Citlivka
Percy Bysshe Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411721/bmid_citlivka-0yG-411721.png
4
15
15
Ústředním tématem básně je květinová zahrada, která je pod ochranou nejmenované "krásné paní". S dojemnou péčí a láskou pečuje tato líbezná žena o ráj sněženek, sasanek, hyacintů, "pyšných tulipánů" a dalších okrasných bylin, mezi nimiž má místo i citlivka stydlivá, popínavá rostlina s velmi choulostivými listy, které se skloní i při nepatrném kontaktu. Jednoho dne ale ochránkyně sadu nečekaně umírá a po jejím odchodu dochází postupně ke zkáze celého "luzného luhu". Z citlivky "zbyl tu jenom zdraný vrak" a všechna půda postupně prorostla dravým býlím, plevelem a prašivinou. Shelleymu umožnil tento námět zamyslet se nad pomíjivostí času, nad světem, v němž dochází k "hrůzným změnám" a kde není nic trvalého. Život je "omyl, temnota a trest", nad nimi ovšem ční "láska, slast a krása", nesmrtelné pojmy, jež lidské smysly ale nedokážou ještě plně pochopit.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno:
2019
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
The Sensitive Plant, 1820
více info...
Přidat komentář
Mám s dlouhými básněmi problém... není to nijak osobní, ale zkrátka mám problém udržet tak dlouho pozornost (osvědčenou strategií je předčítat nahlas, ale... to se mi vždycky nechce...). Takže Shelleyho báseň už ke mně přistupovala s jistým handicapem. Myšlenka, která po první stránce převažovala byla; tohle napsal stejný autor jako "Love's Philosophy"? A tahle myšlenka u mě podstatnou část četby přetrvávala, i když jsem se ji snažila odstrkovat, jako nepodstatnou.
"I růže jak nymfy, když v lázeň jdou
A obnaží hruď svou plamennou
A odhalují, závoj po závoji,
Laskání vzduchu nahou duši svoji;"
V podstatě až po přečtení přišla myšlenka zajímavější. Především zásluhou popisku v knihovně: "...byla napsána roku 1820 krátce po smrti autorova dítěte." Smrti... 1820.... (!!!) To je obraz toho, jak se mi rozsvítilo. Proč? No, protože Frankenstein vyšel v roce 1818. Asi nelze úplně tvrdit, že obě díla inspirovaly úplně stejné události, protože Shelleyovi mezi roky 1815 a 1819 ztratili tři děti (a osobně se domnívám, že zatímco Frankensteina inspirovala smrt jejich první dcery Clary, Citlivku... spíše ovlivnila smrt druhé Clary a "Willmouse".). Přesto... tyto dva texty reagují na to stejné trauma a... společně vytvářejí nečekaný obraz a kontrast. Není snadné to vyjádřit slovy. Kde je Frankenstein plný syrové bolesti, tam je Citlivka nesmělá, plná opatrně vyumělkovaných emocí. Tím nechci říct, že Shelleyho bolest není upřímná, chci jen říct, že ani ve své vlastní básni si netroufne svému smutku dát volnost a být zcela upřímný. (Což není překvapivé, muži jsou naší kulturou učeni a nuceni neprojevovat smutek.)
Osobně se domnívám, že Shelley má lepší básně než je tato a nepřečetla jsem jich ještě dost, abych mohla vyslovit nějaký vypovídající závěr, ale... zdá se mi smutné, že jeho manželka je v hodinách literatury stále jen jakousi poznámkou pod čarou, když ho v mnohém překonává...
P.S. Tohle není básnická sbírka, jen báseň rozdělená do čtyř částí. Pokud tedy to starší vydání není obsáhlejší... (To jen kvůli komentářům pode mnou...)
P.P.S. Taky mi to přišlo hodně dantovské...
Krásná útlá sbírka básní, které ve mě vyvolaly takový koloběh života co se týče rozkvetlých květin ... od jary až zimu ...
Zase po určité době dokážu ocenit básnickou sbírku, i když je jen tak outlonká. První báseň ve mě probudila úžasné představy na to, když se na jaře příroda probouzí zpět k životu. Vše je plné energie a člověk skoro i slyší růst trávu. Druhá báseň věnována létu je hravá a energická. Stejně jako jsou letní sluneční paprsky. A ze třetí básně na mě dýchla podzimní a zimní deprese, kdy končí ta úžasná doba dlouhých dní, zelené a energické přírody a přes překrásný a barevný podzim příroda přechází do statické a pasivní zimy.
Ovšem v poslední básni jsem našla překrásně popsané soužení lidského srdce i rozumu:
"Neb láska, slast a krása nezná změn
A nezná smrti - naše smysly jen
To nechápou a pro to temno v nás
A pro svou slabost nesnášíme jas."
Autorovy další knížky
| 1962 |  Odpoutaný Prométheus |
| 1960 |  Lyrika |
| 1974 | Tři stálice |
| 1947 | Citlivka |
| 2011 | Překlady III – Sedm romantiků |
Ekniha zdarma, velmi zajímavá báseň. Citlivka stydlivá je opravdu zvláštní rostlina regující na každý dotek svěšením listů, případně i stonků. Báseň zřejmě zobrazuje životní cyklus, začínající růstem a radostí a končící zmarem a smrtí. Shelley ještě do básně zakomponoval mateřskou postavu zahradnice, po jejíž smrti přijde celá zahrada ku zmaru.
Dlužno ovšem dodat, že báseň má celou řadu různých výkladů. Podle jednoho z nich symbolizuje závěrečná invaze plevelu spláchnutí elity (citlivky - mimózy) podřadnou masou.