Člověk má dělat to, nač má sílu
Pavel Kosatík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190636/bmid_clovek-ma-delat-to-nac-ma-silu-myv-190636.png
4
125
125
Život Olgy Havlové. Než se stal Václav Havel prezidentem, znal Olgu Havlovou jen málokdo. Stačilo pár let, a získala si úctu tisíců spoluobčanů. Dodnes se hovoří o její noblese a aristokratičnosti ducha, o síle její osobnosti. Lze říci o Olze Havlové ještě něco nového, hlubšího a zajímavějšího? Pokouší se o to tento životopis, který vznikl na podkladě desítek rozhovorů s jejími nejbližšími přáteli, rodinnými příslušníky, kamarády z dětství a mládí, prominentními i "obyčejnými" chartisty a spolup racovníky z Hradu nebo Výboru dobré vůle. Autor v něm přináší množství širší veřejnosti dosud neznámých informací ze soukromého života Olgy Havlové a charakterizuje ji jako ženu, mezi jejíž základní vlastnosti vždy patřily věcnost, odpovědnost a pevn ost v názorech. Nemalá část knihy pojednává také o působení v roli "první dámy", ale autor směřuje především mimo sféru oficialit a tradovaných mýtů k zachycení otevřenosti a konkrétnosti životního dramatu. PAVEL KOSATÍK (1962) - spisovatel zabývají cí se novodobou českou historií. Držitel Ceny Topa Stopparda, udělované Nadací Charty 77, ceny Nadace Českého literárního fondu za nejlepší českou knihu roku aj. Autor knih: Osm žen z Hradu (1993), Bankéř první republiky - Život dr. Jaroslava Preisse (1996), "Člověk má dělat to, nač má sílu" - Život Olgy Havlové (1997), Jan Masaryk - Pravdivý příběh (1998, spoluautor Michal Kolář), Ferdinand Peroutka - Pozdější život (2000), Fenomén Kohout (2001), Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001), Já jsem oves (rozhovor s Madlou Vaculíkovou, 2002), Ferdinand Peroutka - Život v novinách (2003), Gottwaldovi muži (2004, spoluautor Karel Kaplan), Sulek maluje (2005), Rozchod 1948 - Rozhovory s českými poúnorovými exulanty (2006, spo luautoři Petr Hrubý a Zdeněk Pousta), "Ústně více" - Šestatřicátníci (2006). Prodáno přes 30 000 výtisků... celý text
Přidat komentář
Pavel Kosatík napsal barevnou knihu, bavila mě, ačkoli mám stále pocit, že o Olze nevím dost a něco zůstává pořád v mlze. Její osobnost - přímá, skromná, úsporná - mě překvapila, vůbec jsem netušila, že její povaha měla tento charakter. Občas mi přišlo, že z ní šel trochu chlad... alespoň dle autorova líčení to na mě tak působilo... Na druhou stranu mně jí nesčetněkrát bylo velmi líto - např. při zmínkách o Havlových nevěrách nebo když umírala - pochopila jsem, že v posledních týdnech s ní byla spíše přítelkyně, než manžel - chápu, že byl prezidentem, ovšem zdá se mi to opravdu politováníhodné. V knize se vyskytovaly pasáže, které mě trochu vadily, zejména jsem občas měla pocit, že Pavel Kosatík sklouzává spíše k líčení života Václava Havla, nikoli Olžina. Ale asi bychom to mohli tolerovat, protože se jedná o životy dvou lidí velmi provázaných. Rovněž líčení obsahu některých dramat mě trochu nudilo... Dozvěděla jsem se mnoho nového, ale některá zákoutí zůstala (zřejmě záměrně) nepoodhalena...
Posloucháno jako audiokniha.
Oceňuji velkou empatii vůči všem zúčastněným, citlivý jazykový projev spisovatele a pro mě řadu nových a nečekaných poznatků.
Kratka, vystizna, ale emocionalne i fakticky velmi silna kniha o prvni dame. Kazda kapitola je o jednom dulezitem obdobi jejiho zivota. Jsou to udalosti, o kterych jsme obecne vsichni informovani, ale je dobre slyset je v ucelenem celku a udelaat si obraz o teto zene. Doporucuji k precteni ci poslechu na Ceskem rozhlase.
Biografie se mi líbila. Překvapily mě až příliš volné mimomanželské vztahy našeho obdivovaného prezidenta a naší první dámy. Olga byla rozhodně jeho silnou oporou, ačkoli jim jiné vztahy nahrazovaly to, co by mělo patřit pouze manželům.
Poslechnout jako audio. Škoda, ze kniha nebyla obsáhlejší. Rada bych se o paní Olze dozvěděla víc.
Osobnost Olgy Havlové je pro mě hodně zajímavá. Tento životopis mě ale tak nenadchnul jako některé jiné od autora.
Nešlo to tak hluboko, jako třeba životopis Věry Čáslavské.
Zajímavé čtení o první dámě, jen se mi zdálo poněkud zkratkovité, mohlo být zajímavé se dozvědět více, pohledy jejích přátel na ni, větší popisy událostí, kterých se zúčastnila. I přes to všechno jsem se dozvěděla pro mě nové informace.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání skvělého Jiřího Ornesta.
Počet hvězd dávám hlavně osobě paní Olze Havlové. Knížka byla pro mě celkem těžká na čtení, bavily mě části, kde se psalo o Olze, zbytek mi tam překážel. Nicméně kniha ve mě vyvolala spoustu otázek, takže si budu muset přečíst další knihy, abych našla odpovědi. Určitě doporučuji k přečtení. Olga Havlová musela být silná žena.
Obdivuhodná osobnost byla paní Olga Havlová a Pavel Kosatík o ní píše s přehledem, znalostí, úctou a vlídností sobě vlastní. Noblesa je její druhé jméno.
Pro mě tak trochu smutné čtení. A tím vážně nemyslím totalitu a disidentský život plný perzekucí.
Ačkoli jsem si od knihy slibovala, že se dozvím víc o paní Havlové, měla jsem často pocit, že čtu knihu hlavně o panu Havlovi a dalších pánech, včetně poměrně podrobných vysvětlivek, jak mám chápat jejich díla. A nejen je. Netuším, co byl v tomto autorův záměr, ale místy z toho pánové vycházejí v hodně sebestředné podobě. Vysvětlení beru pozitivně, protože většina tvorby z disentu, ke které jsem se dostala ať už před, či po sametové, se mi nelíbila a nelíbí se mi doteď. Asi ji nechápu. Ale s uměním, které pouze zobrazuje nějaký druh marasmu, mám problém celoživotně. Tím spíš oceňuji motto této knihy, které by si opravdu každý z nás měl zapsat zlatým písmem. A nejen zapsat.
Člověk si někdy skutečně neuvědomí, že ti bohémové, rebelové a bojovníci (bez ironie), měli také manželky a rodiny. Ty se málokdy někde zmiňují, děkuji autorovi, že on toto pojal jinak. Slavné Dopisy Olze pod vlivem toho dojmu číst nebudu a s paní Olgou to vůbec nesouvisí.
Každopádně mi tato kniha dala hodně. Mnohé bylo řečeno. Mnohé bylo řečeno mezi řádky. Autor mě velmi zaujal a hodlám se k němu v budoucnu vrátit.
Paní Olga, kterou považuji spolu s paní Livií za jednu ze dvou skutečně „prvních dam“ naší polistopadové politiky, pro mě zůstává dámou první v obou smyslech toho slova.
Docela příjemné, pohodové a ničím nerušené čtení, které civilním nebulvárním způsobem přiblíží osobnost paní Olgy, zákulisní informace českého disentu i nevšední energii bývalého prezidentského páru.
Mám to přesně opačně. Olga mě přitahovala od první chvíle. Po otevření jakékoli knihy nebo shlédnutí dokumentu nejčastěji o prezidentovi. Tahle samorostlá, hubatá, životem obroušená, vždy věcná žena s nadhledem je pro mě trochu vzorem. Ano, noblesní aristokratka ze Žižkova, co nešla nikdy pro slovo daleko a po přečtení Žantovského knihy Havel i žena s lehkou svatozáří . . . . vůbec nechápu proč mám u této prima knihy pouze hvězdy. Mimochodem dost málo :o)
Taky se mi stýská!
Stýská se mi – a není to nadsázka – po Václavu Havlovi jako člověku. Měla jsem ráda jeho promluvy. Měl jasno v tom, co chce říct, ale občas se zarazil a hledal správný výraz; přemýšlivé vyjádřování. Nedávno jsem viděla Pavla Kosatíka v Interview 24 a říkala si, jak mi ho připomíná; stejné krátké zámlky, aby nazval věc přesně. Proto jsem začala číst jeho knížky; spoléhám na jeho úctu ke slovům.
Protože - nebudu lhát: Olgu Havlovou jsem si na první dobrou – tehdy, když se stala veřejnou osobou - nijak neoblíbila. Ze své podstaty byla uzavřená, málo usměvavá, neosobní. Dva důvody, které mě k četbě vedly: dobrý autor a touha alespoň naťuknout skořápku nepřístupnosti této ženy.
Petrarka72 vám o kousek níž zprostředkovává přehledně všechno, co je v knížce zajímavé (pro mě bylo, a velice). Proto jen mé postřehy. Byla to zajímavá dvojice. Václavův stud a Olžina hrdost narušily asi romantickou linii jejich vztahu, nikoliv ale partnerství a přátelství; byli dobří parťáci, řekla bych, a vydrželo jim to celý život. Václav se s Olgou o všem radil a na její názory dal. A já pochopila to, proč si jí nejen on, ale všichni okolo ní vážili. Byla hrdá a uzavřená, ale čitelná díky svým neměnným postojům. Psát o takovém typu člověka, kterému bylo cizí se otevřít a sebeprezentovat se, lze jenom díky tomu. Pavel Kosatík to uchopil výborně: její zásluhy nezobrazil s patosem, její slabosti nezobrazil bulvárně.
„Člověk má dělat to, nač má sílu“. Jak je to myšleno? Má člověk dělat JEN to, na co má sílu? Nebo by měl dělat VŠECHNO, na co má sílu? Odpověď tu najdete.
Stýská se mi – a není to nadsázka – po Olze Havlové jako člověku.
Mnohdy mi to spíš přišlo jako životopis samotného Václava Havla (proto o hvězdičku míň), nicméně nic to nemění na faktu, že jsem se dozvěděla spoustu informací o ženě, kterou obdivuji
Poutavý příběh obdivuhodné ženy, jejíž osobní statečnost a mravní síla ovlivnily životy nás všech, protože bez ní by Václav Havel nejspíš nebyl tím, čím byl. Velmi zajímavé čtení, dozvěděla jsem se spoustu věcí z naší nedávné historie, o nichž jsem neměla tušení. Místy bych potřebovala doplnit nějaké informace, trochu jsem se ztrácela, proto jedna hvězdička dolů. Ale rozhodně doporučuji.
To byly ale hezké chvíle s paní Olgou.... Klidně bych se ještě chvíli nechala unášet na vlnách nadhledu, moudrosti, životní energie, intelektu, kultivovanosti, pochopení, noblesy, solidarity....
Spojením dvou osobností, jakými jsou Olga Havlová a Pavel Kosatík, jehož komentáře aktuálního dění kolem nás tak ráda poslouchám na Dvojce Českého rozhlasu, nemohlo vzniknout nic jiného, než úžasně čtivá, po duši hladící a inspirativní knížka. Vůbec nevím, jak to mám vysvětlit, ale už jen jejím přečtením jsem získala pocit, že jsem - se vší pokorou - lepší. Potřebujeme takové vzory vidět, slyšet, číst, vnímat....
Když jsem přemýšlela, kterou myšlenku, úryvek či pasáž má závěr připojím, narazila jsem na doposud neznámý problém. Nemohla jsem si z toho množství zápisků, jež jsem si v průběhu čtení udělala vybrat. Přece sem neopíšu půlku knížky! Což by ale zas na druhé straně bylo zaslouženě. Takže....
"Člověk má dělat to, nač má sílu "
Paní Olgu jsem na prahu dospělosti vnímala v překotné sametové době jako člověka, jemuž není čas věnovat bližší pozornost, později jako prezidentův doplněk; zemřela dříve, než jsem rozum pořádně pobrala. Nedávno jsem narazila na rozhovor z počátku devadesátých let, v němž se projevila jako (své)rázná osoba s pozoruhodnými názory. Titul jsem objednala v domnění, že jde o knižní rozhovor; nicméně nakonec jsem velmi spokojená; Pavel Kosatík líčí životaběh Olgy Šplíchalové, posléze Havlové zgruntu a v souvislostech. Člověk se dozví mnohé o žižkovském způsobu dětství, atmosféře ve slavných dobách kavárny Slavie, genezi Divadla na zábradlí; také o šedesátých letech jako době romantických iluzí, normalizaci jako době prověřování zásadních rozhodnutí i nutné všednodenní tvůrčí hravosti, převratu jako výzvě k přetvoření smetiště v zahradu a devadesátkách jako možnosti naplnit dobrou vůli v mnoha významech toho sousloví. Paní Olga je představována přes konkrétní činy a události; pro mne kromě známých a často citovaných (respektuhodná partneřina s Václavem Havlem a inspirace Dopisů Olze, přetvoření Hrádečku na centrum nejen disidentského setkávání praktickou péčí a zájmem o lidi, demonstrace proti nedostatku ženských hygienických potřeb v roce 1988, později založení Výboru dobré vůle a péče zejména o postižené) bylo překvapením její převzetí Edice Expedice a založení hravé Hrobky jako platformy pro užívání si braku, organizace Originálního videojournalu, později nové zařizování Hradu, individuální přístup ke kolegyním prvním dámám a cílevědomé rozšiřování zaměření a úlohy Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Knihou prolínají autorovy úvahy o tom, co byla paní Olga vlastně zač - a při vší komplexnosti shromážděných dat a faktů jí ponechává tajemství... Přečetla jsem s chutí a potěšením.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Věra Čáslavská – Život na Olympu |
| 2018 | Jiný T.G.M |
| 2009 | Jan Masaryk – pravdivý příběh |
| 2010 | České snění |
| 2009 | Manželky prezidentů: deset žen z Hradu |
Svižné, lehké, trochu pod povrch, nijak extrémně do hloubky, přesto místy hluboké. Cítím v knize obdiv, ale přesto je psáno více méně bez patosu a nostalgie.
Posloucháno jako audiokniho ve skvělém provedení Jiřího Ornesta.