Čistec

17.02.2024 5 z 5

nicandra

Obrazné, poetické, pěkný jazyk.

1

23.10.2022 5 z 5

mirektrubak

„Nakasaná, na ostrově na dvou bidlech
síť, zem pod ní flekatá šelma.
A keře hlavy ve vodě,
jak by jí o přítrž mluvily do duše…

z majetků, z parád jen obvodové zdi.

Dělat že se ještě nesmráká,
není už asi ani lež. Ani dětinská kuráž.

Svatozář věcí, co jen jsou.
A cinkrlata bicích a mobilů a hvězd,
od sběrny zrzy záře bravurní nestvůry
starého železa —

vše stromy bližní, plané, štěpované, šlechtěné
si v rosách vylévají srdce.

A všechno v řeči, které se už neučí.
A všichni všeho plné náručí.“

Před mnoha lety jsem v nějaké místní diskuzi četl, že nejsou akceptovány komentáře, které obsahují pouze citaci z díla a žádné uživatelské slovní hodnocení. Jenže já k téhle sbírce nic vlastního dodávat nechci, snad jen banální tvrzení, že se sbírek od Karla Šiktance, které jsem teď prozkoumával, je tahle mému srdci nejbližší. A přidat informaci, že na stránkách pražské knihovny je volně ke stažení. A že ji sice doporučuji, ale že si zároveň myslím, že mnohem lepším doporučením, než mé pokusy o popsání nepopsatelného, jsou právě ty vložené úryvky.

„Vítej, mé přítmí…
Zbaven na vteřinu smyslů
a pravd a lstí a skvostů vlastních jmen,
nevím, co hora a co hlubina.

A co je po smrti. A co se začíná.
Bůhvíco bezmezí. Bůhvíco holej dům.

A co tvůj něžný chvat. A co můj nerozum.

Zbývá to rozhoštění tmy —
a v letmém vanutí nějaké nápěvy
(„ach kde mě úplněk…
a kdo to bože ví?“)

nějaká nářečí, nějaká procesí,
co ani neceknou i řvou jak na lesy…

nežli se rozsvítí město.“

8

30.12.2021 5 z 5

666Jitka

S odchodem na věčnost českého významného poety jsem si musela připomenout jeho básnickou tvorbu, která se v této sbírce poezie, psané nádherným českým jazykem, toulá krajinou, kde vyrostl a vzpomínkami na dětství a mládí Karla Šiktance.

81