Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y
Lenka Blažejová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505043/bmid_cita-xPF-505043.jpg
4
128
128
Proč svět nutně potřebuje citlivé INTROVERT(k)Y. Jsi introvert nebo citlivka? Jestli ne ty, tak určitě někdo z tvých blízkých. Proč je to fajn a proč nás svět nutně potřebuje? To se dozvíš v knížce! Ilustrovaná knížka o cestě k přijetí své křehkosti a jinakosti. Pro citlivé introvert(k)y, aby uvěřili své vnitřní síle. A pro ostatní lidi, aby nakoukli do jejich hlubokého prožívání. Pro čtenáře všech věkových kategorií.... celý text
Přidat komentář
Překvapivě dobrá kniha. Čekala jsem jednu z mnoha zaměnitelných seberozvojových knih na téma "nejdřív musíš začít mít rád sám sebe", které v horším případě bývají šmrncnuté ještě ezoterikou. A kdepak! Cíťa je nanejvýš citlivě a upřímně napsaná kniha. Současně se potvrzuje, že formát komiksu knihám tohoto typu nejvíce sluší - kniha není přehlcená textem, kresby jsou milým a trefným doplněním, čtenář se může nad každou stránkou zastavit a přemýšlet. Být učitelem, vpašuju knihu mezi doporučenou četbu, může napáchat spoustu dobra.
Dneska to bude taková polorecenze doplněná o životní zkušenosti. Pojďme se na to podívat. Rovnou říkám, že tuhle knížku jsem měla mít v rukou daleko dřív, ideálně v pubertě.
Jsem obklopena samými extroverty, pro které je nepředstavitelné být chvíli bez lidí. A já to miluju. Slyšeli jste někdy označení introvert v hanebném slova smyslu? Já ano. A NEDEJTE SE! Není nic špatného na tom být extrovert, ambivert ani introvert. Prostě každý jsme nějaký. A to přesně ukazuje tahle kniha.
Když jsme u těch zkušeností - stalo se vám někdy, že jste třeba vnímali lidské emoce beze slov? Mně ano, jsem hypersenzitivní. Na jednu stranu super věc, ale když vám přijde extra rozčílený člověk, nebo jste svědky neustálých hádek, tak je to děs.
Tato úžasná knížečka opět ukazuje, jak s tím pracovat, jak přijmout sebe samu a hlavně jak si stanovit hranice. Dost často se na nás lepí emoční upíři a na ty velký pozor.
Cíťa je dokonalým průvodcem a rádcem pro nás, menšinu. Vede nás k tomu si uvědomit, že svět nás potřebuje a že jsme absolutně ok. Já jsem se díky tomuto naučila říkat ne, nenutit se do situací, které mi nejsou příjemné. A také jsem se naučila vážit sama sebe!
Cíťa je opravdu pro všechny věkové kategorie a já ji doporučuji všemi deseti. A doporučuji ji dát přečíst i svým nejbližším, pokud nejste na stejné vlně. Víc vás pochopí.
Kniha, která nám předkládá vnitřní svět introvertů a citlivých lidí.
Na tuhle knížku jsem dlouho čekala a jsem ráda, že se konečně objevila i u nás v knihovně! :)
Kniha je rozdělena do různých kapitol, autorka zde sdílí svou vlastní cestu a boj, odborné názvy a články či příběhy známých introvertů!
Kniha se mi líbila, pravdou je, že za sebe mohu říci, že mi stačilo si ji přečíst jednou a znovu už po ní nejspíše nesáhnu.
Spoustu věcí mi bylo blízkých, především svět fantazie, touha se někomu zavděčit, pitvání věcí do nejmenších detailů, odsuzující pohledy a názory ostatních i častý boj se sebou samým.
Jsme ale jací jsme a nic není černobílé :)! Jsme každý úžasný svým vlastním osobitým způsobem. Teď už jen najít si skupinu lidí, která to uvidí stejně jako my a my budeme moct být sami sebou :)!
„I tichý člověk může zatřást světem.“ (Mahátma Gándhí)
Knihu mi doporučila (v mezinárodní den introvertů) majitelka malého knihkupectví u nás ve městě (bohužel již neexistujícího). Ležela mi pak nějakou dobu doma a teď přišla její chvíle, protože jsem chtěla „něco lehčího“ na čtení.
Jsem introvertka. A díky mojí sečtělé (a též introvertní) mamce to o sobě vím „dávno“, takže jsem v dětství/pubertě nikdy netrpěla pocity divnosti a jinakosti, tak jak to popisuje autorka. Ano, dělá mi problém mluvit před lidmi a je hodně věcí na kterých pracuji, ale vím jak se dobíjet a svoji introvertní stránku beru jako přednost, ne jako něco co by bylo na překážku.
Cíťa mi přijde jako česká nekomiksová (leč grafická) verze knih od Debbie Tung, jež jsem přečetla, a která je v knize také zmíněna. Ilustrace jsou hodně specifické, celá kniha je laděna do modré, černé a bílé barvy, ani nevím, jestli se mi to líbí nebo ne…spíš ano, ale co se mi líbilo určitě byly slovní hříčky a k nim ilustrace (např. cítím se nepouŽITELNĚ a k tomu obrázek ženy s datem expirace na sukni, cítím se opuŠTĚNĚ a obrázek štěněte apod.)
Líbila se mi sedmá kapitola o známých introvertech a slavných citlivkách, mohla být klidně obsáhlejší a informačně detailnější.
Smála jsem se nad ilustrací vyjadřování emocí některých introvertů navenek, protože takto mě někdy popisuje manžel (žádná změna výrazu obličeje na škále různých emocí).
Trochu mi vadila nespisovná čeština v bublinách, působilo to na mě při čtení rušivě, ty skoky ze spisovné do hovorové češtiny.
Knihu bych asi nedoporučila úplným „začátečníkům“, kteří o introvertech vůbec nic neví, protože je to takový hodně obecný průlet všemi možnými tématy (někdy to na mě působilo až chaoticky, takový pelmel informací, což nemyslím ve zlém, ale postrádala jsem tam větší hloubku a propojenost). Ale pro ty, kteří už ví „o co go“ je to na české poměry podle mě dobrá kniha. :)
„Nikdy nebudeme dokonale připravení a nikdy nebude ideální čas.“ (str. 153)
„Dávejme ze svých přebytků, ne ze zdrojů.“ (str.160)
Knížka spíše pro náctileté, pro které muže mít tahle graficky povedená kniha přidanou hodnotu.
Vzhledem k obecně vysokému hodnocení, jsem asi čekala trochu víc. Tohle je taková ta krásná knížka vizuálně, ale obsahově to není nic světoborného
Právě jsem dočetla, přečteno jedním dechem a jsem vážně nadšená. I když jsem si ji půjčila z knihovny, už si ji objednávám a budu ji doporučovat svým klientům v terapii. Myslím si, že mnoha adolescentům by se po přečtení mohlo ulevit, že v tom nejsou sami a nejsou zase tak divní. Moc se mi libily vtipné ilustrace a zábavná forma zpracování.
Jako hezké, ale nic objevného. Číst tuto knihu někdy v pubertě, asi bych jí ocenila více.
Jednoduše a zábavně napsán základ. Za mě se dílko moc povedlo. Měli by číst i ti extroverti, aby pochopili tiché lidské myšky.
Kniha je velmi empatická citlivá a má krásné ilustrace i pár zajímavosti na jedno přečtení není špatná ale to je tak vše čekala bych víc a především komokexnější obsah
Nejdřív jsem se lekla, protože popis autorčina dětství byl pro mě trochu šokující, já naštěstí takové zkušenosti nemám. Nějak jsem se s knížkou nemohla ztotožnit (i když pár chvil u nás bylo taky krušných). Ale pak se knížka rozjela do všeobecného popisu konkrétních pocitů, které zažívám dnes a denně. Za mě super a naprosto skvělé ilustrace.
Kniha je krásně originálně ilustrovaná. Obsah je čtivý a jakožto popis introvertů a toho, co mohou prožívat nabízí hodně.
Problém pro mě osobně trochu byl, že jsem knihu měla do hodiny projitou a pak prostě... člověk neví co by. Tím, že knížka má vysoké hodnocení jsem vlastně očekávala i trochu vyšší přidanou hodnotu. Ke knížce je tedy cvičebnice, ale ta je pro mě spíš nepoužitelná, když tak 90% věci jsem o sobě věděla, jen to pomohlo je k tomu, že byly vše na jednom místě. Mám smíšené pocity.
Zdálo se mi, že pro autorku introvert rovná se nesebevědomý člověk. Když pominu tenhle fakt, tak dobře pojmenovala, co se introvertům honí hlavou v každodenních situacích.
I tak mě obsahzklamal. Ale ilustrace byly originální, trefné a posunují knížku na vyšší level. Taky oceňuju seznam použitých zdrojů a rozcestník na další info.
Už jste měli někdy pocit, že čtete knihu o sobě? Že jste si říkali, ano, to je přesný, tohle dělám, takhle danou situaci prožívám? Autorka v knize trefně vystihla snad všechno, čím si introverti nebo citliví lidi procházejí a jako introvert to můžu snadno posoudit.
Sama mám ráda svůj klid, stačí mi mít kolem sebe pár blízkých lidí a nemám potřebu být středem pozornosti a často jsem se v knize tak poznávala a bylo fajn si k tématu přečíst i vysvětlení, proč to tak třeba máme.
Co musím také vyzdvihnout, je grafické zpracování celé knihy. Cíťa je krásně ilustrovaná kniha a s klidem můžu říct, že takovou knihu jsem v ruce ještě nedržela. Ilustrace se k tématu skvěle hodily a celou knihu jen podtrhly. Pro mě to byla zajímavá kniha a můžu ji doporučit
Přišlo mi, že kniha sice nabízí popis stavů, ale vlastně to působí bezvýchodně. Graficky je to určitě pěkné, ale obsahově už méně. Zdá se, že tam je všechno možné bez lepší struktury a záměru. Je tam mnoho stránek o různých autorech, kteří se tématu nějak dotkli (občas dost mimo - např. Břetislav Kafka není autor, který by měl být doporučován komukoliv, natož někomu, kdo má psychické problémy), ale vlastně tam není nic typu "co teď s tím".
Tahle knížka byla z trochu jiného soudku než autorčina prvotina, ale i přesto se mi zase moc líbila. Lenka Blažejová uchopila téma citlivých lidí a všeho, co s tím souvisí, velmi dobře. Obdivuju, co sem dokázala všechno vměstnat. Je skvělé, že je kniha opět nabitá velkým množstvím informací (ať už těch odborných, které si sama pamatuju z hodin psychologie nebo nějakých kuriozit). Celý text je podán citlivě a mile. Jedná se o opravdu perfektní vhled do jak vnitřního světa introverta, tak do toho, jak se takový člověk dívá na svět okolo sebe. Já sama v sobě polovičního introverta mám, takže jsem se ve spoustě věcech a situacích našla. Objevují se tu také krásné myšlenky a citáty. Grafika knížky nijak nezaostává za obsahem a mě si zase získala. To nejlepší na tomto kousku je ale poselství, které vysílá každému z nás je někdy pod psa, nemáme energii na okolní svět a chceme nikdy nevylézt z postele (a to je v největším pořádku). Za mě tedy jasné doporučení, pokud se zajímáte o takovou seberozvojovou literaturu.
V knize je spoustu momentů, ve kterých se introverti najdou. Řeknete si: "Ano, to jsem já. Tu situaci přesně takhle vždycky prožívám." Zjistíte, že v tom nejste sami, že stejné pocity má x dalších a že všichni se musíme po svém naučit, jak je zvládnout a zpracovat. A že nám rozhodně nepomůže to, když nás někdo bude do něčeho nutit. O to víc se zasekneme, budeme nepříjemní, podráždění a protivní.
Na kritiku a pochvalu reagujeme přesně opačně. S kritikou souhlasíme, víme, že jsme určitě my udělali chybu a hluboce se omlouváme. Pochvale nevěříme, protože přece není možné, aby v nás někdo viděl to dobré a ocenil naši snahu a píli.
Být v kolektivu velkého množství lidí, ačkoliv je paradoxně všechny dobře známe, nás činí uzavřenějšími a mlčenlivějšími, protože o náš názor přece nikdo nestojí. Raději se nebudeme plést do žádných rozhovorů, protože bychom určitě narušili zábavu.
Nepotřebujeme zažívat velké věci na odiv všem okolo, protože ty velké věci se odehrávají v našem nitru, kam málokoho pustíme. A ten, koho tam pustíme, se stává naší spřízněnou duší, kterou si opatrujeme. Jsme vděční, že se s ní můžeme podělit o maličkosti, které nás dělají silnějšími. I když pro mnoho lidí by to byly zbytečnosti, kdybychom je vyslovili nahlas. Pro nás, v našem světě, ale mají velký význam.
Tato kniha introvertům úplně neřekne, co by měli dělat, aby to neměli tak těžké. Ale vám extrovertům může částečně přiblížit naše vnímání. Že stačí na nás netlačit a jen nás nechat být. Až budeme připraveni, třeba se jednou otevřeme.
Tahle kniha je úžasná. Při čtení jsem měla pocit, jakoby mi někdo skutečně četl myšlenky... Autorka náramně vystihla snad všechno, čím si právě introverti i citliví lidi procházejí.
Grafická stránka knihy mě uchvátila. I díky komiksovému zpracování se mile čte a čtenář se tak více soustředí na text.
Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale po přečtení si ji MUSÍM pořídit i domů, protože se k ní rozhodně ještě vrátím
Cíťa je populárně naučný komiks o nás, introvertech a vysoce citlivých lidech.
Cíťa je o tom, že naše povaha a emoce nejsou nikdy uzavřená kapitola. Pořád na sobě musíme pracovat, být otevření komunikaci, pojmenovávat své pocity, pohnutky a problémy, snažit se je řešit jak se svými blízkými, tak třeba na terapii. Jestliže chceme, aby se cokoli změnilo, musíme k tomu zaujmout aktivní, a ne pasivní postoj, což je bohužel právě u introvertů trochu problém.
Knížka ke mně přišla v docela příhodnou chvíli, kdy jsem se potýkala s tím, jestli jsem pro některé lidi ze svého okolí opravdu tak divná a mám tak divné požadavky. Jelikož přesně tohle se v komiksu řeší, potvrdilo se mi, že až tak divná nejsem, což byla v danou chvíli docela úleva. :-)
I když s některými tezemi můžete v knize polemizovat či nesouhlasit, je určitě cenným příspěvkem k tématu duševního zdraví a duševní hygieny či osobního seberozvoje, naťukává se i téma introvertních rodičů či introvertních dětí a jak k výchově takových dětí přistupovat. Velmi se mi líbila i grafická stránka, veškeré ilustrace jsou vyvedeny v černé, bílé a modré barvě a působí na mě velmi příjemně.
Hodnocení: 4* z 5*
Štítky knihy
emoce, pocity rozvoj osobnosti, osobní rozvoj populárně-naučné publikace sebepřijímání senzibilita psychologie osobnosti introverzeAutorovy další knížky
| 2023 |  Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y |
| 2020 |  Moje rudá knížka |
| 2019 | Mému miminku: Průvodce po ztrátě miminka narozeného i nenarozeného |
| 2022 | Cíťa: Senzitivní sešit: Průzkumník vnitřního života |
| 2024 | Máma s tátou už nejsou spolu |
Cíťa je krásně napsaná a hlavně nakreslená kniha o citlivých lidech a introvertech. Tady jde hodně cítit, že je to kniha udělaná opravdu s láskou.
Autorka @blaze.je v ní popisuje svůj osobní příběh a dává ho do širšího kontextu dalších citlivých lidí. Co se mi líbilo úplně nejvíc, byly kapitoly Samota, ticho a naše zdroje a Jak na naše dary.
Taky se mi líbí, že se uvádí na pravou míru, že introvert není člověk, který by se s nikým nebavil, ale člověk, který čerpá energii zevnitř. Což u mě naprosto platí.
Posledních několik let totiž zažívám poměrně intenzivní pocit neustálého přehlcení - o čemž tady autorka také píše, nejen fyzického, ale i psychického, které mi nedělá úplně dobře a musím sama sobě slíbit, že energii je potřeba opravdu dočerpávat, nejen neustále odčerpávat. Protože každou buňkou těla cítím, jak musím zpomalit a nebýt jenom v nějakém vleku křečkova kolečka. Zatím to úplně nedokážu zrealizovat, ale často si představuju:
Třeba že se s dětma vydáme na pár měsíců někam karavanem a jenom BUDEME, nic víc. Že nechodím do žádné práce (kde teda už rovnou nechám každý den celou svou energii - a to mě ta práce poměrně baví), že si místo toho píšu všechny ty příběhy, které se mi honí hlavou, že nejsou žádné domácí úkoly, že vstáváme bez budíku a stresu, a že odpadnou všechny ty každodenní "povinnosti" ve kterých často už ani nevidím smysl. Strašně fandím lidem, kteří měli ty koule jít opravdu za svým srdcem navzdory tomu, co si o tom myslelo jejich okolí a neřekli si, že to nejde.
Tak vidím, že jsem se poměrně odklonila od dojmů z knížky Cíťa, ale jsem moc ráda, že mi opět připomněla, jak důležité je čerpat energii ze správných zdrojů