Čivavy z Ostravy
Markéta Pilátová
Dvě malé čivavy bydlí v Ostravě. Pochází ale z mexického města Chihuahua. A jsou kouzelné. Dokážou pomáhat tam, kde lidským schopnostem dochází síly. Nejdříve si ale musí zvyknout v novém městě a v nové rodině, která je dosti svérázná, ale milující. Děda Šeda a celá jeho rodina žijí v Ostravě a mluví ostravsky. A Ostrava, to je město, které stojí za to trochu poznat, vždyť právě tady se kouzelné čivavy rozhodly usadit.... celý text
Přidat komentář
Jako rodilá Ostravačka jsem na knihu těšila. Je vždy příjemné, když se děj odehrává v místech, která osobně znáte. Naopak méně příjemné je, když někdo předstírá, že se v těch místech mluví způsobem, který je pro vás samotného cizí a neautentický. Nevím, odkud autorka ostravská slova čerpala, ale některá jsou archaická a pro mě osobně naprosto neznámá. Příběh je milý, ilustrace krásné, ale za mě nenaplnil svůj potenciál a má očekávání.
Nádherný příběh dvou psích chrobaku odehrávající se v Ostravě. Autorka si krásně vyhrála s příběhem a dokázala vypíchnout vše podstatné, co se Ostravy týká. Dětem tam podává krásný pohled na toto město a nechybí ani ostravský přízvuk - to jsem si na knize zamilovala. Na konci máte i slovníček použitých ostravských slov, takže si nejen děti ale i dospělé mohou uvědomit tento přízvuk, který pro některé může být vtipný, ale pro nás z tohoto kraje úplně neodmyslitelný.
Neskutečně miloučký příběh, který je protkaný vtipnými narážkami: „A bylo toho na ně moc. Noc a Ostrava. To by bylo moc na každého, natož na malé čivavy.“ Nechybí ani ostravská mluva a na konci je i slovníček! Celou dobu jsem se u čtení culila, jak moc mě bavil tento námět a všechny ty narážky. Nemám moc v lásce humor založený na našem kraji, ale tady je opravdu miloučký a vtipný, nikoli urážlivý. A i ilustrace jsou nádherné! Vážně nemám co vytknout a z celého srdce doporučuji.
Autorovy další knížky
2017 | S Baťou v džungli |
2020 | Senzibil |
2007 | Žluté oči vedou domů |
2009 | Má nejmilejší kniha |
2014 | Tsunami blues |
Příběh je moc hezký, líbil se mi také nápad, že "ostravsky" mluví jen dědeček, který dříve pracoval v karvinských dole, do jeho mluvy pronikly také výrazy z Polštiny. Knížka si nedělá legraci z Ostraváků, ale ukazuje, jak se v Ostravě dříve mluvilo. Moc se mi líbilo také to, že se ukázala čtenářům jiná část Ostravy. Docela vážné téma o dědečkovi, který trpí postraumatickým syndromem, bylo zpracováno velmi lehce a nechyběl vtip a legrace. Ilustrace nádherné.