Čistý
Julianna Baggott
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202019/bmid_cisty-cisty-rdI-202019.jpg
4
351
351
Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk. Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi sama o sobě líbila. Začátek mi přišel trošku zmatený, ale časem jsem se zorientovala :D Ani jsem nevěděla, jestli mi je více líto těch lidí venku nebo vevnitř v Dómu. Ti venku na tom byli hůř v každém ohledu. Jak fyzicky, tak psychicky. Ti v Dómu byli vzhledově nepoškození (zní to divně, ale mě nic jiného nenapadlo) a vzdělaní. Ale žili ve lži. Ještě dlouho jsem potom o knize uvažovala. Už se těším na pokračování :D
Po nějaké době od dočtení musím lehce pozměnit svůj názor. Příběh byl dobrý, to ano (ikdyž, ve druhé polovině nastalo pár okamžiků, které jsem autorce příliš nevěřila), ale řekla bych, že na rozdíl od Hunger Games - jejichž fanouškům je na obálce doporučován - si ho za dva za tři měsíce nebudu pamatovat. Další věc, která hovoří spíše v neprospěch knihy je fakt, že je mi v podstatě jedno, jestli si přečtu pokračování nebo ne. Na druhou stranu musím říct, že první díl HG mě taky moc nebavil. Takže uvidíme :-)
Námět knihy se mi neskutečně líbí. Konečně provedení sice není zas až tak boží, ale i tak je to paráda. První část knihy mě vyloženě fascinuje - nejsem si jistá, co to o mně vlastně vypovídá, ale whatever, a zároveň trochu děsí. Každopádně je to jedna z nejpovedenějších dystopií vůbec. Ve chvíli, kdy se tam objevuje "Čistý" to nabírá trochu jiný směr, ale za mě dobrý. Postavy mi sem tam přišly trochu nedotažené, ale celkový dojem to nekazí. Rozhodně mi to stálo za přečtení.
Hodně dlouho jsem kolem ní chodila v knize a pokaždé jsem v ní listovala. Jen jsem pořád nevěděla, jestli bych jí vůbec četla. Nakonec jsem si řekla, že teda dobře, že jí zkusím a koupila jí (nálepka Pro fanoušky Hunger Games na mě taky trochu zapůsobila). A pustila jsem se do čtení.
První věc, která mě napadla po otevření knížky? – Pane bože, co je to za jména? Nejen že vypadají divně v textu, já si ani nejsem jistá, že je dobře čtu. Lyna pro mě byla Linda, Partridge byl prostě Patrik a bylo =D. Akorát Pressia se četla z těch všech jmen nejlíp - a to ještě nemluvím o dalších, která se v knize ještě vyskytly. Dobře, dost ke jménům.
Začátek byl dosti nechutný a docela mi dělalo problém si vše představit (asi jsem zvyklá na horory a v mé fantazii to bylo horší než v knize – kdo ví). Každopádně je to zase jiný náhled na společnost po apokalypse a musím uznat, že není vůbec špatný, byť je svým způsobem dost ošklivý a skoro nepředstavitelný (alespoň zpočátku určitě).
No,měla jsem obrovský problém se „splynutím“. Nedokázala jsem si ve své fantazii vše tak nějak představit. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se s prostředím a se vším okolo tak nějak zžila.
Občas jsem se přistihla, že některé pasáže čtu i třikrát, protože se tam kolikrát seběhlo všechno tak rychle, že jsem tomu až nevěřila a potřebovala jsem se ujistit, že se to opravdu stalo.
S Hunger Games bych knihu nesrovnávala vůbec, protože v každé sérii jde o úplně něco jiného. Každopádně vidět tuhle knihu zfilmovanou by mohlo být velmi zajímavé – hlavně z pohledu na lidi mimo Dóm a na krajinu poznamenanou spadanými bombami.
Za mě určitě 4 hvězdičky a těším se na pokračování – už jen kvůli tomu epilogu! (Ano, naštval mě =D)
Začátek byl těžký a dost nechutný, než jsem si na celou situaci zvykla, ale zvykla jsem si a právě díky těm abnormalitám bylo čtení zajímavější. Vadila mi er forma, která mi vadí téměř ve všech knihách, mám mnohem raději, když vypráví přímo postavy. Vadila mi jména, ani pořádně nevím, jak bych je vyslovila, nebo spíš nevím, jak bych je vyslovila, aby mi nezněla tak nepříjemně nepřirozeně :D.
Zajímavé však je, že i přes všechna ta negativa mě kniha dokonale vtáhla do příběhu, takže mi na konci bylo až smutno že končí, a další díly jsou v nedohlednu. Určitě stojí za přečtení, není dokonalá, ale má velký potenciál a skrývá v sobě víc, než se na první pohled zdá, takže další díly by té dokonalosti mohly dosáhnout.
Navíc - ta nádherná obálka :).
Kniha Čistý je rozhodně kvalitním začátkem antiutopické trilogie, ale...
Z knihy mám divný rozporuplný pocit. Děj se mi líbil - byl převážně svižný, ale nemohu říct, že by mě vtáhl do děje a nutil mě hltat stránku za stránkou jako Hunger Games. V tomto případě je nálepka "pro fanoušky Hunger Games" opravdu jen prostředník k prodeji. Děj knihy má silné i slabé momenty, ale celkově mi na tom pár věcí nesedělo. V hlavě mám stále pár otazníků a stále si o některých věcech říkám - 'jak? proč?'. Ano, autorka se snažila vše vysvětlit, ale jakoby pár věcí opomněla. Každopádně jsem si ale čtení užil a proto silné 3*. Ovšem jestli se budu honem rychle hnát do pokračování to netuším... asi takhle - Kdybych měl doma už druhý a třetí díl, asi bych toho momentálně litoval.
Do knížky jsem se pustila hlavně kvůli zvěstem, které o ní šířila Jota. Ostatně i na obálce se píše, že fanoušci Hunger games nepřijdou zkrátka. A musím říct, jo, stálo to za to. Bezútěšná atmosféra světa sežehnutého radioaktivní bouří. Lidi a nelidi, kteří už dávno zapomněli na slušné vychování... Naproti tomu Dóm - ráj, který se pod nadýchanou mašlí stává neodvratně peklem. A spousta smrti na každém místě. Jen mi trochu překáželo, jak rychle dokázala Pressia najednou všem důvěřovat. Na to, jak dlouho přežívala díky nedůvěřování nikomu zvenčí, kývala na různé druhy koalic překvapivě rychle. Nemůžu nepochválit krásnou obálku, ta se doopravdy povedla. Ani mi nevadilo, že tentokrát se autorka nepřiklonila k ich-formě. Ačkoliv by to možná pomohlo čtenáři se lépe orientovat, když se rozhodla sledovat jen linie kladných postav, které příběh "táhnou". Co se týká již zmíněných Hunger games, zase tolik bych si nefandila. Je to něco úplně jiného - neříkám lepšího, nemůžu říct horší. Je to o gustu každého. O tom, co komu v postapo knihách sedí. Na další díl se těším.
Ujel mi bus, a kam jim zamířit na volnou hodinku, než do knihkupectví. U každé knihy, co mě zaujala, jsem si vyjela recenzi na databázi, a nakonec zvítězil Čistý nad Asylum. Podle recenzí jsem čekala nějaký masakr, při němž mi bude naskakovat husí kůže a nebudu pak dva dny jíst.
A dostala jsem post-apo laděného křížence survival thrilleru s prvky románu. Nepřitáhl mě tak, jak jsem čekala, dokonce jsem, proti svému přesvědčení, knihu dvakrát odložila, ale musím uznat, že je v tom kus poctivě odvedené práce, nečekané, smysluplné a syrové práce. Práce, u které se možná i příště na chvíli zastavím a nechám mozek a oči opět splynout s řádky dalších dílů.
Co jen říci... přiznejme si, že nejlepší fantasy a postapo příběhy jsou právě ty, které na nás působí reálně. Díky tomu se můžeme do příběhu více vžít a lépe jej "prožít". Začátek této knihy mi ale příliš reálně nepřipadal, což je pochopitelné. Protože zde nenajdeme žádná kouzla, je o to horší nějak uznat, že člověk po explozi dokáže prostě jen tak... splynout. A většinou i žít dál. Nerada bych spoilerovala, proto to nerozvedu konkrétněji, nicméně ti, kdo četli, jistě pochopí.
Po autorčině sice strohém, nicméně dostačujícím objasněním tohoto jevu, jsem si pak knihu dokázala užít daleko více (až na bojové scény... ty jí ale odpusťme, přece jen, je to žena. :-))
Celkové hodnocení tedy dobré, určitě si přečtu další díl. A Bradwella bych chtěla domů. :-))
Opět distopický příběh, opět se nám autorka snaží dát myšlenku zničeného světa a ukázat nám, kam pomalu spějeme. Takových knih tu dnes máme tisíce, ale každá je svým způsobem originální... Kniha je čtivá a určitě se budu těšit na další díl.
Mám tak strašně smíšené pocity jako snad nikdy. Čistý jako takový se mi vážně, vážně hodně líbila, ale zároveň tu je pár faktorů, který tohle nadšení ovlivňují.
Co musím říct je to, že je to jedna z nejzvláštnější dystopických knih. Autorka si hodna pohrála s fantazií a vymyslela postapokalyptický svět, který mě nenechával chladnou. Z určitých pasáží jsem měla až husinu. Neříkám, že něco bylo úplně... lehce odporné, ale rozhodně to není svět, do kterého bych se chtěl podívat. Ne, žádné Bradavice.
Co se mi na ději až tak nelíbilo je ten vsunutý milostný příběh. Asi to tak už prostě v takových knížkách být musí, ale tady se tomu dalo docela dobře vyhnout a bylo by to skvělé dílo i bez toho.
Sečteno a podtrženo, vubec netuším, jak to celkově ohodnotit. Ale rozhodně to stojí za přečtení. Doporučuju.
U této knížky jsem nemohla jíst. A jestli něco miluju, je to obědvání s knížkou. Ale tady to nešlo, jídlo vždycky dostalo podivnou pachuť, sotva jsem došla k popisování "splynutí".
To slovo ve mně zakořenilo. Má barvu, má chuť a má i pach. A nic z toho není příjemný.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, možná to bylo proto, že úvod mě totálně rozsekal a já četla po kouskách, jelikož jsem ty kousky celkem dlouho rozdejchávala.
Pak jsem se ale se "splynutím" smířila....? Ne, to není to pravé slovo, prostě jsem ho tolerovala... a knížku shltla jedním dechem.
Jsem ráda, že už příští týden vychází druhý díl, nemůžu se dočkat...
Tož tak :)
Hned na úvod musím říct, že mě fascinuje ta nádherná obálka. Ta prostě praští člověka do očí. Neřekla bych, dle mého, že se k dané problematice či tématu v knize hodí, ale je prostě úchvatná. Kniha sama o sobě se celkem dobře čte, je svižná a čtenáře upoutá! Autorka se každému jednotlivému piditématu skvěle věnovala, dobře se informovala - hodně je rozvedla. (Musím přiznat, že něco na mě bylo moc, jelikož jsem tomu tolika nerozuměla (oblasti fyziky, technologie, apod.), ale to není vůbec důležité.) Bylo skvělé, že pohled byl jak z jedné, tak i z druhé strany (Pressia, Partridge). Byly tu krásně nastíněné dva (3 i 4) jiné způsoby života. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila. Vlastně byli sympatičtí všichni "kladní" hrdinové. :) Např. pro El Capitana a jeho bratra jsem čekala lepší osud, já vím, je to teprve první kniha, všechno se může změnit, ale i tak. Ti zbylí se tak nějak spárovali a chudák El... :-/ Důležité, ale je, že má srdce na pravém místě. :)
Musím přiznat, že jsem asi neočekávala od knihy to, co se mi naskytlo, ale jsem ráda. Bylo to možná ještě lepší. Příběh byl vymyšlený, ale postavený na určité pravdě, realitě, ošklivé minulosti. Atomový útok, zdegenerace - to všechno se stalo! Kolikrát jsem psala u "podobných příběhů" (témat), jak mi běhá mráz po zádech, když si jen představím, že se to může klidně stát. V dnešní době, nám všem na téhle planetě. Tohle není výjimkou. Určité pasáže, mě doslova rozsekaly. Ten děj je tak naprosto nepředvídatelný! Když se zdá, že je vše "v pořádku", tak jste na omylu. Najednou bum a převrat o 180°! Neuvěřitelné. Tohle ze spisovatelů umí jen málo kdo. Klobouk dolů. :) Mám chuť napsat, že příběh byl krutý, ale zároveň milosrdný - přesto váhám. Těžko říci, jestli to je pravda. Zarážející, fascinující, zničujicí a silný - to všechno děj byl. Těším se na pokračování, jednoznačně. Nemůžu jinak, než doporučit. :)
Tuhle knížku jsem hrozně chtěla, zajímala mě a děsně mě potěšilo, když jsem ji vyhrála v soutěži od Joty. Takže jen co jsem ji dostala do rukou, musela jsem se na ni vrhnout. A první co mě čekalo byl šok, neskutečný šok z toho, jak spisovatelka popisuje počátek příběhu. Pak už jsem byla uchvácená neskutečnou silou knihy, neuvěřitelnou fantazií samotné tvůrkyně a propracovanost děje.
Pro mě to bylo dokonalé, skvělá knížka a nemůžu se dočkat druhého dílu. Už abych ho mohla číst.
Tuhle úžasnou knížečku jsem si chtěla koupit, ale nakonec ji člověk vyhrál u joty a upřímně? Jedná se o naprosto strhující dílo, se zajímavým stylem psaní, díky kterému člověku naprosto mrazí v zádech. Autorka je, ale naprostý talent, protože děj knihy je nepředatelný a proto je kniha o to zajímavější.
Určitě bych knihu, ale nesrovnávala k Hladovým hrám, protože kniha má úplně jiné poselství, tato kniha totiž člověka nutí přemýšlet o neuvěřitelně stvořeném světě a těšit se na pokračování, které doufám jota brzo vydá, aby člověk mohl přijít na další překvapení neuvěřitelně vytvořeného světa.
Přemýšlela jsem hodně nad hodnocením. Zpracování je výborné. Čtivé to je úžasně. Ale stále mám takový divnou pachuť ... něčeho zkaženého ... jako bych si stále říkala brrrrr a oklepala se. Já vím, že to nejspíš je záměr. Kniha má nejspíš otřást ... což splňuje na jedničku.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad slovem splynutí .... od přečtení mám to slovo v hlavě stále. Je to zvláštní, odpudivé, hrozně jinaké. Splynout s něčím a fungovat, žít dál.
Další díl se chystám přečíst určitě, jsem zvědavá jak to půjde dál.
Ale není to knížka, kterou bych si hýčkala.
Wau... Kniha se mi líbila... Obdivuju autorku a její fantazii, příběh popsala úplně neuvěřitelně, až to bylo uvěřitelné...
Úžasné, strašlivé, nádherné, depresivní, neuvěřitelné, napínavé, uskutečnitelné… Táááákový uragán pocitů ve mě tato kniha vyvolala. Bylo to tak děsivé, až to bylo krásné. Příběh je skvěle propracován, barvitě popsán a i když je to vymyšlená budoucnost. Tak mě mrazí, že je možné, že by to mohla být realita, že by jsme takto mohli skončit. Připravte se, že kniha vás nenechá klidným. Svět po katastrofě je popsán se všemi hrůzami co se zde nachází a přes to všechno autorka do toho mistrně skryla to pěkné, co v nás zůstává.....
Knihu jsem vyhrála v soutěži od Neoluxoru, sama bych si tento žánr nevybrala, sci-fi není moje parketa. Když už jsem ji tedy měla, tak jsem ji i přečetla:) Dobrý příběh. Napínavý. Není to o něčem, co se už stalo, ale co se může stát, pokud lidstvo nezmění svůj žebříček hodnot.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie boj o přežití mutanti pro dospívající mládež (young adult) postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Čistý |
| 2013 | Láska v Provenci |
| 2012 | Krasojezdkyně/ Tichý muž/ Dům v Provenci |
| 2015 |  Splynutí |
| 2016 | Oheň |
Velice zajímavá a chytlavá knížka, kde chcete vědět jak to pokračuje a nechcete se s ní odloučit. Pokud vás baví téma, které se týká možné budoucnosti. Doporučuji tuto knížku :)