Člověk nula
Anna Starobiněc
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431064/bmid_clovek-nula-nG1-431064.jpg
3
64
64
Dystopie oceňované ruské autorky pro čtenáře George Orwella a Aldouse Huxleyho. Po globální katastrofě se počet lidí na planetě ustálil na třech miliardách – a to doslova. Nikdo neumírá, pouze se po dokončení jednoho života reinkarnuje. Rodina a vlast nic neznamenají, společnost je globalizovaná a centrální mozek řídí její bezchybný chod a udržuje ji ve stavu permanentního štěstí. Každý systém ale jednou selže, a tak se narodí Zero, který se nikdy narodit neměl. Kdo je to? A co když je celý systém reinkarnací založen na lži?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Kniha Zlín
Originální název:
Живущий (Živůščij), 2011
více info...
Přidat komentář
Člověk nula byla další velikonoční knižní pecka, totep!
(Poznámka: totep, tvin, dozop – do lexika první úrovně přešla v prvním století, brzy po prvním Festivalu pomoci přírodě.)
Nechápu, jak Anna Starobinec mohla něco takového napsat v roce, kdy byl fcb ještě v plenkách a po dalších sítích, neřkuli AI nebylo ještě ani vidu ani slechu. Skvělé, obludné, vychytané! Vize digitalizované a kompletně „zasíťované“ virtuální budoucnosti mě doslova ohromila – dnešní doba ukazuje, že právě tohle nás dříve či později, pouze s mírnými odchylkami, čeká . . .
„Všechen ten ruch. Všechny ty bannery, bubliny, hlasy, okna, buňky. Nekonečný večírek uvnitř mojí hlavy. Dav neznámých s dobrými úmysly, odpovídají a ptají se, říkají a ukazují, skáčou do řeči a škemrají, zvou na procházku, přidávají do přátel, pozorují moje sny i husí kůži, jsou neustále se mnou . . . . Totep! Jsem z nich utahaný!“
Za mě čtivé, rychlé, rychle děj utíkal. Ovšem, není to kniha pro každého. V téhle době více než aktuální téma děje. Jednou se bude muset člověk zamyslet nad svým chováním, ale nebude už pozdě?
Kdyby někomu připadalo, že nějak nehraje chronologie, pak má pravdu. Protože v originále i v anglickém překladu chronologie vypadá takto: Hana otěhotní v roce 439 (nikoliv v roce 436 jako v překladu ), Leo a Lot dělají svůj pokus v roce 451, kdy je Zerovi 11(a ne 13) a hlavní děj se odehrává v roce 471 (a ne v roce 460) a Zerovi je tedy 31 let . Především posun hlavního děje do roku 460 způsobil problém s fyzickým věkem jedné z důležitých postav.
Fakt jsem se snažila, aby se mi to líbilo. Anotace zněla tak strašně zajímavě! Ale bohužel. Děj téměř nijaký, když už, tak je tak zamotaný, že se v něm nelze orientovat. Snaží se být Orwellem, ale nejde mu to. Nápad skvělý, provedení špatné. Škoda.
Lákavá anotace o dystopickem světě se nenaplnila v samotné knize se stálou reinkarnovanou populací. Autorka chtěla sdělit něco naléhavého skrze příběh o populaci žijící ve virtuální realitě. Ale nějak mi to přes ty zvraty v charakterech postav uniklo. Nebylo to nic co by vyniklo ve svém žánru; pro milovníky ruských jinotajů to může být příjemné polechtání fantazie.
cyberpunk feeling :)
knihu som prečítala na jeden dych. nechystám sa ju posúvať ďalej nikomu známemu, pretože si ju chcem prečítať znova.
Tohle je vyloženě nadčasové dílo a musím říct, že ohromné.
Kdo ho znevažuje poukazuje spíše na to, tě jej nepochopil buď vůbec nebo ještě hůře zcela, přitom se jedná o knižní klenot během svého vydání také oceněn a nepochopen, stejně jako v sedmdesátých létech třeba Věčná válka s cenou Hugo a Nebula.
Je až fascinující, kolik lidí potažmo čtenářů tuto knihu odsoudilo z důvodu nepochopení, přitom nejsmutnější je, že v ní sami nejspíše žijí.
Samotná se tváří jako young adult fantasy, ale je to nesmírně těžké na pochopení děje a prolínání světů jednotlivých světů, v tomto případě postav, protože se jedná o jejich re-inkarnaci/ne-reinkarnaci.
Lze zde nalézt v uchopení podstaty děje velmi úzkou paralelu s Orwellovým románem 1984, kterému byste tvrdili v době vydání, že nic takového neexistuje a nebude. Literárních kvalit a zpracování nedosahuje, co se týče obsahu a podstaty věci lepší přirovnání není.
Tady se jedná o sociální sítě (když jsem se díval na originální rok vydání knihy, byl to rok 2010 ; k nám se dostala kniha trochu později) a až z toho trochu mrazí jak autorka odhadla sociální sítě, jejich přínos a fungování, vlastně rok potom co se dostal třeba Facebook v české lokalizaci k nám do ČR.
A co dělat s člověkem v tomto případě spíše s jednotkou, která zcela vybočuje z řady? Nečekejte ovšem knihu, která udělá závěr za vás, autorka záměrná chtěla, abyste důsledek vyvodili vy sami.
Do knihy bylo trochu těžší se začíst, protože vždy je zde vyprávěn nějaký děj a teprve poté je jakoby zpětně vysvětlován. Některé věci mi díky tomu asi úplně utekly ;-). I tak mě to ale hodně bavilo - a to především kvůli tomu, jak je to aktuální a současné: ovládání celého lidstva malou skupinkou "těch jediných moudrých", vymývání mozků, upřednostňování života ve virtuální realitě před tím v první (fyzické) úrovni, znemožnění vychovávat své děti a tvořit rodiny, pohrdání těmi, kdo odmítnou být součástí systému, a jejich pronásledování... S románem 1984 se tahle kniha sice srovnat nedá, ale zároveň nemám dojem, že by 1984 byl "o několik úrovní výš"; prostě se jenom na stejný problém dívá z trochu jiného úhlu pohledu.
Námět není vůbec špatný, ale dojmy mám rozpačité. První a druhá část byly vcelky dobré, ve třetí a čtvrté to ale celé přestalo dávat smysl a působilo to na mě dojmem - hrome, už je to moc dlouhé, musí se to rychle dovést do konce.
Spousta věcí je nedovysvětlených, takže čtenář si musí domýšlet, ale kolik lidí, tolik výkladů. Kniha mě nijak nenadchla, na Orwella to nemá už vůbec.
Naposledy jsem četla ruskou literaturu před mnoha lety na střední, a tak jsem byla zvědavá na současnou ruskou prózu. Z těšení nic není, kniha mě nijak nezaujala, nemohla jsem se začíst a ani námět mě nijak nezaujal. Bohužel.
(zlatej Tolstoj, Čechov a Gogol).
Téma knihy je více než aktuální - lidé neustále připojení k sociální síti (v knize se jmenuje Socio), díky čemuž si nepamatují víc než pár slov, neudrží pozornost, neumí formulovat myšlenky ani komunikovat tváří v tvář (mimo Socio), jsou krmeni reklamou, kterou nejde vypnout, kde všechno je fajn a príma a smrt není (je jen pauza do dalšího zrození). A někde stranou početná skupina nepřizpůsobivých s tak nízkou inteligenci, že ani nejsou připojeni k Sociu - sociálně vyloučení žijí na skládce a divoce se množí, bez jakýchkoli vyhlídek. No, a k tomu hrstka vyvolených žijící v luxusu mimo všechny zákazy a nařízení, které sami uvedli v život a které represivně vymáhají po zbylém obyvatelstvu.
Obsah má své kvality, ale literární zpracování je velmi slabé (Orwellovi nesahá ani po kotníky). Autorka pracuje s jakousi dystopickou realitou, kterou čtenáři pořádně nepopíše a tumáš čerte kropáč! Jsou knihy, kde tohle „nevědění“ může přidávat na atmosféře, ale tady to nefunguje - celek působí jako rukopis, na kterém je třeba ještě hodně zapracovat. I překlad má své mouchy, občas z textu trčí ruštinská větná skladba nebo slovní obraty; a proč je běžné ruské jméno Žeňa psáno jako Ženja, to je také záhada.
Za nápad a naléhavost námětu přidávám na hodnocení, jinak by to byla echt slabota.
Moc se mi líbil námět knihy. Ale tak od půlky jsem bojovala s tím, jak se to vyvíjí. Měla jsem trochu jinou představu.
Budoucnost je v sociálních sítích. Řeknou vám jak se bavit, s kým se bavit a kde se bavit. Informují vás o tom, co je vhodné a co už by na vás mohlo upoutat pozornost bezpečnostních složek, přičemž tajně vyšlou echo, že jste se o něco takového vůbec zajímali. Jestli vás děsí, co internet dokáže dnes, ani si snad nesnažte představit, co bude následovat po celosvětové apokalypse, kdy se počet obyvatel planety Země ustálí na třech miliardách.
Ruská spisovatelka Anna Starobiněcová to se světlými zítřky zkrátka moc nevidí. Ostatně ona idealistická společnost, kde jsou si všichni rovni a z nařízení „rovnějších“ i přiměřeně šťastni, není zas tak úplně sci-fi. Co však s osobou, která najednou vybočuje z řady? Člověk nula rozhodně není hezké čtení na dobrou noc, nejsou-li tedy vaší kratochvílí noční můry. Jde však o román po všech stránkách nadčasový, silný v myšlenkách a atraktivní v motivech. Jen bohužel neříkání vlastně nic, na co už by slavnější tvůrci neupozorňovali o půl století dříve.
Za mě chaotické po všech směrech, s Orwellem, Huxleym nebo Zamjatinem bych rozhodně nesrovnávala... Oceňuji překlad, byť název knihy je Člověk nula, zatímco na stránkách knihy je všude Zero, nechápu ani vztah Kleo/Zero (bylo přeci psané, že je mu 13?!), konec zrychlený, páté přes deváté, jako by sama autorka chtěla knihu prostě už jen dokončit... Nezaujalo, nebavilo, bohužel.
Tahle nabušená kniha pojednává o světě, kde jsou všichni lidé připojeni na vnitřní síť zvanou Socio, kde mají všichni svůj inkód, podle kterého je možné vidět, z koho se inkarnovali, a kde lidé nad 60 let musí být odvedeni do zóny pauzy, aby byli usmrceni a se mohli znovu narodit.
Sledujeme příběh Zera - člověka nula, který se narodil bez inkódu a způsobil tak error v systému. V dětství byl odveden do nápravného ústavu, kde se setkává se svým celoživotním přítelem Crackerem, kdysi zakladatelem Socia, a také se Synem Řezníka nesoucím svoji věčnou vinu po mnoho inkarnací.
Dál to začíná být trochu komplikovanější, ale to by nemělo pozorného čtenáře odradit.
Kniha se četla podobně jako scénář. Dostanete informaci, kterou si nedokážete zařadit a o několik kapitol dál dostanete rozuzlení. Musela jsem se vracet k předchozím kapitolám, aby mi to secvaklo. Je to jedna z těch knih, které musíte přečíst několikrát, aby vám do sebe zapadly všechny detaily.
Autorkou nastíněný postapo svět s virtuální realitou je pro mě příjemně neokoukaný námět a narození "nadbytečného" člověka slibuje pořádnou jízdu. Nevadilo mi, že ode mě kniha vyžadovala víc soustředění, abych správně pochopila způsob života, socio, postavy atd. Navíc je tu dost obrazů a přirovnání, které Vás mohou přimět k zamyšlení nad současnou realitou, popřípadě lidskou povahou, politickým zřízením, nebo i nesmrtelností brouka.
To, co bohužel trochu selže, je závěrečná gradace a zakončení celého příběhu, protože to si zasloužilo když ne jiné vyústění (které bych si představovala), tak alespoň více pozornosti. Je to jako kdyby autorka celý příběh psala pozvolna v klidu, a najednou si uvědomila, že se blíží konec a rychle potřebuje dopsat závěr, jenže dochází čas i volné strany. I přes to se podle mě jedná o slušný počin, který si ty 4 (byť slabší) hvězdičky zaslouží.
Sci-fi zjevení, které si ale musím servírovat jen jednou za čas.
Lidé, žijí v nestárnoucím ale až komunistickém světě, kde je vše podřízeno dobru společnosti, dokonce i rodinné vztahy a čas zemřít. Ale na tom přece nezáleží, protože po smrti se narodí jako někdo jiný. Realita je nahrazena sociálními sítěmi nebo rozkošemi ve virtuální realitě, kde je dovoleno vše. A do toho vstupuje člověk 0, který nemá žádné minulé životy a je tak ohroženo vše, co společnost zná.
Sofistikovaný, pomalý sci-fi román, který si libuje v detailech a jemném předivu vyprávění. První dvě třetiny mě pohltily, poslední mě svým stálým tempem už trochu odrazovala. Brala bych, kdyby byl příběh kratší. Přesto doporučuju, podobný počin se sci-fi fandům nedostane do ruky často.
V této době až neskutečně aktuální kniha, která prověří Vaše uvažování o světě a o sobě samých. Nejde totiž tak o hlavní děj knihy, ale o ten druhý skrytý. Spousta z vás to vzdala příliš brzo nebo přeskočila vše důležité.
Tímto vzdávám hold autorce a všem, kterým se kniha líbila. Kéž by Vás na světě bylo víc :)
P.S. čtení této knihy mi nejvíc připomínalo Pohřbeného obra od Ishigura.. co se týče hlavní příběh/vedlejší
Na knihu jsem se těšil, ale nebylo to zcela to pravé ořechové. Začátek i následný děj slibný, ovšem v knize je potom spousta jinotajů a narážek a člověk si pomalu musí vymyslet svůj vlastní příběh. Taky mi vadilo, že ač se autorka snažila děj nenabral žádný spád a pořád si jel tou svou padesátkou i když byl už dávno mimo obec. Kniha neurazí, ale na druhé čtení už nedojde. Je to spíš 3.5*
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ruská literatura sci-fi
Autorovy další knížky
| 2020 |  Člověk nula |
| 2022 |  Právo dravca |
| 2021 | Vlčí brloh |
| 2022 | Pazúry hnevu |
Myšlenka dobrá, ale zpracování hrozné. Srovnávat to s Huxleyem nebo Orwellem se to fakt nedá.