Člověk má dělat to, nač má sílu
Pavel Kosatík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190636/bmid_clovek-ma-delat-to-nac-ma-silu-myv-190636.png
4
125
125
Život Olgy Havlové. Než se stal Václav Havel prezidentem, znal Olgu Havlovou jen málokdo. Stačilo pár let, a získala si úctu tisíců spoluobčanů. Dodnes se hovoří o její noblese a aristokratičnosti ducha, o síle její osobnosti. Lze říci o Olze Havlové ještě něco nového, hlubšího a zajímavějšího? Pokouší se o to tento životopis, který vznikl na podkladě desítek rozhovorů s jejími nejbližšími přáteli, rodinnými příslušníky, kamarády z dětství a mládí, prominentními i "obyčejnými" chartisty a spolup racovníky z Hradu nebo Výboru dobré vůle. Autor v něm přináší množství širší veřejnosti dosud neznámých informací ze soukromého života Olgy Havlové a charakterizuje ji jako ženu, mezi jejíž základní vlastnosti vždy patřily věcnost, odpovědnost a pevn ost v názorech. Nemalá část knihy pojednává také o působení v roli "první dámy", ale autor směřuje především mimo sféru oficialit a tradovaných mýtů k zachycení otevřenosti a konkrétnosti životního dramatu. PAVEL KOSATÍK (1962) - spisovatel zabývají cí se novodobou českou historií. Držitel Ceny Topa Stopparda, udělované Nadací Charty 77, ceny Nadace Českého literárního fondu za nejlepší českou knihu roku aj. Autor knih: Osm žen z Hradu (1993), Bankéř první republiky - Život dr. Jaroslava Preisse (1996), "Člověk má dělat to, nač má sílu" - Život Olgy Havlové (1997), Jan Masaryk - Pravdivý příběh (1998, spoluautor Michal Kolář), Ferdinand Peroutka - Pozdější život (2000), Fenomén Kohout (2001), Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001), Já jsem oves (rozhovor s Madlou Vaculíkovou, 2002), Ferdinand Peroutka - Život v novinách (2003), Gottwaldovi muži (2004, spoluautor Karel Kaplan), Sulek maluje (2005), Rozchod 1948 - Rozhovory s českými poúnorovými exulanty (2006, spo luautoři Petr Hrubý a Zdeněk Pousta), "Ústně více" - Šestatřicátníci (2006). Prodáno přes 30 000 výtisků... celý text
Přidat komentář
Vyjádřit svůj názor na tuto knihu je pro mě docela těžké, protože mám obavy, že úcta k paní Olze ovlivní i můj pohled na knížku. Olga Havlová byla mimořádná a obdivuhodná žena.
Ale chci se vyjádřit ke knize. Pavel Kosatík přistoupil k líčení jejího života poněkud zeširoka. Začátek mě příliš neuchvátil, popis Žižkova za protektorátu, kde se jaká budova nacházela včetně srovnávání, co stojí na oněch místech dnes - to mě fakt nezajímalo. Rozbory Havlových dopisů a dramat, no nevím. Pokud je anotace přesná a jedná se o životopis Olgy Havlové, tak bych tyto části vypustila. Stejně tak popis bohémských radovánek na Hrádečku.
Zajímavé byly vzpomínky na složitý život pod dohledem StB, výslechy, soudní přelíčení. Potom stručně Výbor dobré vůle. Závěrečné roky života paní Havlové byly už jen tak okrajově. I když i v této části jsem se divila, proč se autor zmiňuje o intimních věcech např. o osobní hygieně imobilní pacientky ...
Knížku nepomlouvám, přečtěte si a udělejte si svůj názor sami. Ale Kosatíkův Život na Olympu o Věře Čáslavské se mi líbil o něco víc.
Naprosto skvěle sepsaný životopis výjimečné ženy. Styl psaní p.Kosatíka mám velice ráda.Stejně jako u jiných svých knih i zde píše naprosto nezaujatě - nehodnotí, nekritizuje, nevytváří spekulace - drží se pouze faktů a nechává na čtenáři, aby si názor vytvořil sám.Paní Olga byla výjimečná žena, neskutečně silná osobnost a jistě vzorem pro mnoho jiných.
Autorova nejslabší kniha. Respekt k OH takový, že se nedozvím nic nového. Některé důležité momenty jejího života vynechány, snad s ohledem na tehdy ještě žijícího Václava Havla?
Kniha mě zklamala, připomíná mi "oficiální" životopis...
Velice dobře a poutavě napsaný životopis, tak jako ostatně všechny Kosatíkovy životopisné knihy. Autor sepsal text na základě rozhovorů a vzpomínek lidí z blízkého okruhu přátel, politiků, disidentů... Osoba Olgy Havlové nabíjí člověka silou a energií. Velmi cenné na knize je, že dokonale mapuje poměry v naší zemí v době, kdy Olga Havlová vyrůstala, žila a působila jako první dáma.
Je jasné, že autor přistupoval k paní Olze s respektem - a nemám mu to za zlé. Jestli si někdo respekt zaslouží, tak je to paní Olga Havlová . Přesto se mu podařilo vykreslit první dámu lidsky, poodhalit určité aspekty jejího života, které nejsou mnoha lidem známy - bez toho, aby v puse zůstala pachuť bulváru. Četla jsem před mnoha lety Dopisy Olze a tato knihy teprve dotváří celý obraz té doby . Jen si musím povzdechnout - co by asi řekla dnes, jak by komentovala politický vývoj - a obávám se, že nic pěkného bychom si od ní nevyslechli.
Zajímavý život sepsaný čtivým způsobem. Autor vždy dokáže umně vykreslit atmosféru doby ve které se utváří osobnost OH. Nejprve se věnuje nastínění pavlačové republiky Žižkov, ve které OH vyrustála, aby postupně přešel k syrovému a svobodnému duchu nepříznivém období 70. a 80. let ,kde pak jasně vystupuje osobnost OH jako nezlomné a hrdé ženy. Velká část knihy je, z pochopitelných důvodů, věnována také Václavu Havlovi, se kterým tvořili "jednu bytost".
Pro mne osobně inspirativní čtení. Zejména pak část věnující se období tvrdé normalizace, kdy se režim pokoušel Havlovy, zlomit. Marně. Díky za takovou osobnost a díky Pavlu Kosatíkovi, že mne s ní seznámil.
Kniha, ke které se vracím, když mi není moc dobře. Dá se z ní čerpat síla. Tak jako svou sílu čerpal prezident Havel z Olgy, bez ní by nedošel tak daleko.
Velice osobní životopis. Důkladný rozbor ženy, která zůstala sama sebou, i přes nejrůznější životní peripetie. Její práce pro rozvoj občanské společnosti je nepřehlédnutelná.
Jedna z mála životopisných knih, která mě oravdu zaujala - a OH byla opravdu osobnost, svým chováním a postoji, mně velmi blízká.
Koncem ledna uplynulo 5 let od smrti první "první dámy" České republiky - to byl impuls, který mne přiměl k vložení tohoto 1.vydání její biografie. Domnívám se, že tato žena je v poválečné historii naší země vskutku první a snad i jedinou (zatím), která si toto oslovení zaslouží. Ne snad kvůli své politické orientaci, hogo-fogo původu, nebo bůhví jakým oslnivým osobním kladům, ale pro svou obyčejnou lidskost.
A že si ji povšimli i za hranicemi dokládá skutečnost, že v roce 1991 jí byl za charitativní práci udělen v Norsku organizací Stiftelsen Arets Budeie (jako první ženě bez norského občanství) titul Žena roku a v Nizozemsku převzala v roce1995 dětskou cenu „baronka ze Země všech časů“. Nemyslím si, že by to byla obdoba čestných doktorátů, udělovaných politikům při příležitostné návštěvě.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Věra Čáslavská – Život na Olympu |
| 2018 | Jiný T.G.M |
| 2009 | Jan Masaryk – pravdivý příběh |
| 2010 | České snění |
| 2009 | Manželky prezidentů: deset žen z Hradu |
Těžko se mi kniha hodnotí, protože Olga Havlová si zaslouží náš obdiv a byla evidentně velmi výjimečná žena. Bohužel kniha jako taková se mi nečetla moc dobře. Chyběl mi tam nějaký "zápal pro věc", chvílemi se jedná o dost strojený popis, zvláštní slovní obraty (cítím z toho, že autor chtěl být "uctivý"), ale já tam postrádám uvolněnost, lehkost.. Některé pasáže byly zajímavé, ale je pravda, že jsem už četla trochu na sílu a musela jsem se ke čtení dost nutit.