Důvěrnosti
Domenico Starnone
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454752/bmid_duvernosti-9ff-454752.jpg
4
96
96
Citová trilogie série
< 3. díl
Učitel a později úspěšný spisovatel Pietro je celý život vázán důvěrným poutem ke své bývalé studentce Terese, s níž prožil vášnivý vztah. Kdysi si totiž vzájemně svěřili kompromitující informaci. Vzniklá důvěrnost je jim tmelem, ale i zbraní, kterou se drží v šachu. Co tedy provedli? Je lepší lásku živit milosrdnou lží, nebo nelítostnou pravdou? Podobá se láska lávě z vybuchlé sopky, nebo stojaté vodě v bezpečném přístavu? Zná nás lépe ten, s kým jsme prožili celý život, nebo ten, kdo zná naše tajemství?... celý text
Přidat komentář
U téhle knížky mě trošku mrzí nevzhledná obálka a grafická stránka, nevypadá příliš lákavě. Navíc měla být trošku líp zpropagovaná a třeba by se svezla na neapolsko-ferrantovské vlně... chvíli to trvá, než se do ní člověk zahloubá, není to dílo na první dobrou... musím říct, že moc oceňuji, že to není o klišé učitel/studentka, ale víc o psychologii postav... kterým ne vždy dobře rozumíme... ale kdo rozumí dokonale sám sobě? které vztahy jsou jednoduché? Na závěr jeden pohled doplní dva další, možná ten záhadný, nevyřčený konec může vadit... Tahle kniha mi připomíná život, tak jak je...
Mám z tejto knihy rozporuplné pocity. Zvláštne vzťahy a zvláštne charaktery postáv. Asi som ju celkom nepochopila.
Tak to jsem si zase početla! Mám ráda knihy, které nás donutí k zamyšlení a také mám ráda, když se příběh odvíjí zprvu zlehka a pak dostane spád. Středoškolský učitel a později i úspěšný spisovatel prožije důvěrný vztah se svou studentkou, s kterou se sblíží až po dokončení jejího studia a prožijí spolu tři bouřlivé roky. Přestože si pak najde ženu a založí rodinu, stále se cítí vázám poutem k bývalé studentce, hlavně proto, že si vzájemně svěřili kompromitující informaci. Tato důvěrnost je pak tmelem jejich vztahu, ale i zbraní, kterou se drží v šachu.
Velmi jsem ocenila kultivovaný jazyk, dobrou znalost školského prostředí a především výbornou psychologickou kresbu jednotlivých postav. Mohu tedy doporučit jako zajímavý román o lásce, která není nikdy jednoduchá a stále nám klade otázku, zda se máme spokojit s milosrdnou lží nebo přiznat nelítostnou pravdu...
Nemám moc ráda příběhy, kde si musím domýšlet konec a to bylo snad jediné, co mi na téhle knížce vadilo. Četla se mi moc dobře, příběh učitele a spisovatele, který tak trochu neví co se sebou. Líbí se mi, jak je vykreslená frustrace ženy, matky v domácnosti, která touží po kariéře, ale pořád zaostává za svým úspěšným mužem. Díky tomu se jejich vztah v průběhu let pokazí, vyhrotí a žena ho řeší nevěrami. Vztahy, vztahy, vztahy. Pěkně napsáno, bavilo.
Kniha je plná toxických vztahů, a to nejen vztahu Pietra a Teresy jako učitele a studentky, ale také následné manželství Pietra a jeho ženy Nadie pro mě vyznívá v knize hodně nezdravě. Pietro o sobě ze začátku jako učitel a profesor velmi pochybuje a má téměř nulové sebevědomí. Jednoho dne se mu však povede napsat esej o současném školství, která ho proslaví a stane se z něj sobecký blb, který si nevidí na špičku nosu.
Teresa se Pietrovi dlouho vyhýbá. Když se znovu setkají, snaží se Pietra usměrnit. Ten ji s ohledem na tajemství, které ji svěřil až slepě vychází ve všem vstříc.
Pietro byl pro mě antihrdina se vším všudy. Na tahle sebestředného a šovinistického muže jsem už dlouho nenarazila. Bohu dík!
Bohužel mi nesedl ani autorův hodně popisný styl plný dlouhých souvětí, který mě málem uvrhl do čtecí krize.
Na knize se mi líbila její druhá část, kterou vypráví již dospělá Pietrova dcera Emma a třetí část, kterou vypráví Teresa. Obě části ale mají dohromady jen 44 stran a nedokázaly tak zachránit pocit z předešlých sto stran, které jsou věnovány Pietrovi.
HODNOCENÍ: 40 %
O italském spisovateli Domenico Starnone se jednu dobu spekulovalo jako o tom, kdo se skrývá za pseoudonymem Elena Ferrante. Údajně pro to svědčil jeho narativ, který je i v českém překladu Ferrante opravdu velmi podobný.
De facto jde o klasickou vztahovku – pedagog a jeho velmi nadějná studentka, jejich intelektuální i intimní vztah, sdílená tajemství i minulost. Jak může ukončený vztah nepřímo ovlivňovat ten nový i celé člověkovo bytí, když nad sebou v myšlenkách stále vidí toho druhého?
Pietro i Tereza si v mládí navzájem svěří to nejtajnější a nejděsivnější tajemství, kterým se k sobě neoddělitelně svážou, i když se jejich cesty začnou ubírat jiným směrem. Ona buduje věděcnou kariéru v zámoří, on se stane uznávaným a respektovaným kritikem školského systému v Římě. Nepřestává pochybovat o sobě, své práci i manželství, vztahy obrací naruby, pozoruje a snaží se analyzovat. Úvaha se vrší na úvahu, jedno téma otevírá dveře dalšímu a čtenář se začne v Pietrově hloubavé povaze lehce ztrácet.
Ač má Pietro největší prostor, nechybí ani pohled dalších dvou ženských postav, které přinesou svoji verzi příběhu i nezbytnou další perspektivu.
Jakkoliv mi knihy postavené na myšlenkovém proudu jedné postavy, tady na 150 stranách už toho bylo poněkud dost. Mnohem zajímavější bylo občasné zaměření na roli italských žen ve společnosti, ladění akademické kariéry a primární pečovatelské úlohy i možnosti, jak vystoupit ze začarovaného kruhu povinností ven.
Bála jsem se toho, že vedle detektivek a románů pro ženy nejsem schopna číst nic jiného, nic závažného. A ejhle! Náhle se tu vzal tento autor, který mě nadchnul už svými Tkaničkami. A já byla opět okouzlena i Důvěrnostmi. Neumím popsat, čím si mě obě knihy získaly, byla to zkrátka okamžitá literární hostina, kterou si rozhodně nenechte ujít.
(SPOILER)
Popravdě mám z knihy smíšené pocity.
Tkaničky se mi líbily moc, ale u této knihy mi chyběl děj.
Kniha je sice krátká, takže se čte dobře a rychle, ovšem vyprávění Pietra se točí neustále dokola kolem Teresy, rodiny, školství a jeho (ne)úspěchů a strachu z prozrazení důvěrnosti, kterou si navzájem svěřili s Teresou.
Dějová linka jeho dcery a Teresy, ke konci knihy, je podstatně zajímavější.
Popravdě jsem od začátku knihy čekala, až se dozvím, co jsou ony tajemné důvěrnosti.
SPOILER: nedozvíte se to
A konec knihy jsme nepochopila už vůbec. Snažila jsem se to přečíst si dvakrát, ale vůbec mi nedává smysl, jak kniha skončila.
Moje pocity z knihy by se daly shrnout jednou větou. Na tak krátkou knihu až moc napěchované psaní. Vztah hrdiny s Teresou byl zvláštní, ale čtivý, nakouknutí do hlavních myšlenek školství mi taky nevadilo. Asi jsem jediná, ale vadil mi vztah hlavního hrdiny a jeho ženy. Tohle není láska a už vůbec ne šťastné manželství.
Iritující pro mne bylo i neustálé vyhrožování prozrazením jejich největších tajemství.
Všechny postavy knihy byly neuvěřitelně toxické a nebylo to v literárně chválitelném světle.
Vztahová linka Pietro-Teresa mě bavila, zajímavé byly obavy, které Pietro celý život měl kvůli svěřenému tajemství, pocit, že ho nějaký dávný čin definuje jako člověka. Co mě ale nebavilo, byly sáhodlouhé úvahy nad školstvím.
Příběh mě příliš neoslovil, přesto jsem knihu dočetla. Chladný a samolibý muž, zabývající se jen sám sebou, pak dlooooouho nic a poté zbytek rodiny.
Nenadchl mě ani styl psaní, dlouhé, květnaté a rozkošatělé věty s nulovým sdělením. A zápletka byla taky taková jalová.
No, žádná sláva, žádné nadšení.
Pro mne zklamání, kniha Tkaničky-za mne super....tento titul mne nenadchl...
Ďalšie milé prekvapenie od Starnoneho. Trochu rafinovanejšie a menej vypointované ako Zviazaní, avšak podobné vzťahové motívy, overená stavba (tri pohľady) a dobré je, že veľa zostalo nevypovedaného, krátka stopáž vás udrží pri pozornosti, o kúsok viac už by už asi pre niekoho bolo zbytočným točením sa v kruhu. Bavia ma tieto intímnosti.
chladné, nevýrazné, příliš zobecněné, příběh postupně ztrácí na zajímavosti, až vyprchá doztracena, zítra už si nebudu pamatovat, co jsem četl
Podle zvěstí jsem čekala bombu, která mě rozedere, ale bohužel na mě kniha byla příliš chladná, aby se mě dokázala dotknout. Díky svojí útlosti jsem ji dočetla rychle. Autor umí krásně stavět věty a sloh, ale hlavní hrdinové pro mě moc zajímaví nebyli, i když jsem je chápala.
Mňa tá kniha bavila rovnako ako Tkaničky/Zviazaní a vôbec mi neprišla slabšia. Práveže sa mi páčilo, že síce opäť bola rozdelená na tri časti, ale mala inú dynamiku, v podstate Pietro celý čas hovoril svoj vnútorný monológ, ale takto mala kniha zase inú hĺbku.
V tejto knihe som videla čoraz prepojenejšie paralely s Ferrante a síce sme tu mali mužskú hlavnú postavu, ale ten monológ mi bol taký známy od Lenú z tetralógie Geniálna priateľka.
Minulosti člověk neuteče a občas ani hluboce zasunuté a jednou pro vždy uzavřené záležitosti nekončí.
Tkaničky mě zasáhly více, ale i druhá kniha z Citové trilogie stojí za přečtení. Jsem zvědavá na trojku.
Spolu s Tkaničkami je součástí série nazvané Citové trilogie a je to znát. Neobvyklý příběh celoživotního zvláštního vztahu středoškolského profesora a jeho studentky je stejně intimní, emočně nabitý a pro mne znamenal příjemný čtenářský zážitek.
Důvěrnosti jsou krátká řekla bych novelka o 140 stranách, která spíše než o ději je o pocitech. Kniha je vyprávěna nejprve Pietrem a později také Teresou. Bohužel, ačkoliv byla kniha krátká, moc mě neoslovila až místy mě nudila. Celý nápad sdíleného tajemství mi přišel zajímavý, ale jaksi nedotažený. Autor dal více do květnatého jazyka a popisů pocitů než do samotného děje jako takového. V knize jsem si zamilovala několik citátů.
I přesto, že sama nejsem z knihy nadšená věřím, že si najde své čtenáře. Je to kniha pro náročné čtenáře, které zajímají právě pocitové hloubky a myšlenky.
Kupodivu i když jsem nevěděl, o jaké důvěrnosti vlastně šlo, tak jsem knihu lehce a s nadšením rád přečetl.