Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y přehled

11.11.2024

Kniha, která nám předkládá vnitřní svět introvertů a citlivých lidí.

Na tuhle knížku jsem dlouho čekala a jsem ráda, že se konečně objevila i u nás v knihovně! :)

Kniha je rozdělena do různých kapitol, autorka zde sdílí svou vlastní cestu a boj, odborné názvy a články či příběhy známých introvertů!

Kniha se mi líbila, pravdou je, že za sebe mohu říci, že mi stačilo si ji přečíst jednou a znovu už po ní nejspíše nesáhnu.

Spoustu věcí mi bylo blízkých, především svět fantazie, touha se někomu zavděčit, pitvání věcí do nejmenších detailů, odsuzující pohledy a názory ostatních i častý boj se sebou samým.

Jsme ale jací jsme a nic není černobílé :)! Jsme každý úžasný svým vlastním osobitým způsobem. Teď už jen najít si skupinu lidí, která to uvidí stejně jako my a my budeme moct být sami sebou :)!

23.08.2024

„I tichý člověk může zatřást světem.“ (Mahátma Gándhí)

Knihu mi doporučila (v mezinárodní den introvertů) majitelka malého knihkupectví u nás ve městě (bohužel již neexistujícího). Ležela mi pak nějakou dobu doma a teď přišla její chvíle, protože jsem chtěla „něco lehčího“ na čtení.

Jsem introvertka. A díky mojí sečtělé (a též introvertní) mamce to o sobě vím „dávno“, takže jsem v dětství/pubertě nikdy netrpěla pocity divnosti a jinakosti, tak jak to popisuje autorka. Ano, dělá mi problém mluvit před lidmi a je hodně věcí na kterých pracuji, ale vím jak se dobíjet a svoji introvertní stránku beru jako přednost, ne jako něco co by bylo na překážku.

Cíťa mi přijde jako česká nekomiksová (leč grafická) verze knih od Debbie Tung, jež jsem přečetla, a která je v knize také zmíněna. Ilustrace jsou hodně specifické, celá kniha je laděna do modré, černé a bílé barvy, ani nevím, jestli se mi to líbí nebo ne…spíš ano, ale co se mi líbilo určitě byly slovní hříčky a k nim ilustrace (např. cítím se nepouŽITELNĚ a k tomu obrázek ženy s datem expirace na sukni, cítím se opuŠTĚNĚ a obrázek štěněte apod.)
Líbila se mi sedmá kapitola o známých introvertech a slavných citlivkách, mohla být klidně obsáhlejší a informačně detailnější.
Smála jsem se nad ilustrací vyjadřování emocí některých introvertů navenek, protože takto mě někdy popisuje manžel (žádná změna výrazu obličeje na škále různých emocí).
Trochu mi vadila nespisovná čeština v bublinách, působilo to na mě při čtení rušivě, ty skoky ze spisovné do hovorové češtiny.
Knihu bych asi nedoporučila úplným „začátečníkům“, kteří o introvertech vůbec nic neví, protože je to takový hodně obecný průlet všemi možnými tématy (někdy to na mě působilo až chaoticky, takový pelmel informací, což nemyslím ve zlém, ale postrádala jsem tam větší hloubku a propojenost). Ale pro ty, kteří už ví „o co go“ je to na české poměry podle mě dobrá kniha. :)

„Nikdy nebudeme dokonale připravení a nikdy nebude ideální čas.“ (str. 153)
„Dávejme ze svých přebytků, ne ze zdrojů.“ (str.160)