Člověk obojživelník
Alexandr Romanovič Běljajev
Vědeckofantastický román, jehož děj je položen na argentinské pobřeží. Hlavní postavou románu je „Ichtyandr“, člověk-ryba, člověk, jemuž geniální operace umožňuje žít pod vodou i na souši. Tento člověk, který děsí rybáře i odvážné lovce perel, se stane předmětem spekulace podnikavého obchodníka. Příběh byl i zfilmován.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1986 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Čelověk-amfibija, 1947
více info...
Přidat komentář
četla jsem v mládí a viděla jsem film https://www.youtube.com/watch?v=mnwAmciwySA&ab_channel=olgadikantova
Nesmírně naivně napsaný příběh, ovšem musíme se podívat na dobu jeho vzniku... Nicméně třetí mořskou hvězdici přidám za Salvátorovy (autorovy) názory na tehdy nezvyklou, a přesto se už objevující problematiku enviromentalistiky. Ačkoliv mi bylo na blití z dodnes přetrvávajícího přesvědčení, že příroda je tu hlavně proto, aby jí využíval člověk, a že zvířata jsou od toho, aby se pokusy nejdřív dělaly na nich... No nic, nemusí pršet, stačí když kape, a proto u sebe knížku řadím mezi klasická SF díla.
Jo, von je i film, jo? Jdu shánět.
Jako dítě jsem viděla jen film a teprve dnes se dovídám, že byl natočen podle knihy. U filmu jsem ani nedýchala a pár slziček určitě prolila. Asi se po knize poohlédnu. Přestože čtu od raného dětství, tahle mi nějak unikla.
Neobyčejný zážitek, hlavně v dětských letech, teď v dospělosti to člověk vnímá jinak. :-)
Běljajev byl jedním z autorů, dostupných i v temné totalitě 50. let. A zejména Člověk obojživelník byl z těch lepších. Kniha mého dětství
Četla jsem ji hodně dávno - možná před 60 lety a tehdy to pro mne byl neobyčejný zážitek.
Tuto knihu jsem opravdu nepobral. Nechápu ji. Jsem fanoušek sci-fi, ale nebyl jsem schopen najít téměř nic pozitivního. Knihy vždy přečtu celé, tak jako v tomto případě, ale zhodnotím to takto: ten čas mi už nikdo nevrátí.
Po Dni Trifidů byla tato kniha spíše zklamáním, jelikož byla laťka staršího sci-fi nastavena moc vysoko. Konec mne nezaujal, postava Ichtyandra mne nijak zvlášť nepřekvapila. Možná tak pohled na jeho postavení v lidské a mořské společnosti, kdy do ani jedné zcela nepatřil. Odloučení...
Asi se ke knize nevrátím, ale řekla bych, že určitě stála za přečtení.
Čtivý a zároveň nesmírně naivní příběh.
Hlavního hrdinu bych nejradši místo soucitu profackoval žraločí ploutví, neboť téměř pokaždé se místo řešení problémů vrhá uraženě do vody.
A tak, paradoxně, jsem chápal a svým způsobem i fandil obchodníkovi s perlami, jelikož jeho motivace a následné chování je naprosto logické a pochopitelné.
Za pozornost stojí řeč Ichtyandrova "stvořitele" v závěru románu, kde bez velkého patosu suše konstatuje nezastavitelnost vědeckého pokroku a povrchní chování jeho kritiků více či méně tajně využívajících plodů vědy ku vlastnímu prospěchu.
Kdysi jsem viděl film a teď jsem sáhl po knize. Těšil se na knihu, ale za ta léta, co jsem film viděl, mne kniha tolik nebavila.
Patrně jediná z oblíbených knih mojí mamky, kterou jsem byl ochoten si přečíst. Ale nelituju toho. Pěkný příběh i když místy přinejmenším trochu zvláštní.
Jako dívenka jsem pro Ichtyandra plakala. Že už ho nikdy nepotkám, protože musí žít v moři a tam mu bude zima a smutno. Že někdo může být tak zlý a způsobit mu to. Byla jsem to nevinná dětská dušička...
Jako jedinou knizku co jsem cetl v 11 letech a byl jsem do ni zazranej.pak se mi stratila a ja nikdy nevedel kam se podela az jsem shledl film ktery se mi vubec nelibyl.ted teprve poznavam na techto strankach ze se da koupit a poprosim o doporuceni na podobny zanr.dekuji
Ze začátku mě bavila , ale pak se to nějak pokazilo. Vylepšila to až závěrečná část, kde konečně vložil autor svou hlavní myšlenku.
Román, který byl i předlohou pro filmovou verzi, pojednává příběh o vědci, který zachránil život dítěti tím, že mu transplantoval žraločí žábry, ---
Jako dítě jsem tu knížku milovala, příběh mně připadal neskutečně dobrodružný... nevím, nakolik by se mi líbil teď,ostatně bych si jej mohla někdy znovu přečíst, knížku mám z jednoho antikvariátu... nicméně z hlediska tehdejšího vnímání malého/mladého čtenáře dávám plné hodnocení. :-)
Autorovy další knížky
1967 | Člověk obojživelník |
1967 | Hlava profesora Dowella |
1960 | Ariel |
1985 | Poslední Atlantiďan / Hlava profesora Dowella |
1975 | Posledný človek z Atlantídy / Ostrov stroskotaných lodí |
Knihu jsem četla v mládí několikrát, skvělý science fiction příběh. Jednoduše, vkusně, poutavě a nápaditě napsáno. Za mě stojí za pozornost.