní důvod, proč si to přečíst. Tím hlavním důvodem je vyprávění a atmosféra. Tady je cesta cíl. Cesta až na samé dno pekla. Je to skvěle vyprávěné. Nemá to vysoké tempo, ale je to intenzivní a neustále se něco děje. Lemire dává každé události čas, aby na čtenáře zapůsobila, ale ne moc dlouhý, takže se vyprávění netáhne.
To nejlepší jsem si ale nechal nakonec. Kresba tomuto příběhu dává přesně to, co potřebuje. Tohle Lemire napsal Sorrentinovi přímo na míru. Kresba je dokonalá a zároveň správně ponurá a depresivní. Nezachází vždy do detailů a nechává na čtenářově fantazii, aby si tam sama doplnila to, co tam potřebuje. Tenhle komiks je asi nejlepší komiksová výprava do pekla, jakou jsem kdy četl.

30.11.2024

Mistrovský vizuál Andrey Sorrentina v tandemu s Lemireho scénářem vytváří děsivou atmosféru. Zrnité kresby inkoustem realisticky vykreslují emoce, dlouhé stíny se plíží zdmi a všechny zneklidňují. Jeden dlouhý řetězec panelů předává vypravěčskou štafetu mezi postavami, které spolu komunikují. Sorrentino vykouzlí energii „kamerového“ záběru jako ve filmu, aby čtenář získal plnější představu o životě v domě. Kolorista David Stewart používá světlejší tóny a tlumené odstíny, aby nechal Sorrentinovy temné linie působit. Kreslíř se skutečně překonává, když náhle přejde do světlejších tónů. Ze scény s černým stromem na krvavě rudém pozadí bude čtenáři běhat mráz po zádech.

Stejně jako ve většině Lemireho děl, ani zde nepoutá pozornost nadpřirozeno, ale psychologické hrůzy. Díky jeho zkoumání lidské psychiky, melancholickému tónu a skvělému tempu působí i ty nejobyčejnější rozhovory důležitě. Andrea Sorrentino pomocí inkoustů a temného designu stránek buduje napětí, a tak už jen zbývá, aby Jeff Lemire spojil všechny prvky v odvážný cliffhanger.