Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Antoine de Saint-Exupéry začal psát Citadelu ve třiceti letech a z jeho vlastních výroků i ze svědectví přátel víme, že s ní doslova spojil zbytek svého života. Čím dál víc cítil, že ji nedokončí, ale pracovat na ní neustal. Ani nemohl, vždyť nehledal neosobní, nezávaznou pravdu o světě a smyslu lidské existence, ale svou vlastní cestu. Volná řada úvah, podobenství, fiktivních rozhovorů a příběhů zůstala nedokončena. I to je symbolické, neboť na otázky v Citadele vyslovené musí vposledku odpovědět každý sám za sebe. ... celý text
Přidat komentář
Citadela rozhodně není jednoduché čtení, a kdo čeká hezké citáty o životě, bude zklamán. Některé Exupéryho citáty se v ní objevují a uznávám, že jsem netušila, že pocházejí zrovna z Citadely, přesto je to spíše knížka autorových filosofických úvah o životě, lásce, smrti, vládnutí a o všem, co ho zrovna napadlo. Přiznám se, často jsem s ním nesouhlasila a přemýšlela, proč mi ta a ta jeho myšlenka nesedí a nemůžu s ní souhlasit... Jednou byla odpověď strašně jednoduchá a jindy jsem ji i přes přemýšlení prostě nenašla, byl to spíš vnitřní pocit nesouhlasu, než že by šlo o konkrétní důvod. I přesto, že to není lehké čtivo, tak je to zatraceně dobře odvedený kus práce, a kdo tuhle knihu odhodí s tím, že ho to nebaví nebo čekal něco jiného, tak vůbec neví oč se připraví... Jde o to, chvilku se zastavit, nehledat akční zážitky, pointy, děj či atrakci za každou cenu... Ne, jen se zastavit a chvíli zapřemýšlet, jako byste sledovali pouštní duny a klid karavany po ní kráčející, vždyť "Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka...", jak říká sám autor. A i přesto, že s ním často nesouhlasíte, tak po dočtení doslovu pochopíte, že možná právě o to mu šlo, ne o to, abyste s ním slepě souhlasili, ale probudili své myšlení k životu...
"Pravda, je špatné, když jeden člověk drtí stádo lidí. Ale to největší zotročení je jinde - když stádo drtí člověka."
Na tuhle knížku si člověk musí udělat klid. Je hrozně těžké ji číst. Není to knížka na zkrácení volného času! Ale to není žádné filozofické dílo.
Je v ní spousta myšlenek které se přez sebe převalují a konkurují si. Někdy jsem s myšlenkami souhlasila jindy ne. Stokrát jsem chtěla knížku odložit ale každou další větou mě to do ní zase vtáhlo. Donutila mě přemýšlet nad všedními věcmi a skutky z jiné strany. Uvědomit si že smysl každodenních věcí je úplně v něčem jiném. Rozhodně se k ní jednou vrátím a věřím že mi bude její obsah zase o něco bližší.
Citadelu jsem četl vícekrát. Je zajímavé, že pokaždé na mě zapůsobí něco jiného. Je pro mě jednou z mála knih, které dokáží ovlivnit myšlení. Čtení běžně považuji za oddychovou činnost. Citadela je výjimka.
Citadela rozhodně nebude knížkou, kterou přečtete během pár dní či týdnů. Nejde o nějakou lehkou četbu, ale rozhodně nebudete litovat. Tolik důvodů k zamyšlení jsem doposud v žádné knize nenašla. Rozhodně Citadelu zařadím mezi nejlepší díla, které jsem kdy přečetla a jistě se k ní budu mnohokrát vracet.
Kniha doslova napěchovaná životními moudry, filosofickými úvahami a rozjímaním o životě a jeho smyslu.
Citadela se rozhodně nedá strávit najednou, je třeba ji číst po kratších částech a delší dobu, aby se to, co vám sděluje, stihlo klidně vstřebat do vaší mysli.
Při čtení jsem zažíval podivnou uklidňující atmosféru jakoby bych byl někde na tiché poušti, přičemž mi nic nechybělo a vychutnával jen ten všeprostupující klid (a to nemám to vydání s velbloudy na obálce).
Rozhodně nechci tvrdit, že jsem knihu plně pochopil - ani jsem se o to nesnažil protože souhlasím se Sigasovým příspěvkem - "z téhle knížky sklidíte jen to, co ve vás už předtím samo vyrostlo". Takže vůbec nevadí, když vám nedojde úplně vše, ale už jen kvůli té jedinečné atmosféře - pocitu či jak to nazvat stojí knihu otevřít, v tichu se začíst a doufat, že alespoň jedno semínko padne na úrodnou půdu aby mohlo vyrůst něco nového dalšího - krásného.
Kniha plná pečlivě destilované moudrosti. Otázky smyslu lidského života se otvírají v prostých, názorných, ale přeci hlubokých a výstižných obrazech. Pro mě tak trochu zjevení - jak je možné říci pomocí pár prostých symbolů věci, na které učencům často chybí slova. Uzel, tvář, snop, čajová konvice. A jaký význam může najednou mít věta: “Dnes ráno jsem prořezal růžové keře.” Zkrátka nádherné. Na druhou stranu si dovedu představit, že pro někoho je Citadela jen nudné mentorování, protože z téhle knížky sklidíte jen to, co ve vás už předtím samo vyrostlo.
Ach, ano - Citadela změnila můj život. Alespoň pro dnešek. Jestli tomu tak bude i zítra, nevím. Ráda bych, kdyby její síla zpomalovat čas a nořit se do nitra věcí, očím neviditelných, přetrvala. Ale pro dnešek pro mě zůstává tichou modlitbou.
------
Poznámka pod čarou pro všechny budoucí čtenáře: Myslím, že je lepší začít od doslovu. Knihu to vrhne do zcela jiného světla. Ušetří vás to možná některých možných nelibostí. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. Doslov jsem četla asi v její půlce.
Kniha plná filozofie a veľkej pravdy o živote. Umenie podať hlboké myšlienky tak kvalitne a nádherne dokáže snáď len Exupéry. Je to proste kniha, ktorú môžete otvoriť kedykoľvek a vždy okúzli, nadchne, poučí a natrvalo ostane v nás.
Láska znamená a predstavuje mnoho, je hodna viac ako výchor slov. Láska nekričí, láska hovorí šeptom, len v tejto tichosti ju možeme počuť, zacítiť a prežiť. Po tom ako som už dávnejšie dočítal Camusov Mýtus o Syzifovi som sa zapovedal, že už niečo podobné čítať tak skoro nebudem. Pri tejto knihe je potreba sedieť v tichosti bez rušenia a striehnuť na každé slovo, ktoré Exupéry zveční na belobu listu papiera. Je to pre mňa prácne a dlhé čítanie, no kniha svojimi úvahami o ľudskej duši túto prácnosť dokonale vynahradila. Čo na koniec ?? Akými slovami ešte mám vyjadriť to čo sa slovami vyjadriť nedá ?? Slová sú zbytočné, ďalej staviam svoju citadelu k nebeským výškam.
Četla jsem ji s tužkou v ruce a podtrhávala si všechno, co mě zaujalo... Výsledkem je podtržená téměř celá knížka. Sice jsem ji celou četla jen jednou, ale k oblíbeným citátům se často vracím.
Toto je kniha na celý život, jak jsem jí měl v ruce poprvé,tak jsem jí přečetl jedním dechem, od té doby se k ní stále vracím, jako věřící ke své bibli. Četba v této knize nejvyšší moudrosti nikdy nekončí. Pokaždé můžeme objevit nový smysl věcí, nové uzly a nové myšlenky. Kniha si vyžaduje celkovou čtenářovu pozornost a soustředění, proto je dost čtenářů náročná.
Nejdříve jsem si ji půjčila z knihovny, záhy jsem zjistila že to nejde abych ji neměla při sobě a od té doby co jsem si ji koupila neopustila můj noční stolek.
Kdybych měl hodnotit formu bez obsahu, byl bych nadšený. Citadela je krásná meditace, jeden z vrcholů literatury. Ale pokud při hodnocení beru ohled i na myšlenkovou stránku, z pěti hvězdiček rázem dvě spadnou, protože přestože některé úryvky jsou hodné zapsání do sešitu s citáty, s celkovou Exupéryho představou světa zásadně nesouhlasím.
přečetla jsem pár stránek a musela jsem ji odložit...bohužel jsem ji absolutně nepochopila..
Nějak pořád nevím, co téhle knize zajišťuje tak vysoké hodnocení. Podle mě je to nudná filozofie vůle.
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Náročnější četba plná ničím neohraničených citatú, filozofický úvah, životních mouder a cedru. Trocha ušmudlaného papíru durch nasáklého potravou pro vnímavou mysl.