Číslo 20

21.03.2024

Kopíráka jsem nečetla, ale Číslo 20 mě svou anotací zaujalo, tak jsem se do něj pustila.

Příběh byl napínavý, celkem dost krvavý a konec jsem tedy opravdu neodhadla. Ve vyprávění se střídá několik postav, děj je proložen vhledy do pachatelovy minulosti. To mi vždy přijde zajímavé. Hlavní vyšetřovatel mi připadal celkem dost hloupý. Hodně se řeší i jeho osobní život. Zdálo se mi dost podivné, kolik osob (včetně vyšetřovatelů se vztahem k věci) mělo k vyšetřování a informacím z něj přístup. Myslím, že takhle to opravdu fungovat nemůže. Z některých detektivek vyloženě čiší, kolik práce si autor dal, aby se seznámil s policejní prací. Z této nikoli. Zápletka a motivy smysl dávaly, ale přišlo mi, že pachatele vlastně objevili úplně náhodou, moc jsem nepobrala, jak k tomu dospěli, byť jsem si těch pár stránek s tím zásadním zvratem přečetla asi 3x.

Souhrnem tedy mohu říct, že Číslo 20 si budu pamatovat jako napínavý krváček s překvapivým rozuzlením, ale nelogickým vyšetřováním s pochybnými dějovými skoky a plochými postavami. Kniha mě neurazila, ani neuchvátila. Znovu si ji asi nepřečtu.

Několikrát je zmíněn Kopírák a jeho případ. Jak už jsem zmínila, Kopíráka jsem nečetla, ale pokud jsem to správně pochopila, v Čísle 20 je jiný vyšetřovací tým. Nějaké to jméno tam v souvislosti s Kopírákem zmíněno bylo, ale alespoň já ho okamžitě zapomněla, takže bych řekla, že čtení Kopíráka by mi to případně nepokazilo.

20.03.2024

Do poslední chvíle jsem netušila kdo je vrah. Líbilo se mi to.

19.03.2024

Strašně ráda bych knihu vychválila ale, bohužel to nejde.
Připadala jsem si jako bych četla trošku upravenou verzi knihy Za zamčenými dveřmi bylo to hodně podobné.
Kniha se četla dobře, ale chyběla mi tam nějaká originalita, nějaký moment překvapení něco co není v každém druhém thrilleru.
Vzhledově je kniha moc povedená, ale ten obsah už není nic moc.

19.03.2024

Jedna z nejočekávanějších knih roku? A to se, prosím, měří jak? Tři lidi z pěti na poradě hlasují pro? Ale nechme stranou tyhle nadutý prohlášení, byznys je byznys a marketing prostě občas musí udělat z h*vna kaviár, což se ukázalo už u Kopíráka. A teď tomu není jinak.

Minule vlastní „invence“ spočívala ve využití praktik slavných zabijáků, teď autorka bere kde se dá - hlavní padouch je lékař, co si odpykává doživotí a jakmile za ním detektiv přijde, jako by autorka přepsala scénu ze setkání Hannibala Lectera a Clarice Starlingové. Jen místo nevinné mladé agentky, kterou budí ze spaní naříkání jehňátek a jejich interakce s Lecterem je nádherně mrazivá na místě stojí detektiv, co ojíždí vše co má nohy a ruce a má životní trauma z rozvodu a neustále je nám zdůrazňováno, jak je chudák v hajzlu.

Pak tady máme linii otec sériový vrah - dcera nesoucí si břímě jeho činů. Dva roky před Číslem 20 vyšla kniha Freidy McFaddenové Za zamčenými dveřmi (u nás letos), vyústění tohohle rodinného dramatu je tady totožné, včetně jednoho zásadního detailu. WTF? A to kvůli spoilerům nerozeberu jinou scénu, tak trochu připomíná pointou závěr kultovního filmu Sedm, jen je tady naprosto tupě podaná.

V Čísle 20 není prakticky nic, co jste nečetli jinde - že vrah sedí v base a všichni začnou řešit, kdo je jeho následovník, což je jedno z největších klišé, stejně jako neschopnost policie, která je tady totálně mimo a zatímco co někdo kosí lidi ve velkém v rozmezí několika málo dní, oni běhají z místa na místo a řeší si rodinná dramata. Momentů, kdy si klepete na čelo, nebo kroutíte hlavou nad dialogy jak ze slohovky ze základy je tady víc než těch, co alespoň za něco stojí. Škoda papíru, ale hlavně že je ořízka.