Cizincem v Olondrii
Sofia Samatar
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509777/bmid_cizincem-v-olondrii-66000eb3d978d.jpg
4
33
33
Syn obchodníka s pepřem Dževik vyrostl na příbězích z Olondrie, vzdálené země, kde jsou knihy na rozdíl od jeho domoviny běžné. Když jeho otec zemře a Dževik zaujme jeho místo při každoroční obchodní cestě do Olondrie, je jeho život téměř dokonalý. Ale právě když si tam užívá slavnost ptáků, z poklidu ho drasticky vytrhne duch mladé dívky, který ho začne pronásledovat. Vyprávění Dževika z Tyomu o jeho putování z Čajových ostrovů do tajuplné Olondrie sice oficiálně nemůže spadat jinam než do žánru fantasy, ve skutečnosti však jde o nadžánrovou knihu, která se občas čte jako báseň v próze, občas jako le-guinovská etnografická studie smyšlených národů a občas jako cestopis prosycený vůněmi a barvami Afriky, kde kniha vznikla. A mimoto jde také o vyznání lásky literatuře, knihám a příběhům a možnostem slova jako takovým.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
A Stranger in Olondria, 2013
více info...
Přidat komentář
Je to velmi zvláštní a náročná knížka, která není pro každého. Nemůžu říct, že jsem všechno pochopila. Cizincem v Olondrii je ale tak krásně barevný a voňavý román, že jsem dočetla až do poslední stránky.
Knihu jsem četla na doporučení nebo spíše na žádost a dala mi docela zabrat. Stejně tak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne, nebo jak to hodnocení vlastně uchopit.
Začátek se mi hrozně vlekl - Dževikovo dětství plné knih a rozmanitých příběhů, které vykreslovaly svět, ve kterém žije se dosti táhlo a nebylo vůbec jasné, kam to všechno směřuje, pokud vůbec někam.
Když jsem si na tu vleklost a jazyk konečně zvykla, kniha od zajetého stylu upustila a stala se epičtější neboli začalo se tam něco dít. Takže další zvykání na jinou dynamiku a pohled.
No a ke konci to zase začalo zpomalovat, i když už to "nekleslo" do takového tempa jako na začátku, nebo to možná byla jenom moje snaha se tím rychle prokousat a konečně to mít za sebou. Milostnou část zápletky bych si s klidem odpustila, ale asi to bez ní nešlo.
I přes všelijaký čtenářský zážitek ale musím obdivovat hloubku světa, kterou autorka podává. Vymyslet několik zemí s odlišnými zvyky, božstvy, kulturou, dokonce s fiktivními knihami a historickými postavami není vůbec legrace a tady nebyly ani viditelné nesrovnalosti.
Takže za ten svět by to asi bylo na 4 hvězdy, ale zase ty změny tempa... nechávám na 3, ale možná si to ještě rozmyslím.
Když mladší syn přebírá rodinné řemeslo po svém otci a vyráží do světa jako obchodník s pepřem, čekají ho doposud nepoznané krajiny. Připravte se na poetické vyprávění plné popisů a vykreslování nádherných scén, vůní, pachů, zvuků, které vás ponoří do tohoto úžasného světa.
Není to žádné dobrodružství s mečem v ruce, jen takové pustování s mysteriózní zápletkou a náboženským nedorozuměním - což se může lehce stát, když jste v zemi s jinými zvyklostmi a pravidly.
Rozhodně je to pomalá kniha, na kterou si musíte udělat čas a ponořit se do toho vykreslování prostředí. Pokud jí dáte prostor, odmění vás bohatým jazykem a nádhernými představami, ve kterých se můžete utápět.
Když na mě prvně tahle kniha vyskočila na facebookových stránkách nakladatelství Gnóm, radovala jsem se. Moje radost ale poněkud pohasla, když jsem zjistila, že se jedná o "pouhý" překlad pana Němečka. Jenže co si budeme, úsudku pana Německa věřím, tak jsem neváhala a na Světě knihy v Praze jsem si Cizince koupila.
Nemůžu říct, že by ta kniha byla špatná, ale zároveň z ní ani nejsem kdovíjak unešená. Ke čtení jsem přistupovala s tím, že se jedná o něco unikátního, co se ke mě jen tak nedostane a ze začátku mi to tak i přišlo. Autorka Dževikovu rodnou zemi popisovala tak poeticky a poutavě, až jsem měla chuť se sbalit a jet tuhle exotickou krajinu hledat. Jenže pak se Dževik vydal do Olondrie a kouzlo vyprchalo.
Z toho jak knihu představil pan Němeček jsem nečekala žádnou super akční fantasy, ale ani to, co jsem od ní dostala. Ano, kniha je velmi introvertní vyprávění mladého muže, který začně poměrně nedobrovolně komunikovat s duchem mrtvé dívky, to sedí. Jenže zároveň s tím je to vyprávění velmi nespolehlivé, nebo aspoň pro mě. Až příliš často jsem se v knize vracela, protože jsem Dževikovo pochodům zbla nerozuměla a myslela jsem, že jsem jen něco přehlédla. Nepřehlédla.
Příběh obsahuje určité odbočky, které sice ve finále dávají určitý smysl, jako čtenáře mě ovšem dvakrát nepotěšily. Působily na mě vlastně stejně jako jazyk knihy, roztěkaně a nerozhodně, jako by si sama autorka nebyla úplně jistá, jak knihu chce koncipovat. Jasně, nedělám si iluze, že je to hlavně mé minutí se s knihou.
Zůstává mi tak ze čtení spíše pachuť nenaplněných očekávání. Srovnání s LeGuinnovou mi přijde ve finále spíše na škodu, ačkoliv aspoň na začátku knihy vidím proč bylo použité. Možná jsme se s Cizincem minuli časem a možná ani ten by výrazně nepomohl. A tak zůstávám jen rozpačitá, protože několik měsíců po dočtení nedokážu jednoznačně říct, zda se mi ta kniha líbila nebo ne.
(SPOILER)
Najkrajšie to zhrnula naozaj Atuin - táto kniha je umeleckým dielom, určite však nie je pre každého.
Príbeh samotný sa točí okolo Dževika, mladého vášnivého spisovateľa, ktorého očarila podivuhodná a vzdialená ríša Olondria. Dževikovi sa však splní sen, keď je po náhlej otcovej smrti povolaný do Olondrie, aby prevzal rodinný podnik po tom, čo ho zdedil. Netuší, že táto cesta mu privodí psychickú traumu a zapletie ho do mocenských bojov tohto výnimočného sveta.
V celom románe sa objavujú strhujúce zvraty pripomínajúce Hru o tróny, ktoré držia čitateľov v napätí. Autorka veľmi šikovne tká tapisériu fantastického budovania sveta, pričom čerpá inšpiráciu z bohatých kultúr Južnej Ázie, Stredného východu a Afriky. Toto mi poskytlo fakt osviežujúci odklon od typickej eurocentrickej fantázie avtiahlo ma to do rôznorodého a očarujúceho rozprávania. Pokračovanie si rozhodne rád prečítam. 9/10
Cizincem v Olondrii, aneb když obsah ustupuje formě, což nemusí být nutně špatně, ale já osobně si nevzpomínám, navzdory vzletnosti jazyka jakým je kniha psána, že bych se tak strašně nudila, utrpení to bylo. Všechna čest překladateli, Jakubovi Němečkovi, ty dvě hvězdy jsou pro Vás.
Souhlasím s předchozí recenzí. Kniha se mi hodně líbila byla poetická, krásně popisná ale bohužel bez děje a bylo horší se na to soustředit. Jinak ten jemnocit slova se mi líbil.
Hledáte knihu, která je jazykovým skvostem?
Tohle je ona! Dlouho jsem nečetla příběh, který by byl takovou poctou jazyku a vyprávění.
Já osobně bych ocenila trochu více akce, protože udržet pozornost převážně u popisu bylo pro mě hodně náročné. To ale neznamená, že by se mi tohle kouzelné čtení nelíbilo, jen si myslím, že to určitě není čtení pro každého a je dobré mít na něj správnou náladu.
Měla jsem asi trochu jiná očekávání, proto jsme si s Dževikem úplně nesedli. Od fiktivního cestopisu jsem čekala vůni dálek a spoustu zážitků. Spíš je to ale kniha plná hlubokých emocí, pocitů a takového až snového, melancholického vyprávění, prostě takové lyrické pošušňáníčko!
Ale i když mi to úplně nesedělo, vidím v textu obrovskou hodnotu a myslím, že spoustu lidí si tuhle lahůdku opravdu vychutná.
Zkrátka tahle kniha vám nedá nic zadarmo, ale je to pocta příběhům v dokonalém překladu Jakuba Němečka, která určitě stojí za pozornost!
Sofia v této knize ukázala, jak úžasně bohatou slovní zásobu má, jak nádherné umí skládat věty, jak její lyrická duše zpívá. Bylo to krásné počteníčko a já musím tedy hlavně zatleskat českému překladu. Ačkoli jsem k příběhu úplně nepřilnula, tak mne velice zajímalo, jak to s hlavním hrdinou dopadne a taky jsem si užívala neotřelá slovní spojení. Ze začátku to bylo velmi příjemně popisné, ale později jsme se nořili do prazvláštně nepříjemného temna. Nebylo to skoro vůbec epické, spíš to bylo takové proplouvání klidným mořem s vyhrůžkou ošklivé bouře. Ještě tomu nechám trochu času, protože tohle musí dozrát.
Ani nevím, co víc psát než je v anotaci. Trefili ten příběh přesně. Celou dobu máte dojem, že čtete báseň, nikoliv román (hladká a chladná jako řeka mléka, kalná hlubina jejích očí). Zároveň je to cestopis po ostrovech Tjom, Bain,... po Zemi gumovníků, Zemi vrb,...po městech Olondrii, Velvalinha (mimochodem tohle město je stověžaté...). A zároveň je to milostný příběh mezi Dževikem a Džissavet. Věty jsou květnaté, výrazy neotřelé, neobvyklé a vzletné, představivost jede na plno. Překladatel do toho dal srdíčko (kapky navrátivšího deště). Autorka zase vůni Afriky. Nemyslím si, že je to fantasy. Myslím, že je to pocta knihám, literatuře a příběhům.
Tohle je překrásná kniha, mimořádný debut o jehož významu a významovosti by se mohlo psát dlouho. Je to taková ta kniha s více dny, skrytými i zjevnými odkazy, které tu jsou přebohatě zastoupeny a přepestře popsány. Je to kniha vůní, moří, vetrů, knih a duší, je plna zvláštní melancholie a lidského zázemí. Je neuvěřitelně živá.
Odkaz na Le Guiin je nezpochynitelný a výborně provedený.
Krásný, mimořádně krásný překlad.
Děkuji nakladatelství Host za překlad
Cizincem v Olondrii
Tohle byla opravdu lahůdka. Cizincem v Olondrii jde ve stopách pomalejších, do detailu propracovaných a poetických textů Tolkiena a Ursuly K. Le Guin. A pokud nutně nedychtíte po akci a odsýpajícím příběhu, můžete se nechat hrdinou-cizincem Dževikem z Tjomu provést bájnou Olondrií, plnou vůně skořice, šťávy z pomerančů a kvajáv, horkého slunce a písku v záhybech šatů. Ale i Olondrií temnou a nebezpečnou, její odvrácenou, smutnou stranou. A možná — možná vás okouzlí tak jako mě.
Sofii Samatar se podařilo stvořit propracovaný, snový, dechberoucí fantastický svět, který nepodléhá schematickému narativu a místo rychle plynoucího příběhu nabízí zastavení se nad slovy a obrazy — konečně o tom to celé je: o významu slov, paměti a literatury, o jejich společenské roli a o jejich moci ovlivňovat i ničit celé národy.
Nutno také podotknout, že jak skvěle je to napsané, tak skvěle je to i Jakubem Němečkem přeložené!