Čítanka Neila Gaimana

22.11.2024

Četla jsem to dlouho, dávkovala si to, vždycky se vrátila a zase četla. Je to jeden ze způsobu četby, který autor doporučuje v předmluvě a pro mě to byla cesta, jak se vůbec s tak velkou masou povídek vypořádat. Povídky jsou totiž nesmírně různorodé. Krátké, dlouhé, někdy horůrky, někdy naopak vtipné až skoro glosy se známými postavami, někdy vyloženě náznaky dystopií či sci-fi. Objevují se postavy známé z jiných děl i nové. Mnohé povídky zanechají po dočtení nesmírně silný dojem. Je to obrovsky hutný průřez tvorbou a zahrnuje široký záběr témat i forem. Každý si v tom najde své. Snad jedinou výtku mám a to tu, že bych v knize nepotřebovala ty úryvky z románů, samotné povídky bohatě stačí.

18.11.2024

Průřez tvorbou jednoho z mých oblíbených autorů....našla jsem tu opravdu spoustu povídek, které dlouho nedostanu z hlavy a je moc dobře, že jsem se i s touto částí jeho tvorby mohla seznámit na jednom místě....ale...ale prostě u Gaimanových knih (a jak jsem si zjistila i povídek) to u mě funguje tak, že se na začátku tak trochu "oťukáváme," seznamujeme a pak se najednou ocitnu v úžasné řece, vezu se po proudu a prostě nechci, aby to skončilo. Ale ono to skončí a u těch povídek až příliš brzo. A to mě vážně štvalo, že mě ta řeka příběhu sotva jsem se trochu sklouzla prostě "vyhodila na břeh" a já zas musela začínat znova, i když jsem taaak moc chtěla ještě chvíli zůstat.

08.11.2024

Byl jsem velice spokojen

Gaimanova mysl je studnicí příběhů různorodých žánrů chytře si hrající s mytologií, historií a popkulturou a Čítanka je toho krásnou ukázkou. Chronologické řazení textů naznačuje jistý vývoj, nicméně i autora neznalý čtenář musí již od trojice povídek Rytířství, Záhadné vraždy a Trollův most mít v hlavě určitou představu, jaké příběhy Gaiman typicky vypráví. Postupy jsou si často podobné a i tak to pokaždé prostě výborně funguje. Částečně snad autobiografické povídky jako jsou Jezírko se zlatými rybkami či Fakta v případu zmizení slečny Finchové jsou proloženy výbornými fantasy kousky alá Sluneční pták a také výňatky z jednotlivých Gaimovových románů. Ty jsou zde dost možná až zbytečné, kniha by určitě zvládla stát jenom na povídkách. Ačkoli mám teď chuť znovu si přečíst Americké bohy (i kvůli dvěma "sequel" povídkám) a dát šanci např. Oceánu na konci cesty, který jsem doposud neznal; takže vlastně chápu, proč byly zařazeny. Snad jen Lovecraftovské alegorie se mi příliš nelíbily, ale uznávám, že to bude asi jen kvůli neznalosti původních textů.

12.03.2024

Souhlasím se vším, co je napsáno v komentářích Ridwen a Aykiru. Byl to příjemně strávený čas se spoustou emocí, plný fantazie, mytologie, hororu, legend, folklóru, vše okořeněné humorem, lehkým vypravěčským stylem, dobrými dialogy i poetickými popisy a přirovnáními.
Povídky, které se mě obzvláště dotkly, jsou: Říjen předsedá, Rytířství, Sníh, sklo, jablko. Báječné byly i holmovské povídky!

04.02.2024

Čítanka Neila Gaimana je stejně vhodnou knihou pro lidi, kteří se s Gaimanovou tvorbou teprve seznamují, jako pro lidi, kteří ho již dlouho znají a milují.
Vracet se k dílům, které jste si jako mladší zamilovali, je vždy trošku ošemetné a nejednou to doprovází pocit zklamání, následované otázkou (typickou pro každou zmařenou lásku), zda to také již bylo a vy jste to neviděli, nebo jste se jednoduše změnili a Váš vkus s tím.
V případě Čítanky však v mém případě k žádnému zklamání nedošlo. K povídkám, které jsem znala slovo od slova, a které jsem milovala, se přidali nové, které jsem si nepamatovala tak dobře, nebo je nedocenila.