Čítanka jaro
Jiří Orten (p)
Obsahuje verše naplněné touhou po bezprostředním dětském vnímání světa, po bezpečí s matkou i v matce. Ideál harmonické jednoty člověka a věcí je rozbit pocity zmaru a absurdity lidské existence. Básně jsou často postaveny na kontrastu např. láska a zrada, válka a naděje aj.
Přidat komentář
Název sbírky napovídá mladistvou poezii. Tomuto očekávání odpovídají snad nejznámější básně z ní: Čemu se báseň říká a Toužící dívka. Ale nebyl by to Orten, kdyby (už i v této první sbírce) neprozkoumával to temnější.
Tuhle jsem neznal, ve výborech asi nebývá, nebo se mi jako čtenáři nevyjevila:
"O čem ví tesknota
V přestávce mezi životem a tam tím
kocourek s kamenem až na dně rybníka
pomalu vražedné andílky polyká
a tam to nepřichází tam to má vždycky čas
Vidíte kocourka? myslí si, že se vrátí
Co přivázali mu to tíha nazývá se
a luna již měl rád
do vody nahlíží a udivena zdá se
že na ni nemůže zamňoukat
neboť má oči obráceny jinam
A pije pije zvolna jako by se kál
za všechny stehlíky které dřív mordoval
za všechny okapy po kterých s deštěm běhal
na všechny kočičky na které zapomíná
v přestávce mezi životem a tam tím
co jde tak pomalu jako se chodí spát
když noc už minula a chtěl bys věčně spáti
bez pomyšlení na návrat"
Knížky veršů nečtu klasicky od začátku do konce, ale pomalu jimi listuji a čekám ... Čekám, jestli knížku zase pouze odložím na později nebo jestli mi něco padne do oka a do nálady. Tak ano, tato mi do oka padla a tyto verše mi zapadly i do nálady:
ČEMU SE BÁSEŇ ŘÍKÁ
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
V ústraní do hrsti vzlykat
a hodně míti rád
Slyšíš? To ona tiká
Tak zoufale si hrát
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
Snad víš že kolikrát
jsou slova strašně lichá
Bůh ústa uzamyká
nemůže více dát
Čemu se báseň říká
chtěl bys to udělat?
DÉŠŤ
Slyšíte déšť? Já též jej slyším
je jistě z peří housátek
tak měkce dopadá zatímco píši
a vrací se k nebi nazpátek
Slyšíte déšť? Jak byste neslyšeli!
vždyť celou noc vám oknem hrál
usínal když jste ještě bděli
a velmi něžně uspával
Slyšíte déšť? Na rozloučenou hraje
tam zůstaňte tam v dálce slyšte jej
jak ustává jak zvolna ustávaje
zaplaví dívčí obličej
Nejdřív mi to připadalo "jen" hezké, trochu naivní. Chtěla jsem dát tři hvězdičky. Ke konci mi to už ale připadalo krásné, vyzrálejší. Básně ke konci mi připadají smutnější, vážnější, objevuje se v nich smrt. U některých básníků je zřejmě pravda, že nejlepší básně autor stvoří, když je nešťastný. Na to, že se jedná o první sbírku, to je velmi dobré.
Jak ke mně přicházíš tak k jiným přicházelas
jako mne líbáváš tak jiné líalas
a stejným sevřením a stejným zajíknutím
se vzdalujeme na okamžik smrti
té které jednou vzdám se já
až přijde čas
Autorovy další knížky
| 2013 |  Elegie |
| 1986 |  Milostný listář |
| 1958 | Deníky Jiřího Ortena |
| 2012 | Ohnice |
| 1939 | Čítanka jaro |
V této sbírce je ještě Orten velmi mladý. Objevují se typické motivy nešťastné lásky a touhy. Zároveň vše prolíná fascinace smrtí, která Ortena už nikdy neopustí. Není to tak brilantní, jako jeho pozdější sbírky, ale už zde jsou záblesky básnické geniality. Na prvotinu velmi dobré.