Vážka v jantaru
Diana Gabaldon
Cizinka / Outlander série
< 2. díl >
Strhující příběh navazuje na první díl s názvem „Cizinka“. Tentokrát nás ale přivede do Francie, kam Claire a Jamie uprchli před brutálním pronásledováním velitele anglické posádky ve Skotsku. Stanou se svědky plánování dalšího postupu ve snaze Stuartovců získat zpátky skotský trůn…
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , OmegaOriginální název:
Dragonfly in Amber, 1992
více info...
Přidat komentář
Svižný zajímavý děj.Pocit,že jste součástí děje,což oceňuji. Barvitý popis,historicky propracované. Osobně si myslím,že popis osob a jejich charakterů je naprosto vyčerpávající. Za mně 100%.
Tlusta a narocna ale skvela.A ten konec?ulevilo se mi ale potom mi bylo ozuzko.Tolik let zit s tim vedomim a pak zjistit toto:-(
Zpočátku jsem se lekla, zda jsem začala číst správný díl. Rok 1968? Co? Proč? Nechápu to. List po listu jsem začala více a více chápat a nebudu lhát, že jsem nenahlédla dále do knihy, abych se ujistila a uklidnila, že Claire a Jamie se setkají.
Místy jsou pasáže dlouhé, politiky moc, milostných her ubývá, nicméně nic to nemění na faktu, že jsem knihu hltala téměř od začátku do konce. Když jsem uviděla pověstných 847 stran, tak jsem si říkala, že to mám tak na rok. Opak byl pravdou, kniha přečtena cca za 10 dní. Hodiny a hodiny připoutání ke knize.
Na konci jsem brečela jako želva, když se Claire vracela "zpět" do budoucnosti. Za mě rozhodně doporučuji.
Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem. Některé pasáže se mi zdály opravdu zdlouhavé, ale i tak jsem nevynechala ani slovo. Při loučení Claire a Jamieho jsem brečela a soplila jak malé dítě. Nicméně mám naději do dalších dílů, že se opět shledají ;) Musím říct, že jsem u knihy často seděla jako přikovaná a hltala slovo za slovem.
Pravdou je, že po přečtení prvních asi 2 stran jsem si říkala, zda jsem sáhla po správném dílu. Byla jsem z toho rozhozená, ale vše se ukázalo tak, jak mělo být a nemohla jsem se dočkat "návratu" zpět do minulosti k příběhu milenců.
Politické dění na mě bylo až moc složité, občas jsem nepobírala kdo s kým a proti komu, nicméně to mě nedokázalo od příběhu odtrhnout.
Určitě nemohu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale musím souhlasit s tím, co už tu bylo několikrát řečeno, že některé pasáže jsou opravdu zbytečně rozvleklé a obešlo by se to i bez nich (za mě třeba celá pasáž s cestou za Lovatem). Také mi vadilo, že když člověk pozorně přečetl úvodní část, mohl dopředu celkem dobře odhadnout, co se v celé knize stane. Doufám, že to takhle v dalších dílech už nebude.
Ach, bojovala som dlho a statočne s touto knihou. Štýl Diany Gabaldon mi vôbec nesadol, príde mi príliš jednoduchý, istým spôsobom ordinárny, a hlavne, obsahuje príliš veľa zbytočných slov. Nevadia mi hrubé knihy, práve naopak, ale tuto ide kvantita na úkor kvality. Pomedzi to som si musela prečítať aj iné knihy, aby som to nejak dobojovala do konca, podobné to bolo aj s Cudzinkou, a už sa desím, čo ma čaká s Moreplavcom, iste budem potrebovať dlhší čas, kým sa odvážim po ňom siahnuť. Obávam sa, že ďalšie časti už nezvládnem. A to príbeh Claire a Jamieho milujem, ale v knižnej podobe sa čaro kamsi vytratilo. Z celej knihy malo zmysel iba pár strán opisujúcich ich rozlúčku, a to je pri viac než osemsto stranách veľmi málo.
Cizinku jsem četla v překladu a chyběla mi tam skotština nebo prostě nějaký dialekt. Takže u pokračování jsem se vrhla na originál. Nelitovala jsem, i když to není žádná jednoduchá angličtina. Diana Gabaldon rozhodně netrpí malou slovní zásobou. :-)
S tou délkou to ale přehnala. Plno stránek se dalo vynechat, protože je to balast, vata pro větší objem knížky. Vzhledem k tomu, že od začátku víme, jak celá záležitost dopadne, cela francouzská anabáze ztrácí význam. Skotská vzpoura je zase naopak tak odbytá, že jsem čekala, že se konec do knížky nevleze.
Vážky si však považuji víc než Cizinky, protože se čtenář i něco dozví z historie (autorka se nebojí neromantických pasáží plných krve, špíny, nemocí a parazitů), takže nemá pocit ztráty času z milostného románu.
"Najdu si tě," zašeptal mi do ucha. "Slibuji.
Pokud budu muset projít dvousetletým očistcem - potom to bude můj trest, který si zasloužím za své hříchy. Že jsem lhal, zabil a kradl; zradil jsem a zklamal důvěru.
Ale je jedna věc, která to může vyvážit. Až budu stát před Bohem, chci mu říci něco, abych vyvážil zbytek."
Zlomil se mu hlas, skoro šeptal, pažemi se pevně objímal.
"Pane, dal jsi mi vzácnou ženu, Bože! Jak já ji miloval!"
" V ten okamžik jsem uslyšela, jak se mi zlomilo srdce.
Byl to slabý, čistý zvuk, jako když se zlomí stonek květiny."
Nebylo to špatný, ale chvílemi mi to připadalo zdlouhavý... Myslím, že cizinka byla lepší...
První polovina knihy mne moc nezaujala - děj se odehrával ve Francii a to není nic pro mě, ale druhou polovinu jsem dočetla jedním dechem :)
Serie Cizinka??? to je prostě závislost kvůli které nebudete dělat nic jiného než jen číst. Sice musím přiznat, že první díl byl o trošku lepší, ale i tak je tato knížka úžasná a stojí za přečtení.
Druhý díl se mi líbil více než první, hlavně ten překlad je lepší (i když i zde jsou chyby, ale není jich tolik, jako v Cizince). A nemůžu se dočkat, až si přečtu Mořeplavce... to je prostě závislost :)
O něco slabší než Cizinka. První polovina mi silně připomínala Věčnou Ambru či Angeliku, ale když se hlavní hrdinové vrátili do Skotska, knížka dostala ty správné obrátky... jsem zvědavá, jaký bude další díl...
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. Její propracovanost mě až zaráží. A i když jsem si řekla, že jako další knihu si přečtu něco úplně jiného, stejně asi sáhnu po pokračování v podobě Mořeplavce.
Štítky knihy
zfilmováno 18. století milostné romány Francie cestování časem Skotsko tajemství mystika jakobité historické rományAutorovy další knížky
2010 | Cizinka |
2011 | Vážka v jantaru |
2011 | Mořeplavec |
2013 | Hořící kříž 1 |
2012 | Bubny podzimu |
Francie? Místy bavila, místy vlastně ani ne. Zlaté barvité Skotsko, opět mě to zajímalo mnohem víc. Jamie je stále bůh. A žalostný pláč? Jasně, že byl, která neplakala? Chtěla jsem si dát pauzu od Gabaldon a číst po Vážce v jantaru něco jiného, ale kdo by Jamieho nechal čekat (ještě déle)?